Námět pro práci s dětmi v mateřských školách a v družinách základních škol

Bylo, nebylo, kdysi a kdesi v malé vesničce Kaproun na samém okraji českých hranic rozkládal se na návsi rybník. Ten rybník se jmenoval Kapřiňák a byl plný ryb... Inu ryb, vlastně jenom kaprů; Kapřiňák se jmenoval právě podle nich.

Rok co rok se všichni místní obyvatelé těšili, až všechny kapry vyloví a usmaží je k večeři. Někdo "na divoko", jiný jen tak přírodně, další v trojobalu, však to znáte. Vesnice se nechtěla s nikým dělit, a tak měla jedna rodina třeba deset kaprů na talířích. Všichni se přejídali k prasknutí. Tak to šlo pořád dál řadu let, mnoho generací. Až jednou se všechno změnilo, když se narodil kluk Lojza...

Lojza pocházel z rybářské rodiny. Výlov ryb byl u nich doma na denním pořádku, a tak už mu to nepřišlo nijak zvláštní. Jeho táta někdy vypadal sám jako velká chodící ryba. To když přišel z výlovu posetý šupinami. Vždycky se smál a říkal: "To je proto, aby byla celá naše rodina šťastná, šupiny přece nosí štěstí!" A Lojza tomu věřil. Sušil šupiny na kamnech, a pak si je schovával do krabičky "na zlé časy".

Kluk to byl spíš samotářský. Rád sledoval vlnky na rybníku a těšil se, až některý z kaprů vyskočí nad hladinu a zbydou po něm jen kroužky. Taky rád házel do vody žabky a pozoroval slunce, jak kreslí z paprsků na hladině zlaťáky. Někdy mu bylo smutno při pomyšlení, že přijde den, kdy všechny kapry uvidí, jak je lidé z vesnice odnášejí z rybníka rovnou na pekáč. Čím více času trávil u rybníka, tím více mu bylo kaprů líto. Nejvíc ho mrzelo, že jsou rodiny ve vsi na kapry neskromné. Jednou už to nemohl vydržet a řekl si, že šupináčům pomůže.

Přišel domů a otočil se na tatínka: "Táto, takhle to dál nejde! Nebudeme už lovit kapry z Kapřiňáku a smažit je k večeři." "Cha cha cha," rozesmál se tatínek z plných plic, "tak my už nebudeme lovit kapry? A pročpak?" "Je mi jich líto," namítl Lojza a stál si za svým, i když viděl, že u tatínka moc nepochodil. "Hochu, hochu, to není dobrý nápad... Z čeho bychom byli živi? Jsem hlavní rybář v Kaprouni. Neřeš nesmysly a jdi se radši učit!" odbyl už pantáta synka, aby nemusel nic vysvětlovat.

Lojza odešel se svěšenou hlavou, ale učit se nezačal. Přemýšlel, co s tím, jak kaprům pomoci. "Kdyby je aspoň nelovili všechny hromadně...," pomyslel si. Najednou mu bleskla hlavou myšlenka. Vzal krabičku se šupinami, které už dlouho schovával na poličce, a utíkal k rybníku, seč mu síly stačily. Ani dech popadnout nemohl.

Když dorazil ke Kapřiňáku, házel postupně jednu šupinu za druhou zpět do rybníka a volal... "Pomozte, šupinky, přineste štěstí svým kamarádům, brzy jim nastanou zlé časy!" Když odhodil poslední šupinu, nadějeplně čekal, co se bude dít. Ale nestalo se vůbec nic... Šupiny plavaly na hladině, bylo ticho. Lojza odkráčel smutně domů a šel rovnou spát.

Za pár dní začaly veliké slavnosti. Na výlov rybníka Kapřiňák se sešli všichni místní obyvatelé vesnice, nikoho jiného k rybníku nepustili. Všichni se těšili, až si usmaží kapry k večeři a nacpou si břicha k prasknutí. Lojza u toho nechtěl být. Procházel se po hrázi a nebyla s ním kloudná řeč... Když už chtěl z toho "kapřího divadla" utéct domů, stalo se něco nevídaného...

Mraky se stáhly k sobě, jako by chtěly utvořit jednu velikou oblačnou peřinu. Začalo pršet a pršelo a pršelo. Ale jen na rybník a hráz, všude kolem bylo jasno. Pršelo a pršelo, až se najednou směr deště otočil. Nepršelo na rybník z mraků, ale z rybníka nahoru. Kapičky běžely jedna za druhou jako po nitích a houfovaly se v oblačné peřině. Rybník pršel do nebe a kapři pak jeden po druhém stupali vzhůru.

"Co se to, proboha, děje!?" Ptali se lidé jeden přes druhého na hrázi. Jedině Lojza se zaradoval! "Děkujeme ti, volali kapři na Lojzu! Jak se ti odvděčíme, co by sis přál?"

"Přál bych si, abychom vždycky znali správnou míru. Nechci, aby byli lidé hamouni." Od těch dob kapři z rybníka Kapřiňáku hlídají rybáře, aby znali správnou míru v lovení... Občas, když se podíváte nahoru na nebe, některého z těch kaprů v oblacích uvidíte.

Paní učitelka klade různé otázky a usměrňuje diskuzi.

Například: Co to znamená být hamoun? Proč je to špatné? Může být na hamounství něco dobrého? Znamená lakomec to samé jako hamoun? Už jste se, děti, někdy s hamounstvím setkaly? Můžeme proti tomu něco udělat? Zažily jste pocit být hamounem?

Děti si vyrobí svého kapra, kterého by chtěly mít jako hlídače proti hamounství.

Děti poskládají hotové kapry na svůj rybník (modrý šátek, papír, deka...). Spolu se domlouvají, jak kapry umístí, a hotovou kompozici pak vystaví.