Mgr. Martina Běťáková

Propojování formálního a neformálního vzdělávání sice není v hledáčku médií příliš často, ale přesto se jedná o slovní spojení, které se v komunitě odborníků ze světa vzdělávání objevuje čím dál více. Ostatně, i Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ toto téma otevírá. Pojďme se společně podívat, co je tím vlastně myšleno a jaké příležitosti toto propojování českým školám může přinést.

V polovině března vydalo MŠMT metodické doporučení k distanční výuce a duševnímu zdraví. Někteří ho nadšeně uvítali, jiní se podivovali, že až v březnu, když už pandemie trvá tak dlouho. Většina z nás doufala, že tento školní rok proběhne úplně jinak. Že „příští měsíc“ už to bude lepší a děti se vrátí do škol. Ale realita je jiné. A čím déle distanční výuka trvá, tím výrazněji se projevují negativní dopady pandemie na vzdělávání, pohodu dětí, učitelů a konec konců i rodičů. Všem nám docházejí síly a motivace.

Koronavirová pandemie a opatření proti ní přinesly do školství velkou dynamiku. Opatření, o kterých se hovořilo v rovině teoretické nebo kde změny probíhaly pozvolna, byla realizována plošně a takříkajíc ze dne na den. Žáci i pedagogové se museli velmi rychle přizpůsobit nové situaci a nutno říci, že z velké většiny se tato „evoluce“ zdařila. Nyní je třeba dobré trendy a myšlenky udržet, rozvinout a metodicky podchytit. Naštěstí jsme připravení, díky Strategii 2030+, u které se v mnohém volba cílů a opatření potvrdila jako oprávněná a správná. Jedním z významných témat, vedle rozvoje digitálních kompetencí žáků i učitelů či revizí RVP, je právě oblast hodnocení.

Pojem „střední článek“ se v posledních měsících objevuje čím dál častěji. Píší o něm média, mluví o něm ministr školství Robert Plaga, o středním článku debatují odborníci na seminářích, stal se i hlavním námětem 8. ročníku konference „Úspěch pro každého žáka“. Co je, resp. čím má být střední článek? A myslí všichni to samé, když o něm mluví?

Modernizovat vzdělávání tak, aby děti i dospělí obstáli v dynamickém a neustále se měnícím světě 21. století, to je cílem nové Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.

Příprava projektu nové školy očima architekta Ing. arch. Ondřeje Píhrta Mgr. Martina Běťáková, místostarostka pro vzdělávání v obci Psáry Je členem programové komise pro vzdělávání hnutí STAN a pracovních...

Starost o školní budovy patří k základním povinnostem zřizovatelů škol. Opravy, nové střechy, zateplování, přístavby, to vše starostové jako zřizovatelé dobře znají. Ale příležitost stát u zrodu úplně nové školy "na zelené louce" rozhodně nemá každý. Nevyhovující technický stav starých budov se řeší rekonstrukcemi, nedostatečná kapacity nástavbami, přístavbami. A tak i přes měnící se požadavky na průběh vzdělávání ve školách samotné školy vypadají velmi podobně jako před 100 lety - třídy spojené chodbami, kabinety, sborovna, ředitelna, v lepším případě samostatné prostory pro školní družinu. V obci Psáry jen pár kilometrů od Prahy to ještě v roce 2005 vypadalo podobně. Historická budova školy z roku 1693 se čtyřmi prostornými třídami, úzké chodby, kancelář, malá jídelna. Vesnická málotřídka s přibližně 50 žáky. Jenže dospělých i dětí v obci rychle přibývalo a již v roce 2012 kapacita místní základní školy stačila pojmout pouze 37 % dětí ve věku povinné školní docházky, přestože se učilo už i na detašovaných pracovištích. Ze Psár se stala největší obec v České republice bez úplné základní školy.