PhDr. Hana Holubkovová

„Dneska se neučíme! Jdeme na výstavu.“ To bývá první reakce dětí na zprávu, že jdou se třídou do muzea nebo do galerie, do divadla či do knihovny. My ale víme, že člověk se učí každý den a celý život. A že učitelé si umějí zařídit, aby se jejich svěřenci něco naučili, i když se navenek „jen“ baví.

Máme povinnost podporovat knihovny. Užívat knihovny, povzbuzovat k témuž ostatní, protestovat proti jejich uzavírání. Když si nevážíte knihoven, nevážíte si informací, kultury, moudrosti. Jste umlkající hlas minulosti a ničitelé budoucnosti. Neil Gaiman

Všechny šťastné, ideálu se blížící školní knihovny jsou si podobné, mohli bychom parafrázovat L. N. Tolstého i včetně pokračování citátu. Opravdu funkční knihovnu podepírají vždy dva nosné sloupy - ředitel/ředitelka a knihovník/knihovnice. Vedení školy musí být myšlence alespoň nakloněno, ideálně ale patří rozvoj čtenářství mezi jeho priority a díky výkonné moci ředitele je i koncepčně prosazováno. Knihovník - a nazývejme tak i pověřeného učitele - pak musí být opravdu kompetentní osoba, člověk, který rozumí nejen organizační stránce věci, ale též literatuře a dětskému čtenářství, v jeho případě musí jít - jako u všech odborníků - o celoživotní učení. Oněch šťastných školních knihoven přibývá, dovolte nám představit dvě z nich.

"Školní knihovna představuje v naší škole oázu. Podobně, jako poskytne oáza v poušti poutníkům spočinutí u pramene vody, knihovna ve škole nabízí místo, kde lze načerpat moudrost, klid, útěchu, inspiraci. Ve školní knihovně se nezkouší, nehrozí nám žádné nebezpečí. Čekají v ní na nás naši věrní přátelé - knížky. Jsou tu stále, voní buď stářím, nebo novotou. Lákají nás na dobrodružnou výpravu, pomohou nám příběhem, když je nám smutno, nebo dají radu do života. Stačí přijít, najít si svůj koutek na koberci mezi polštářky a přenést se do světa, kde nám bude dobře. To všechno naši učitelé i žáci vědí. Ze starého, plesnivého kabinetu se nám před sedmi lety podařilo vytvořit útulnou místnost, kde voní dřevěná podlaha, čaj a knížky. Hodiny literatury nebo čtení tu mají jinou atmosféru, knihovna je útočištěm na polední pauzu, setkáváme se zde v čtenářském klubu. Je to zkrátka místnost, o které se v naší škole ví..." (Lenka Budínská, ředitelka ZŠ Chrast)