Učebnice "šité na míru" v Poděbradech

Kolegyně Jana a Lenka, autorky Základů ekonomiky pro střední a vyšší hotelové školy, měly pro vydání své učebnice také pádný důvod: dosavadní učebnice neodpovídaly specifickým potřebám výuky na hotelových školách, a svou zamýšlenou učebnici tedy plně, ostatně jako my všichni na naší škole, přizpůsobily konkrétnímu učebnímu plánu. Pro kolegyni Irenu to byla cesta, jak předat teoretické znalosti a praktické zkušenosti z oboru (v té době pracovala jako účetní a daňová specialistka téměř dvacet let) studentům třetího a čtvrtého ročníku středních a vyšších odborných škol. Všechny jsme cítily, že se nám nabízí možnost vytvořit ideální studijní materiály v době, kdy se tvořily nové školské vzdělávací programy a zároveň vznikaly jako experiment ministerstva školství první vyšší odborné školy. Učebnice „šité na míru“ nás prostě víc než lákaly.

Což o to, „paliva“ na rozjezd nových učebnic bylo dost, „řidič“ (rozuměj vydavatel) se taky našel. Co bylo hlavní, „řidič“ uznal, že o tyto učebnice bude na trhu zájem, a společně jsme se vydali na dobrodružnou pouť. Každá z nás si musela nejdříve utřídit materiály ze své dlouhé pedagogické praxe a rozhodnout, co bude před čím a po čem. Zvažovaly jsme, zda texty a cvičení obstojí v horizontu několika let, přece nebudeme vyrábět „na sklad“. Dalším krokem byla grafická úprava. Já mám svou představu a grafik bohužel také. Naštěstí je to můj životní souputník svolný ke kompromisům. Jako autorka rodící se Angličtiny v gastronomii najednou zjišťuji, jak těžko se hledá anglosaská textová norma. Porovnávám učebnice vydané univerzitami v Oxfordu a Cambridgi a stále mi není jasné, zda volit pro počátky slov v titulku kapitálky či jakými písmeny začínat výčet po dvojtečce. Grafik požaduje rychlé rozhodnutí, čas kvapí a stres překračuje únosnou mez. Výsledek: nepozabíjeli jsme se a práce mohou pokračovat.

Moje kolegyně řeší také řadu problémů. Autorka učebnice Účetnictví Irena vzpomíná: „Zpočátku mě psaní nadchlo, bavilo mě vysvětlovat text tak, aby byl pochopitelný pro všechny - tedy i ty, řekněme, slabší studenty. Postupem času jsem ale zjišťovala, že pokud budu chtít tímto způsobem ,sdělit vše’, nebude mi plánovaný rozsah učebnice stačit. Chtěla jsem text proložit dostatečným množstvím příkladů k procvičení, a to tak, aby navazovaly svou náročností a logickým postupem. Pokud vím, dodnes neexistuje žádný další studijní materiál, který by obsahoval tolik konkrétních příkladů z hotelnictví a cestovního ruchu. V závěru kapitol jsem pokládala množství otázek, které mají testovat nejen nově nabyté znalosti studentů, ale mají pomoci i učitelům, například při zadávání domácích úkolů, testů a písemných prací. Velmi náročné bylo zpracování značného množství schémat, ale v účetnictví to prostě jinak ani nejde! Práce nad učebnicemi byla přínosná, naučila jsem se celkem bravurně zvládat tabulky i jejich všestrannou úpravu v Excelu i jiných programech.“

Přicházejí úmorné korektury - první, druhé, třetí čtení - a stále se vynořují chyby. Nikdo není dokonalý, každé z nás do tisku proniklo několik chyb, na které jindy apatičtí studenti živě reagují. Upřímně - svého času bych reagovala stejně. Nad korekturami trávíme s redaktory hodně času a sdílené strasti sbližují. Irena vzpomíná: „S paní redaktorkou nás pojil krásný přátelský vztah, a tak když mne vydavatelství požádalo o sepsání dalších dvou učebnic, neváhala jsem ani minutu. Díky tomu vznikla učebnice Finanční analýza a Makroekonomie a hospodářská politika státu. Tyto dvě se psaly v podstatě ,samy’, protože jsem již několik let přednášela na vyšší odborné škole. Šlo vlastně o stručné převedení základů mých přednášek do podoby učebnic; ani v jedné již není tolik výpočtů a schémat, o to bylo psaní snadnější.“

Pak je po nějakou dobu klid, vydavatel, grafik, redaktorka, nikdo po mně nic nechce. A najednou je to tady: držím učebnici! Chvíle, kdy jsem usínala nad korekturami, proklínala svůj původně ne tak šílený nápad, chtěla vše hodit minimálně do kontejneru, či raději rovnou spálit, jsou zapomenuty. Pocit je to nepopsatelný. Souhlasí i kolegyně Jana a Lenka, i ony se pyšní tím, že jsou autorkami učebnice, která se stále prodává. Ano, těší nás, že vznikly učebnice, podle nichž se opravdu učí. Jak říká autorka Irena, svoje učebnice bereme jako nesmazatelnou stopu, kterou v českém školství zanecháváme. A to je fakt, vážení dosud váhající budoucí autoři, být na seznamu v registru „íesbéenek“ vám zaručuje nejen věhlas u vašich studentů, ale i jistou nesmrtelnost. Tak jen do toho!