Mentoring, tentokrát optikou ředitele

Vydáno: 13 minut čtení

Jak může sloužit řediteli, když učitelé v jeho týmu využívají v komunikaci mentorské dovednosti? Co to dělá s kulturou školy a efektivitou učitelské práce? Jak více vytěžit z profesního vzdělávání? Mentoring je považován za typ podpory, která dokáže proměňovat výuku v jednotlivých třídách i kulturu školy. Pomáhá vytvářet prostředí pro profesní i osobní rozvoj a je cestou k daleko efektivnější komunikaci v pracovních i osobních vztazích. Učitelé, kteří mají mentorské dovednosti, pomáhají růst žákům i svým kolegům, lépe plánují a vyhodnocují své učení. Ředitelům škol poskytuje mentoring užitečné nástroje pro efektivní vedení pedagogického sboru.

 

Mentoring, tentokrát optikou ředitele
Mgr.
Zdeněk
Dlabola
ředitel Sekce vzdělávání ve školství, JOB - spolek pro inovace
Dva příběhy z porady
Někdy to může vypadat takto: Sedíme na poradě a hlavou se nám honí dnešní náročná hodina v 8. B. Ze zorného pole našeho uvažování ji jako billiardovou kouli odstřelí myšlenka na nutnost okamžité rekonstrukce topení v celé budově a náročnost organizace výuky během ní. Nakonec se mezi tohle všechno přivalí bleskovou rychlostí další koule, která má podobu zbrusu nové informace o nenadálém odchodu dvou učitelek z 1. stupně do dlouhodobé pracovní neschopnosti. Když se vrátíme zpět do reality a rozhlédneme se po místnosti, sledujeme, že někteří učitelé mají během aktuálního projednávání bodu o zvyšování bezpečnosti práce poměrně nepřítomný výraz, jiní se soustředí hodně, ale na vyplňování třídnice či utajený obsah obrazovky svého notebooku. Myšlenky nám utíkají k naší přeplněné e-mailové schránce. Někdo právě pronesl, že "s tou novou elektronickou žákovskou budou jen potíže a asi to nepůjde". Jsme v polovině programu a blíží se čtvrtá odpolední.
O pár ulic dál také sedíme na poradě. I zde se učitelé dívají do svých notebooků, kde studují možnosti nového projektu ve sdíleném dokumentu v Googlu a diskutují o jeho obsahu. Poradu dnes nevede ředitel, ale učitel biologie Martin. Příští týden to bude třídní učitelka 4. A Julie.
Spolu s dalšími třemi učiteli z 2. stupně dlouhodobě pracují na rozvoji svých dovedností a měli zájem vyzkoušet si vedení týmu učitelů při poradách. Místní ředitel to považuje za užitečné - učitelé jeho školy mají blízké profesní vztahy a posiluje to koneckonců jejich ukotvení v týmu. Rozvíjí to také jejich komunikační dovednosti a mimo to mají o projektu řadu detailních informací - sami ho navrhli a je pro ně také snadnější získat pro něj ostatní. Je to jejich zodpovědnost. Právě se diskutuje o přínosech projektu pro školu, žáky a rodiče a benefity pro sebe hledají i jednotliví zainteresovaní učitelé. Mluví se o cílech, plánování, spolupráci, hodnotách, zaznívá řada otázek: Jaký typ podpory potřebuješ, abys to příští týden mohl dodat k dopracování? Co nám může přinést, když oslovíme rodiče šesťáků? Jak by měl vypadat výsledek, abychom byli spokojení? Co nám pomůže vyřešit překážky? Jak budeme reflektovat, že se projekt podařil? Jak můžeme zapojit co nejvíc lidí? Blíží se čtvrtá odpolední, lidé odcházejí s konkrétními úkoly a na chodbě nelze přehlédnout hlučnou skupinku nadšenců chrlících další nápady.
