Mentoring, tentokrát optikou ředitele

I tohle je realita. Dýchne v ní na nás , v němž jsou lidé iniciativní a nebojí se neúspěchu, v němž mají chuť se do věcí pustit a zcela přirozeně za ně přijímají zodpovědnost, prostředí, v němž se v komunikaci uplatňují principy . Vybudovat takové prostředí stojí čas a úsilí. Ti, kdo je do budování takového prostředí věnovali, to často považují za užitečnou investici.

"Vždy, když jsem přemýšlela o naší škole, týmu učitelů a o tom, jak u nás ve škole fungujeme, i o tom, jaká jsem já osobně učitelka, říkala jsem si, že jsme hodně pokrokoví, snažíme se dělat věci jinak, novým způsobem, že se nebojíme výzev," říká Denisa Hrdinková, učitelka angličtiny. "Jako vedoucí učitelka 2. stupně jsem tak s nadšením využila možnost rozvíjet se v mentorských kurzech a tam jsem pochopila, že nestojím na vrcholku hory, jak jsem si původně myslela, ale na jejím úpatí. Hory ale miluji, a tak jsem byla vděčná, že je celá ta úžasná hora teprve přede mnou. Celý rok mentorského tréninku jsem šplhala do kopce a někdy to pořádně bolelo. Bylo skvělé poslouchat lidi, kteří se na věc dívají z jiného úhlu, dostávalo se mi povzbuzení, abych se pouštěla do nových a náročnějších věcí. Bylo to, jako by se mi otevíraly nové dveře, nové pohledy na to, jak se dívat na děti, jak s nimi mluvit prostřednictvím popisného jazyka, jak je podporovat otevřenými podpůrnými otázkami, jak reflektovat vlastní práci a spolupracovat s ostatními kolegy na různých projektech i při sdílení zkušeností. Naučila jsem se vidět příležitosti, jak věci dělat lépe a jak v tom podpořit i ostatní."

Přijetí zodpovědnosti za změnu v přístupu je klíčovým faktorem , který přináší uplatňování mentorských dovedností při komunikaci v týmu učitelů. Vytvoření bezpečného prostředí s sebou nese větší a větší . Chyba je příležitostí, jak se naučit dělat věci lépe. Mizí rivalita, soutěžení, roste potřeba spolupracovat. Všechny konflikty je možné řešit v prostředí, které nikoho neohrožuje a není pro nikoho zraňující. Některé z nich ani nenastanou, protože řadu věcí je možno vyřešit mentorským rozhovorem mezi kolegy dřív, než dojde k eskalaci problému. Ředitel školy není tolik zavalený neustálým řešením různých neshod a drobností, protože učitelé dokážou více věcí či situací vyřešit sami. Kolegiální podpora se stává běžnou formou práce, v níž se upevňují profesní vztahy a jsou také podporovány silné stránky jedinců. Ty se přirozeně projevují v nejrůznějších situacích, je možné je podchytit, odhalit jejich jedinečnost a využít pro rozvoj jedince i celého týmu. Sóloví hráči se přirozeně začleňují do skupiny a začnou využívat svých silných stránek pro společný cíl.

Roste vědomí, že táhneme za jeden provaz, vzájemné uznání, úcta a respekt, lidé zažívají potvrzení své hodnoty a významu. Projevuje se i větší a plánovat svůj v souladu s jejími potřebami. A pokud se konkrétně a prakticky vrátíme k poradám, ty se pak daleko méně týkají provozu a daleko více toho, jak učíme, jak to dělat ještě lépe, jak svůj pokrok rozpoznáme a co pro něj můžeme udělat.

Z takového prostředí často - a případně i mentoři, kteří dál pomáhají řediteli školy s . Dochází k postupné změně komunikačních vzorců, které se pak projevují i v jednání s žáky, rodiči a dalšími spolupracujícími subjekty. Stále přirozenějším se stává . Otevřenost a spolupráce je normou, lidé se učí jeden od druhého a podporují se v profesním růstu.

