Čínské školství: Dril a disciplína, nebo moderní výukové metody, založené na tradiční úctě ke vzdělání?

(čínské přísloví)

Pro termín vystihující obsah učiva používám termín vzdělávací plány. Tento termín se odvíjí od termínu „Celostátní vzdělávací plán“, který je vydáván Státní radou ČLR a je celostátně závazný. Termín učební plán nahrazuje všechna synonyma používaná v této souvislosti, jako například učební osnovy a kurikulum.

Během studia jak naší, tak i cizojazyčné literatury (anglické, čínské) jsem se setkala s používáním zcela odlišné terminologie. Pro větší přehlednost jsem ji sjednotila a předkládám ve výše uvedené tabulce.

Tabulka postihuje také jednotlivé stupně řízení čínského školství.

Struktura současného školského systému je víceméně tradiční a po několik desetiletí k žádným významným změnám nedošlo. Můžeme ho rozčlenit do několika výraznějších složek:

Je také nutno poznamenat, že primární škola a nižší střední škola jsou v Číně spojeny v určitý celek, který spolu s nižší střední školou zahrnuje celkem 9 let školní docházky. Tato devítiletá školní docházka je sice povinná, avšak stále ještě není v některých odlehlých regionech země důsledně dodržována.

Čínské školství je i v současnosti stále ještě pod vlivem Komunistické strany Číny. Ten však, jak jsem se dozvěděla od svých respondentů, stále více oslabuje. Hlavně co se týká škol vysokých, které si velmi důsledně vytváří své vlastní charakteristiky.

Čína je zemí mnoha protikladů. Můžeme zde najít jak odlehlé horské oblasti, kde je stále ještě povinná školní docházka velkým problémem (hlavně pro děvčata), tak i obrovská, několikamilionová města s obrovskými komplexy škol na velice vysoké úrovni. Pokud se však budeme zabývat průměrnou školou, tak se jedná o zařízení přibližně s 3 000 žáky, kde je v jedné třídě kolem 40 dětí.

Většina čínských škol je zřizována státem, který je také financuje a stará se o jejich provoz. Kromě toho ale vzniká i stále více škol soukromých. Škol, které mají již své vlastní zaměření, charakteristiky a specifika. I soukromé školy však musí respektovat všechny podmínky pro školská zařízení.

„Každá škola je školskou právnickou osobou a je povinna řídit se právními předpisy, které vydává příslušný školský odbor místního samosprávného celku. Tyto právní předpisy jsou vždy v souladu se závaznými dokumenty vydanými Ministerstvem školství ČLR.“ (Nařízení školského odboru provinčního úřadu provincie Zhejiang, 2013)

Musí se řídit všemi státními zákony a předpisy a uplatňovat je v konkrétních podmínkách daného okresu. Každá škola musí dbát nařízení nadřízených orgánů. Současně si ale musí zachovat určitou míru nezávislosti a nechat se poučit jak ze svých vlastních zkušeností, tak i ze zkušeností škol ostatních. Podle zákona o vzdělávání (1995) „... má každá škola povinnost zachovat si co největší míru své vlastní nezávislosti. A to hlavně proto, že každá škola má své vlastní charakteristiky, různé hospodářské a sociální podmínky pro rozvoj školního programu, jiné finanční a materiální podmínky.“ Stejný není ani styl vedení, úroveň učitelů, kvalita studentů a mnohé další faktory. Pokud by školy neměly dostatečnou míru nezávislosti, nebylo by možné provádět efektivní a účinné využití rozhodovacích pravomocí. „Každá škola má právo stanovit si své priority, rozvržení a uspořádání pracovních procesů. Má právo na zavedení vlastní personální politiky a tu lze upravit dle aktuálních potřeb zaměstnanců školy. Zodpovědnost za tuto školní politiku nese ředitel školy.“ (Řízení školy. Relativní nezávislost, 2014)

Velmi komplikovaný a často diskutovaný je zkouškový systém v čínském školství. Jedná se o Národní systém zkoušek. Zkoušky jsou hodnoceny procenty a jsou složeny z široké škály různých hodnoticích prvků. „Národní systém zkoušek je vypracován Státní radou ČLR a je závazný pro celou Čínu. V kompetenci jednotlivých Lidových vlád každé z provincií (jejich školských odborů) je vytvářet systém zkoušek vlastních, v návaznosti na Národní systém. Otázky přijímacího řízení stanovuje jednotně Místní školský úřad, který také rozhoduje o výši přijímací kvóty. Zkoušky se konají hlavně z čínštiny, cizího jazyka, matematiky, fyziky a chemie. Probíhají obvykle v červnu.“ (Čínská encyklopedie, 2008, Kapitola 8. Školství, věda a technika).

Uspět, či neuspět u zkoušek má vliv na mnoho oblastí života. Je pravda, že téměř veškeré snažení žáků, rodičů, učitelů i celých škol směřuje k co nejlepším výsledkům při zkouškách (zkoušek je mnoho různých druhů). Na učitele je kladen obrovský tlak co nejlépe připravit své studenty na jejich vykonání. V závislosti na úspěchu (neúspěchu) při jejich skládání se vyvíjí nejenom další život studenta, ale i celkové hodnocení jednotlivých učitelů (postup v kariérovém stupni, finanční ohodnocení...), ředitelů (profesní portfolio, kariérový stupeň...) a hodnocení i prestiž celé školy. Zkoušky jsou zkrátka jednoznačným měřítkem úspěšnosti.

Mnoho rozhodnutí učitelů i ředitelů, s ohledem na volbu výukových metod a případné zařazení doplňkového učiva, je rozhodně ovlivněno silným tlakem na úspěšnost studentů u zkoušek. Různé obdoby zkoušení a zkouškových systémů jsou v Číně zakořeněny již po tisíciletí. A ačkoli přichází mnoho tendencí k jeho změně, můj osobní názor je, že bude trvat ještě hodně dlouho, než dojde postupnými kroky ke změnám. Sama jsem byla svědkem toho, jak se v době závěrečných zkoušek v jednom z velkých čínských měst téměř „zastavil život“. Nejenom rodiče a příbuzní studentů, ale v podstatě celý národ se ztišil a zpomalil. Ulice, které jsou celý rok hlučné, kde je slyšet hlasitý hovor, houkání aut, křik a rámus, téměř zcela ztichnou. Všichni respektují tento den jako den klidu pro studenty, pro které bývají zkoušky zcela zlomové, a úspěch, či neúspěch rozhodujícím způsobem ovlivní jejich další život.

Měla jsem možnost zeptat se na osobní názor na zkouškový systém deseti učitelů středních škol. Jednalo se o různé školy v různých oblastech Číny a kromě jednoho z dotazovaných považovali všichni zkouškový systém za vyhovující. Za systém, na kterém není důvod cokoli měnit. Systém, který ukáže, zda je student nejenom dostatečně intelektově vybaven, ale i to, zda je náležitě cílevědomý, pracovitý a houževnatý pro další studium. Systém, který prokáže, zda je učitel schopný žáky uspokojivě připravit a zda škola dokáže vytvořit takové studijní a výukové podmínky, aby si zasloužila svoji vysokou (nízkou) prestiž.

Co k tomu dodat? Jak již víme, sledujeme v těchto článcích zcela jinou kulturu, mentalitu i hodnoty. Z pozice Evropana možná nepochopitelné. Dobré? Špatné? Zkrátka jiné.

„Učení v mládí je rytí do kamene, učení ve stáří psaní do písku.“ (čínské přísloví)

ZDROJE