I tohle je realita. Dýchne v ní na nás
kooperativní bezpečné prostředí
, v němž jsou lidé iniciativní a nebojí se neúspěchu, v němž mají chuť se do věcí pustit a zcela přirozeně za ně přijímají zodpovědnost, prostředí, v němž se v komunikaci uplatňují principy
mentoringu
. Vybudovat takové prostředí stojí čas a úsilí. Ti, kdo je do budování takového prostředí věnovali, to často považují za užitečnou investici.
Mentoring jako nástroj růstu učitelského týmu
"Vždy, když jsem přemýšlela o naší škole, týmu učitelů a o tom, jak u nás ve škole fungujeme, i o tom, jaká jsem já osobně učitelka, říkala jsem si, že jsme hodně pokrokoví, snažíme se dělat věci jinak, novým způsobem, že se nebojíme výzev," říká Denisa Hrdinková, učitelka angličtiny. "Jako vedoucí učitelka 2. stupně jsem tak s nadšením využila možnost rozvíjet se v mentorských kurzech a tam jsem pochopila, že nestojím na vrcholku hory, jak jsem si původně myslela, ale na jejím úpatí. Hory ale miluji, a tak jsem byla vděčná, že je celá ta úžasná hora teprve přede mnou. Celý rok mentorského tréninku jsem šplhala do kopce a někdy to pořádně bolelo. Bylo skvělé poslouchat lidi, kteří se na věc dívají z jiného úhlu, dostávalo se mi povzbuzení, abych se pouštěla do nových a náročnějších věcí. Bylo to, jako by se mi otevíraly nové dveře, nové pohledy na to, jak se dívat na děti, jak s nimi mluvit prostřednictvím popisného jazyka, jak je podporovat otevřenými podpůrnými otázkami, jak reflektovat vlastní práci a spolupracovat s ostatními kolegy na různých projektech i při sdílení zkušeností. Naučila jsem se vidět příležitosti, jak věci dělat lépe a jak v tom podpořit i ostatní."
Přijetí zodpovědnosti za změnu v přístupu je klíčovým faktorem
posunu kultury
, který přináší uplatňování mentorských dovedností při komunikaci v týmu učitelů. Vytvoření bezpečného prostředí s sebou nese větší
sociální bezpečí
a větší
potřebu společné komunikace
. Chyba je příležitostí, jak se naučit dělat věci lépe. Mizí rivalita, soutěžení, roste potřeba spolupracovat. Všechny konflikty je možné řešit v prostředí, které nikoho neohrožuje a není pro nikoho zraňující. Některé z nich ani nenastanou, protože řadu věcí je možno vyřešit mentorským rozhovorem mezi kolegy dřív, než dojde k eskalaci problému. Ředitel školy není tolik zavalený neustálým řešením různých neshod a drobností, protože učitelé dokážou více věcí či situací vyřešit sami. Kolegiální podpora se stává běžnou formou práce, v níž se upevňují profesní vztahy a jsou také podporovány silné stránky jedinců. Ty se přirozeně projevují v nejrůznějších situacích, je možné je podchytit, odhalit jejich jedinečnost a využít pro rozvoj jedince i celého týmu. Sóloví hráči se přirozeně začleňují do skupiny a začnou využívat svých silných stránek pro společný cíl.
Roste vědomí, že táhneme za jeden provaz, vzájemné uznání, úcta a respekt, lidé zažívají potvrzení své hodnoty a významu. Projevuje se i větší
potřeba sdílet vizi a poslání školy
a plánovat svůj
profesní rozvoj
v souladu s jejími potřebami. A pokud se konkrétně a prakticky vrátíme k poradám, ty se pak daleko méně týkají provozu a daleko více toho, jak učíme, jak to dělat ještě lépe, jak svůj pokrok rozpoznáme a co pro něj můžeme udělat.