Mentorská kolegiální podpora prohlubuje členů učitelského týmu. , budování kolegů, dodávání odvahy a ostatních zvyšuje účinek a pomáhá řediteli v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Hospitace se pak stávají účinným nástrojem , nikoliv stresujícím zážitkem pro obě strany. Učitelé se nebojí požádat o pomoc, odbornou radu, mají chuť a potřebu .

"Když mě ve škole oslovili, zda chci zažít mentorskou podporu, říkala jsem si, že rozhodně nestojím o to, aby se na mě někdo cizí chodil dívat a říkat mi, co všechno dělám špatně, když sama vidím, na čem všem ještě musím pracovat. Opak byl ale pravdou. Šlo o jednu velkou podporu, za kterou jsem neskutečně vděčná a která zcela zásadně posunula mé přemýšlení o učení, o dětech, o smyslu toho, co a jakým způsobem učím," sdílí svou zkušenost učitelka 1. stupně Mgr. Pavlína Vaculíková. "Smířila jsem se s tím, že nemůžu najednou změnit všechno, co chci, a s podporou mentora jsem se zaměřila na jednu jedinou oblast. Mentor sledoval, jak probíhají hodiny vzhledem k mé ,zakázce' a k tomu, co chci změnit. Nerozebíral je, nehodnotil, nekritizoval, jen pokládal otázky, které mě vedly k přemýšlení, proč co dělám a jaký to má smysl. Vedlo to k tomu, že jsem začala výrazně měnit styl výuky a ptala se po cílech hodin. Proč se to budeme učit, co to přinese dětem? Více jsem o tom mluvila i s dětmi, aby v tom viděly smysl i ony. Učím se pokládat otázky, které vedou k přemýšlení, a ne pouze k rychlé jednoznačně správné odpovědi. Postupně měním hodnotící jazyk na popisný a učím se vytvářet prostředí, které není útočné a obviňující, že žáci něco nezvládají, ale podporující, ve smyslu ,teď jsme na cestě něco se naučit, jsme asi tady - a jak se můžeme posunout dál?'. Musím tyto dovednosti velmi ocenit i v komunikaci doma v rodině či s kolegy ve škole, zkrátka všude a jistojistě to vede ke změně v přístupu k lidem. Po dvou mentorských kurzech, letní škole a roční mentorské podpoře přímo ve výuce musím s poděkováním říci, že je to jedna z nejvýraznějších a nejzásadnějších věcí, která posunuje mou práci," uzavírá Mgr. Pavlína Vaculíková.

Mentoring je také mimořádně vhodným nástrojem pro zavádění do praxe všech těch báječných věcí, které se učíme na seminářích a které, ruku na srdce, většinou zapomeneme, pokud je nezačneme ihned využívat. Kolik peněz věnovala naše škola na vzdělávání učitelů za posledních pět let? Jak velká část nabytých znalostí a zkušeností se stala součástí její každodenní praxe? Každý kurz či seminář je efektivnější, když je následně posílen jeho dopad, a mentoring je jedním z nástrojů, které k tomuto posílení mohou přispět a podpořit uvádění věcí do života. Pokud je nezačneme velmi brzy využívat, zapomeneme je a prostředky vynaložené na vzdělávání nám protečou mezi prsty.

Interní či externí mentor dokáže poskytnout učitelům podporu a pomoc, aby uměli krok za krokem zavádět a využívat poznatky z absolvovaných kurzů a seminářů. Ve školách, kde se mentoring již interně "zabydlel", se učitelů stává běžnou součástí profesních vztahů učitelského týmu. (Dalšími možnostmi při podpoře výtěžnosti seminářů se budeme zabývat v některém z pokračování toho cyklu článků.)

Význam mentoringu výstižně shrnul Marshall Goldsmith:

Pokud máte pocit, že by bylo užitečné nechat mentoringem podpořit vaši školu, pojďte s námi v příštím článku prozkoumat způsob, jak ho ve škole zavádět, případně získejte více informací na . Pokud vás láká příležitost osvojit si mentorské dovednosti, rádi uvidíme na mentorských kurzech vás, stejně jako vaše inovativní kolegy, vedoucí učitele a všechny ostatní, kteří mají potenciál pozitivně ovlivňovat a podporovat své kolegy. Další základní mentorský kurz startuje na začátku dubna 2018.