Škola splněných přání

Starší hotelová škola je s počtem 410 žáků „objemnější“, na vyšší odborné škole studuje půl druhé stovky studentů. Obě školy k sobě mají vlídný, tolerantní vztah, řada učitelů působí na obou školách, žáci se účastní společných odborných kurzů, které doplňují jejich vzdělávání: baristického, barmanského, cukrářského nebo kurzu vyřezávání z ovoce a zeleniny. Společně absolvují povinné školní praxe ve čtyř- nebo pětihvězdičkových hotelech v Praze a Krkonoších. Stejně společně jdou i do odborných soutěží či charitativních akcí nebo vyjíždějí na zahraniční stáže. Někdo hned v 1. ročníku, někdo až po maturitě či absolutoriu, záleží na přání rodičů nebo na vlastním rozhodnutí. Dnešní široké škále zahraničních stáží je těžké odolat, ti šikovní za studium stihnou i několik pobytů.

Začátky ale nebyly snadné. Původně regionální škola mohla zaujmout jen kvalitním studijním programem a vysokou kvalifikací vyučujících. Čeho si však naši žáci cení nejvíce, jsou zahraniční praxe, jež škola zprostředkovává. V minulosti vysílala své svěřence na praxi do bývalé Jugoslávie, NDR, Bulharska. Změny po roce 1989 otevřely našim studentům dveře do Evropy i celého světa dokořán. Čas prověřil nabídky a do dneška se udržely jen ty nejkvalitnější kontakty.

V roce 2000 oslovili vedení školy majitelé letního resortu Sani v Řecku. Uplynulo 15 let a naši žáci stále do Sani na Chalkidiki odjíždějí. Frekventované letovisko je však něco úplně jiného než školní praxe. Jak se potom hodí zkušenosti ze školní restaurace Junior, kde se denně podává až 500 obědů...

„Práce je tady spousta, přes 1000 snídaní, večeří obsluhovaných ve 13 lidech, spánek, zase práce... Ale postupem času jsme si zvykli, počet hostů se snížil na,příjemných’ 800-900 a také dorazily posily. Poznali jsme spoustu skvělých lidí, vzájemně jsme si pomáhali, užili si party pro zaměstnance, které se staly legendárními. Stejně jako vstávání po nich. I když jsme snad všichni měli první měsíc chuť sednout do letadla a letět domů, nakonec jsme vydrželi. Nikdo si neumí představit, jak jsme na sebe byli pyšní, že jsme to nevzdali. Najednou jsme si uvědomili, že jsme vážně dospělí a soběstační. Tahle praxe mi dala nejvíce ze všech a prázdniny, sice pracovní, se staly těmi nejlepšími vůbec.“

Markéta, praxe v Řecku

Mladým lidem v odborném vzdělávání nabízí Evropská unie jedinečnou příležitost absolvovat praktickou stáž v zahraničí. Tuto šanci jsme využili v programu Leonardo da Vinci a v průběhu roku 2003 jsme uskutečnili projekt s názvem Poděbrady Peace Appeal. Tak jako se v dávných dobách rozjeli míroví poslové poděbradského krále, rozjeli se i poděbradští studenti po Evropě a sledovali pracovní postupy při přípravě pokrmů, jejich následný servis, hygienu na pracovišti i ekologické principy v gastronomii. Závěrečné zprávy z Francie, Španělska, Slovinska a Švédska přinesly zajímavé postřehy. Bezesporu nejcennějšími zkušenostmi byly kontakty s lidmi a jejich řešení pracovních úkolů i problémů.

„Personál v tomto hotelu byl velice přátelský, ochotný a ohleduplný. Kdykoliv jsem potřeboval něco vysvětlit, s něčím poradit či něco ukázat, nikdy to nebyl žádný problém...“

Martin, praxe ve Švédsku

„Všechno se snaží řešit v klidu a bez stresu... Pochopila jsem, že pro tuto práci je podstatné vytvořit pohodovou atmosféru a přátelský pracovní tým...“ Evženie, praxe ve Španělsku

„Zaujalo mě, že obsluha nikdy nepospíchala. Obě servírky byly stále v klidu, ale svou práci stíhaly...“

Míša, praxe ve Švédsku

„Byl jsem mile překvapen, jak mne přijali do pracovního kolektivu a brali mě za sobě rovného. Ne jako studenta z rozvojové země, jak jsem to zažil na praxi v zemi našich západních sousedů...“

Tomáš, praxe ve Švédsku

Začátek každého nového školního roku je těžký. Ke studiu nastupují desítky těch, pro které byla naše škola jedinou volbou, i řady nerozhodných a dlouho váhajících, kterým jde o to přežít. Nerozhodní se vytratí, zůstanou jen ti, pro které se naše škola stala vysněnou realitou, nebo ti, kteří se ke svému vlastnímu překvapení zachytili drápkem. A více než to. Hodiny společného vaření jsou nečekaně zábavné a obsluha ve školní restauraci Junior zažívá pouhý měsíc po nástupu do školy obrovské dobrodružství. Jazyky? Jak si přeje host komunikovat? Anglicky? Německy? Nebo francouzsky? Španělsky či rusky? Všechny tyto jazyky se na poděbradské škole vyučují a soudíc podle výsledků jazykových soutěží, maturit i absolutorních zkoušek vůbec ne špatně. Zdá se, že své ovoce přinášejí učebnice němčiny a angličtiny, které svým žákům „ušily na míru“ naše učitelky.