Z takového prostředí často
vyrůstají lídři
- a případně i mentoři, kteří dál pomáhají řediteli školy s
posouváním její kultury a naplňováním cílů
. Dochází k postupné změně komunikačních vzorců, které se pak projevují i v jednání s žáky, rodiči a dalšími spolupracujícími subjekty. Stále přirozenějším se stává
aktivní naslouchání, roste vzájemná důvěra a upevňují se vztahy
. Otevřenost a spolupráce je normou, lidé se učí jeden od druhého a podporují se v profesním růstu.
Trochu jiný příběh z hodiny chemie
O dalších pár ulic vedle přemýšlí ve svém kabinetu učitelka chemie Klára, jak víc nadchnout děti pro dělání chemických pokusů. Je to přece tak ohromně zajímavé, tak proč při nich musejí tak často řešit disciplínu a pokusy úspěšně dokončí jen hrstka žáků? Přemýšlí o tom, jak tyhle věci asi dělá kolegyně Jiřina, možná by ráda nakoukla do její hodiny, vždyť už jí to i nabízela. Klára od kolegů ví, že Jiřina funguje v týmu jako interní mentor, dodá si tedy odvahy a nakonec se dohodnou na pozorování v Klářině třídě hned příští týden. Společně formulují zadání, co má Jiřina pozorovat a k čemu se vyjádřit, pomocí otázek: "V čem by ses, Klárko, ráda posunula? Jak je to pro tebe důležité? Jak chceš, aby výuka v této hodině probíhala? Jak rozdělíš aktivitu mezi sebe a žáky? Co to má přinést tobě a dětem?" Jiřina vytváří prostředí pro sdílení zkušeností, rozvoj nápadů a diskusi a Klára se přestává bát. Hodina přesto probíhá obvyklým způsobem - dvě skupiny pokus dokončí, zbytek dětí nemá co napsat do protokolu. Když se po hodině Jiřina zeptá Kláry, jakým způsobem obvykle zadává
instrukce
, je to, jako by se rozsvítilo. Nikdy ji nenapadlo, že ústní zadání a jeho nedostatečné zapamatování či nepochopení vede k tomu, že děti nevědí, co mají vlastně dělat, a tak dělají doslova kdeco. Společně s Jiřinou naplánují možné formy písemných zadání a do budoucna i možnost vyvozování jednotlivých kroků, až se děti naučí určité postupy na jednoduchých pokusech. Vypracují spolu také kritéria a indikátory, podle kterých mohou děti i Klára hodnotit pokrok v učivu i dovednostech.
Dnes je kolegiální mentorská podpora a sdílení příkladů dobré praxe s ostatními kolegy běžnou součástí Klářiny práce. Oceňuje na ní příležitost k péči o druhé, prohlubování vzájemné důvěry a respektu vůči kolegům, hlubší smysl vnitřní podpory v rámci školy, vzájemné učení a pozorovatelný růst kvality vzdělávání ve své škole.
Mentoring jako nástroj individuální kolegiální podpory
Mentorská kolegiální podpora prohlubuje
emocionální a sociální integraci
členů učitelského týmu.
Aktivní naslouchání
, budování
sebedůvěry
kolegů, dodávání odvahy a
motivování
ostatních zvyšuje účinek
vzájemného učení učitelů
a pomáhá řediteli v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Hospitace se pak stávají účinným nástrojem
zvyšování kvality
, nikoliv stresujícím zážitkem pro obě strany. Učitelé se nebojí požádat o pomoc, odbornou radu, mají chuť a potřebu
sdílet svou práci
.
