RNDr. Jindřich Kitzberger

Číst si zálibně knížku o krizích zavání trochu masochismem nebo sklony k destrukci, ale v případě publikace Ireny Trojanové a Zuzany Svobodové je to přece jen úplně jinak. Jde totiž vlastně o čtení uklidňující a optimistické, kdy čtenář může být sice chvílemi zaveden do těžších úvah a labyrintu pomyslných vykřičníků, nakonec se však, po prostudování všech kapitol, cítí posílen a zocelen, ba přímo osvěžen poznáním, jak lze na krize a jejich zvládání systematicky a systémově nahlížet.

Vzhledem k tomu, že ředitel školy je dle ustanovení školského zákona odpovědný za odbornou i pedagogickou kvalitu vzdělávání v dané škole a současně se jeho podpis nachází pod vydáním školního vzdělávacího programu, nemůžeme pochybovat o tom, že rozhoduje o obsahu výuky a nese za něj kompletní odpovědnost.

Modelový (i když – jak dále ukážeme – zdaleka ne jediný možný) případ: Učitel se chystá zahájit v rámci přírodopisu téma vzniku a vývoje vesmíru. Pečlivá příprava, texty, obrázky, videa… První lekce se zabývá velkým třeskem a následnými procesy. Žáci jsou zaujatí, těší se na pokračování. Ale před příští hodinou přijde nepříjemná zpětná vazba od některých rodičů – jako hluboce věřící si nepřejí, aby jejich dítě absolvovalo takto zaměřenou výuku. Buď učitel téma vynechá, nebo dítě přijde do školy zase až na „běžný“ přírodopis…

Článek vznikl na základě úvodního příspěvku předneseného autorem na Kulatém stolu ke Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ v Dolních Břežanech v červnu 2019.

V českém základním školství se stále více začíná zabydlovat segment tzv. alternativních škol a roste zájem rodičů o vzdělávání dětí v těchto školách. Ve velké většině jde o školy soukromé, někdy i o skupiny rodičů v režimu tzv. domácího vzdělávání. Spíše výjimečně se jedná o školy veřejné (a v jejich případě jde nejčastěji o vytvoření alternativního programu v rámci jinak tradiční školy).

Cílem tohoto článku je analyzovat problematiku používání slovního hodnocení žáků ve školách z pohledu právního a manažerského, poukázat na některé potíže, které vyplývají ze současného právního stavu, a v neposlední řadě iniciovat diskuzi, která by v konečném důsledku pomohla vylepšit poněkud neuspokojivou současnou situaci a případně vedla k rozšíření slovního hodnocení, zvláště pak na 1. stupni základních škol.