Výhodou odborných škol je výuka teoretických předmětů paralelně doplněná praktickými cvičeními, exkurzemi, návštěvami odborných pracovišť. Ale ani takto pragmaticky pojatá výuka nenahradí autenticitu pracovního prostředí. Česká kotlina je našim studentům malá, stále častěji vyrážejí do zahraničí. V roce 2006 přišla neuvěřitelná nabídka z Shetlandských ostrovů, jinak výsostného skotského území. Poděbradskou školu kontaktovaly radnice a informační centrum v Lerwicku, které společně vypracovaly projekt zaměřený na dosídlování těchto vzdálených území. Projekt dal několikaměsíční pracovní šanci mladým lidem z nových členských zemí EU, tedy i České republice.

Shetlandy tvoří asi 100 ostrovů, z nichž pouhých 16 osidluje celoročně 22 000 obyvatel. Řeknete si, že najít v takovém „množství“ hodného dobrého člověka bude těžké. Omyl, opak je pravdou, na Shetlandech je to snad každý. V drsných přírodních podmínkách přežijí jen ti, kteří si navzájem pomáhají. Projekt se těšil obrovské podpoře místní samosprávy a podnikatelských kruhů i zájmu našich studentů. Mohli předvést dovednosti nabyté během studia v Poděbradech, vypilovat angličtinu (s lehce skotským přízvukem), poznávat nádhernou přírodu a milé, upřímné a srdečné lidi. Právě díky nim se mohl naplnit hlavní cíl projektu. Jedna ze stážistek tam dokonce našla nejen krajinu svého srdce, ale i spřízněnou duši, což nakonec potvrdila změnou svého českého příjmení za doprovodu svatebněrozverné shetlandské hudby.

Řadu let trvá také spolupráce školy s německým podnikatelem na Rujáně. A postřehy našich studentů z této praxe?

„Německý zaměstnavatel bývá většinou majitel rodinného podniku. V jeho restauraci nebo penzionu pracují všichni dospělí členové rodiny, takže o děti se občas musí postarat i praktikant. Berou nás jako nového rodinného příslušníka, brzy nás seznámí s přáteli a známými a zvou nás na nedělní obědy i odpolední výlety. Přes všechnu vytíženost letní sezony se zaměstnavatelé snaží ukázat památky a zajímavosti v okolí, jak je to jen možné. Někdo se dostane na věhlasný pohádkový zámek Neuschwanstein v Bavorsku, jiný se potká s ostrovem tuleňů v Severním moři, další si vyšetří jeden den na výlet do Švédska. Vztahy a přátelství přerůstají často rámec jednoho prázdninového pobytu. Pracovní doba se v turistické sezoně nedá příliš striktně počítat na minuty, takže volno je mezi snídaní a obědem a dalších pár hodin před večeří. V rodinném podniku se také nedá žehrat na tzv. pomocné práce. Všichni tady dělají všechno, co je zrovna potřeba. A tak praktikant obsluhuje hosty, ale také vypomáhá v kuchyni, zaskakuje na recepci a uklízí pokoje nebo prodává v kiosku s občerstvením. Zaměstnavatelé si vesměs chválí ochotu a pracovitost, s jakou se prý u německých studentů a učňů nesetkávají. Pan Olaf Witt, majitel prvotřídní zmrzlinové cukrárny, kam žáci poděbradské hotelové školy jezdí tradičně už několik let, říká naprosto otevřeně: Lepší a pracovitější praktikanty u nás neseženu.“

Naši žáci se vracejí z delších pobytů změněni často k nepoznání.

„Myslím si, že by měl každý student naší školy povinně absolvovat podobnou zahraniční praxi. Nejen proto, že se přiučí věcem v oboru, o ty zase tak nejde, ale hlavně proto, že si uvědomí, že rodinu a přátele mu nikdo nenahradí. Uvědomí si cenu vydělaných peněz. Uvědomí si, že by se třeba měl chovat vstřícně ke svému okolí a že to s ním nikdo zase tak špatně nemyslí. Taky se začne těšit do té tolikrát proklínané školy. Já jsem se nemohl dočkat, až se vrátím a půjdu se svou kamarádkou jen tak po kolonádě. Až půjdeme s rodinou na oběd a až se zase ve škole budu culit na krásné studentky. Potom by třeba naši školu studovali už jen ti lidé, kteří o to mají doopravdy zájem. Praxe ve Švýcarsku z vás udělá jinou osobnost. Budete silní, pokorní a vyrovnaní, milující i skromní. Budete zkrátka někdo jiný. I když jsem zažil spoustu slabých chvil, musím říct, že mě tato zkušenost neskutečně posílila. Dnes se neumím naštvat, nedokážu se zlobit kvůli malichernostem, zato hodně dám na dobré vztahy, protože vím, že právě vztahy, a nikoliv peníze jsou v životě to nejdůležitější.“