"Když mě ve škole oslovili, zda chci zažít mentorskou podporu, říkala jsem si, že rozhodně nestojím o to, aby se na mě někdo cizí chodil dívat a říkat mi, co všechno dělám špatně, když sama vidím, na čem všem ještě musím pracovat. Opak byl ale pravdou. Šlo o jednu velkou podporu, za kterou jsem neskutečně vděčná a která zcela zásadně posunula mé přemýšlení o učení, o dětech, o smyslu toho, co a jakým způsobem učím," sdílí svou zkušenost učitelka 1. stupně Mgr. Pavlína Vaculíková. "Smířila jsem se s tím, že nemůžu najednou změnit všechno, co chci, a s podporou mentora jsem se zaměřila na jednu jedinou oblast. Mentor sledoval, jak probíhají hodiny vzhledem k mé ,zakázce' a k tomu, co chci změnit. Nerozebíral je, nehodnotil, nekritizoval, jen pokládal otázky, které mě vedly k přemýšlení, proč co dělám a jaký to má smysl. Vedlo to k tomu, že jsem začala výrazně měnit styl výuky a ptala se po cílech hodin. Proč se to budeme učit, co to přinese dětem? Více jsem o tom mluvila i s dětmi, aby v tom viděly smysl i ony. Učím se pokládat otázky, které vedou k přemýšlení, a ne pouze k rychlé jednoznačně správné odpovědi. Postupně měním hodnotící jazyk na popisný a učím se vytvářet prostředí, které není útočné a obviňující, že žáci něco nezvládají, ale podporující, ve smyslu ,teď jsme na cestě něco se naučit, jsme asi tady - a jak se můžeme posunout dál?'. Musím tyto dovednosti velmi ocenit i v komunikaci doma v rodině či s kolegy ve škole, zkrátka všude a jistojistě to vede ke změně v přístupu k lidem. Po dvou mentorských kurzech, letní škole a roční mentorské podpoře přímo ve výuce musím s poděkováním říci, že je to jedna z nejvýraznějších a nejzásadnějších věcí, která posunuje mou práci," uzavírá Mgr. Pavlína Vaculíková.
Mentoring jako nástroj podpory výtěžnosti seminářů a kurzů
Mentoring je také mimořádně vhodným nástrojem pro zavádění do praxe všech těch báječných věcí, které se učíme na seminářích a které, ruku na srdce, většinou zapomeneme, pokud je nezačneme ihned využívat. Kolik peněz věnovala naše škola na vzdělávání učitelů za posledních pět let? Jak velká část nabytých znalostí a zkušeností se stala součástí její každodenní praxe? Každý kurz či seminář je efektivnější, když je následně posílen jeho dopad, a mentoring je jedním z nástrojů, které k tomuto posílení mohou přispět a podpořit uvádění věcí do života. Pokud je nezačneme velmi brzy využívat, zapomeneme je a prostředky vynaložené na vzdělávání nám protečou mezi prsty.
Interní či externí mentor dokáže poskytnout učitelům podporu a pomoc, aby uměli krok za krokem zavádět a využívat poznatky z absolvovaných kurzů a seminářů. Ve školách, kde se mentoring již interně "zabydlel", se
sdílení informací, ale především i zkušeností a dovedností z odborného vzdělávání
učitelů stává běžnou součástí profesních vztahů učitelského týmu. (Dalšími možnostmi při podpoře výtěžnosti seminářů se budeme zabývat v některém z pokračování toho cyklu článků.)
Význam mentoringu výstižně shrnul Marshall Goldsmith:
"Mentoring je pocta! Kromě lásky není většího daru, kterým můžeme druhé obdarovat, než je dar podpory růstu."
Pokud máte pocit, že by bylo užitečné nechat mentoringem podpořit vaši školu, pojďte s námi v příštím článku prozkoumat způsob, jak ho ve škole zavádět, případně získejte více informací na
www.jobinovace.cz
. Pokud vás láká příležitost osvojit si mentorské dovednosti, rádi uvidíme na mentorských kurzech vás, stejně jako vaše inovativní kolegy, vedoucí učitele a všechny ostatní, kteří mají potenciál pozitivně ovlivňovat a podporovat své kolegy. Další základní mentorský kurz startuje na začátku dubna 2018.