Dopřejme dětem pozitivní motivaci

Ve školní družině, která se snaží organizovat volný čas dítěte po dobu pobytu ve škole, to nebývá tak jednoznačné, vždyť děti se zapojují do nabízených aktivit povětšinou rády a mnohdy si tak rozvíjejí svůj talent. Ruku na srdce, je to vždy takhle ideální? Nedochází někde přece jen k uplatňování drilu s převažujícími prvky negativní motivace? Tento článek nechce zpochybňovat nezbytnost soustavné, systematické a dlouhodobé práce, která pěstuje u dětí žádoucí volní vlastnosti. Je spíše zamyšlením nad paradigmatem pedagoga a nad jeho přístupem k žákům.

Stěžejní je mít neustále na paměti dětí. Proč to dělají? Každé chce zažít úspěch. Při pozitivním povzbuzování jde oběma stranám práce mnohem lépe od ruky. Vlídné slovo dělá divy, je nejlepším vyslancem a vyjednavačem. Jiné kultury a jejich školské systémy s tím cíleně pracují. My ve střední Evropě se tomu často vysmíváme a vymezujeme se proti. Třeba americké školství je zesměšňováno kvůli nízké náročnosti a informační hodnotě, jsou srovnávány učební látky požadované po školácích v USA a Evropě v té které třídě základní i střední školy. Jejich věčný úsměv v duchu „keep smiling“ působí na mnohé vážné Evropany jako rudý hadr na býka. Český školní systém sází již od dob Marie Terezie na práci s chybou a na dril. Velkou měrou k tomu přispěly i řády jezuitů nebo piaristů, které pomáhaly pokládat kořeny hromadného vyučování. Neblahému drilování a vyžadování bezduché vojenské disciplíny se vysmívaly ve třicátých letech 20. století školní komedie Cesta do hlubin študákovy duše a Škola základ života. U veřejnosti to téma rezonovalo, tehdejší pedagogické asociace i oficiální struktury se vůči filmům velmi silně ohrazovaly. Dospěli jsme od těch dob podstatně dále, netočíme se stále v kruhu?

Že je situace ve školství v tomto ohledu nepříliš povzbudivá a orientace na úspěch není příliš žhavým tématem, vám dokáže malý test. Zkuste si zadat heslo „pozitivní motivace“ do Google. Na první stránce výsledků vám vyběhnou odkazy na pozitivní motivaci související s výcvikem psů. Jsou naše děti méně? Nebo snad víc zlobí a je potřeba na ně brát větší „klacek“?

Potřeby člověka definoval ve své pyramidě americký psycholog Maslow. Potřeba uznání a úcty je druhá nejvyšší, nad ní je už jen potřeba seberealizace. O tvůrčí seberealizaci žáků jde ve výchovně-vzdělávacím procesu školních družin především. Nezapomínejme, že Maslow upozorňuje, že naplnění potřeb z nižší příčky jeho pyramidy je nezbytným předpokladem k dosažení příčky vyšší. Jinými slovy, bez uznání není seberealizace.

Každý z nás potřebuje a rád přijímá pochvalu. Mimochodem, u dospělých je velká závislost na pochvale často projevem jejího nedostatku v dětství. Pochvala je pro zdravé sebevědomí a sebeurčení nezbytná. Vychovat ze žáka samostatnou osobnost předpokládá projevy uznání. Pokud není dítě oceňováno, začne mít časem pocit, že je k ničemu. Následky na sebe nenechávají dlouho čekat.

Nalaďme se na dobro. Snažme se dítě „přistihnout“ při něčem, co se mu povede, a otevřeně mu dávejme najevo naše uznání. Zkusme na každém žákovi najít něco, v čem je dobrý, co je na něm milé, co se mu podařilo. Nezapomeňme ho za to ocenit, nejlépe před ostatními, pro něj důležitými lidmi (rodinou, spolužáky...). Chvalme, povzbuzujme. Něco pozitivního najdeme na každém žákovi, i sebevětším rošťákovi. O to více to takové dítě ocení, protože většinou je zvyklé na opačné reakce a kritiku, takže je už preventivně staženo do ochranné ulity nebo vystrkuje defenzivní ostny.

Není od věci uvědomit si naše osobní pocity, když se sami účastníme nějakého semináře nebo školení. I my jako dospělí máme rádi pochvalu od lektora a hned se nám pracuje lépe, i když často jako pedagogové odhalíme jeho chvalozpěv jako relativně průhlednou motivaci bez našich větších zásluh. Proč něco podobného nezkusit u dětí? Začít pozitivně, a až když se nedostaví výsledky, zvýšit hlas. Často na to jdou vychovatelé obráceně – jsou názoru, že pochvalu si musí jejich žáci nejprve zasloužit tvrdou prací. V takovém případě je efektivita nižší a stanovených cílů dosahují děti později a bohužel s menší radostí, o kterou by, zvlášť při práci ve školní družině, mělo jít především.

Jedním z konkrétních nástrojů, který umožňuje vychovatelům změnu dosavadního zaměření na nedostatky a podporuje pozitivní motivaci, je aplikace Co umím, kterou poskytuje zdarma žákům, rodičům, učitelům i volnočasovým pedagogům obecně prospěšná společnost EDUin.

Pro použití ve školní družině je nadmíru vhodné. Vychovatelům doposud chyběl nástroj, který by umožňoval zaznamenávat vývoj dovedností v časové posloupnosti a přinášet tak průběžně dětem uznání. Vezměme si jako typický příklad nejisté dítě s menším sebevědomím. Dítě s pocity plnými obav poprvé přichází do družiny. Musí se vypořádat s určitým rytmem práce, s kolektivem, s vychovateli, které doposud neznalo. To vše jsou zátěžové situace a dítěti přinášejí stres. Jakékoliv povzbuzení má cenu zlata. A jestliže je propojeno se zdůrazněním konkrétního úspěchu dítěte, pak spíše cenu platiny. V programu je možné ukládat i výsledky z nejrůznějších tvořivých aktivit a rukodělné výrobky.

Právě ve školní družině a školním klubu je úžasný prostor pro práci s programem. Je možné vyčlenit čas, kdy se pedagog může (jako průvodce) s dětmi záznamu úspěchů věnovat, starší žáci mohou pracovat s programem samostatně. Počítačové vybavení se již v družinách leckde najde, mnohdy si děti mohou přinést i svoje přenosná zařízení, např. tablety. Ideálním způsobem tak lze propojit ve výuce získané základy počítačové gramotnosti a přesvědčit se, že jejich ovládání neslouží pouze k využití v klasických vzdělávacích předmětech, ale je součástí každodenního života.

Martina Livorová, vedoucí školní družiny ZŠ Nový PORG, k Co umím poznamenává: Aplikace je k dispozici na adrese www.coumim.cz. S detailním profilem programu se můžete seznámit v časopisu Řízení školy č. 6/2014.