Martin, praxe ve Švýcarsku

Přes deset let trvá spolupráce s prominentním hotelovým zařízením rodiny Murphyových v irské vesnici Adare. Pro mnoho studentů je tato praxe startovací dráhou jejich kariéry. Někteří zůstávají měsíce, jiní celé roky, za dobu spolupráce zařízením prošlo přes 100 studentů naší školy. Jen do konce letošního června odjede do vesnice Adare další desítka, jinými slovy začínáme druhou stovku. Po návratu ze šestitýdenního stipendijního pobytu Fulbrightovy komise na Aljašce v roce 2007 jsem si velice přála, aby mě následoval některý z mých žáků. Uběhly „pouhé“ čtyři roky a moje přání se stalo skutečností. Po absolutoriu v červnu 2010 mě požádal absolvent VOŠ Jakub Benc o pomoc při realizaci jeho stáže. Kontaktovala jsem svou aljašskou „rodinu“ a díky její podpoře a moderním technologiím mohl Jakub absolvovat pohovor se svými budoucími zaměstnavateli a nadřízenými na opačném konci zeměkoule. Naštěstí ho naše škola vybavila potřebnými znalostmi a v pohovoru uspěl. Manažer hotelu Cape Fox Lodge v Ketchikanu Jakubovi nabídl práci a pomohl vypracovat i plán stáže, kterou schválilo americké velvyslanectví. Jakubův sen se uskutečnil v únoru 2011.

„V hotelu je to dost zajímavé. Fascinuje mě jejich nasazení. Přemýšlel jsem o tom skoro celou směnu. A pak mi došlo, že na Aljašce není co dělat. Práce je pro ně to jediné. Většina manažerů, se kterými dělám, jsou v hotelu od jeho založení. To je strašná představa... Nikdo neví, jak funguje jiný department, ale o tom svém vědí úplně všechno. Město ještě moc neznám. Všichni jsou zalezlí a čekají na lodě a turisty. Byl jsem se podívat v místním baru, ale hned jsem se otočil na podpatku a mazal pryč. Vypadalo to tam jak whiskey saloon z Limonádového Joea. Ale největší sranda je, když dám řeč s místními. Jejich výraz, když si uvědomí, že jsem z Evropy... K nezaplacení. Zatím jsem byl tázán, jestli jsem z Ohia, Kalifornie, Londýna...“

Z Jakubovy korespondence

Jakub se na praktickou stáž dostal nejdále. Ale i v současné době máme studenty hodně daleko, na vzdáleném Islandu, kde pobývají na pozvání místních podnikatelů. Do Poděbrad dorazili v červnu a nedlouho poté jsme se dozvěděli, že náš společný projekt Erasmus+ Minds into Matter byl schválen.

„Na Island jsem se vždycky chtěla podívat. Lákala mě úplně jiná krajina, příroda a hory. Díky poděbradské škole se mi tento sen splnil o něco dříve, než jsem čekala. Během svého pobytu jsem viděla polární zář, spoustu termálních míst, vodopády a gejzíry a pokaždé, když teď vzpomínám, mi připadá, jako bych tam byla včera. Island má své kouzlo, na které nikdy nezapomenu. Práce servírky v rybí restauraci Vitinn mě také v mnohém obohatila. Rozmluvila jsem se v angličtině, leccos jsem se naučila o zpracování a přípravě ryb a plodů moře, dovednosti, které bych doma nezískala.“

Zdislava, praxe na Islandu

Kdysi žáci, dnes vedou hotely, jsou finančními poradci, manažery prodeje, experty v reklamě. Pracují na palubách leteckých společností i v restauracích Jamieho Olivera nebo Gordona Ramsaye. Motivují je viditelné výsledky vlastního rozvoje a zlepšování.

„Svého londýnského dobrodružství určitě nelituji, i když je to pět dnů v týdnu docela dřina a někdy pracuji i 50 hodin týdně. Ale viděl jsem už spoustu nových věcí, mám nové zkušenosti, moje angličtina se o něco zlepšila (našel jsem si ještě kurz a chodím 2x týdně na tři hodinky). I přístup k práci tu mám jiný, vše musí být perfektní a člověk nesmí nic odfláknout. Ne že by nad námi manažer v jednom kuse stál, ale umí své požadavky podat tak, že člověk danou práci udělá pořádně, aniž by se snažil si ji ulehčit nebo ji odfláknout. Když to shrnu, jsem v Londýně moc spokojený.“

Tomáš, absolvent

A jak vzpomínají na svou školu starší absolventi? „Nemohla jsem si vybrat lépe... Dostali jsme správnou míru teorie i praxe a příprava pro zaměstnání byla nenahraditelná,“ bilancuje po letech absolventka Lenka. I jí pomohla ke splnění snů o budoucí kariéře Hotelová škola a Vyšší odborná škola hotelnictví a turismu v Poděbradech. Škola splněných přání.