Reforma (ne)financování regionálního školství

V posledních měsících se snad blýská na lepší časy. Zástupci ministerstva školství a zástupci školských asociací spolu diskutují a vzájemně si vysvětlují často na první pohled nepochopitelné podmínky a požadavky.

A tak vznikl první pracovní materiál, tabulka oborů a nutnost jejich financování. Vyznali se v ní jen otrlí a trpěliví-ti zasílali a prezentovali své připomínky, mnohdy opakovaně. Čísla se měnila, více či méně ke spokojenosti škol, a postupně došlo k jakési shodě o potřebnosti hodin v teoretickém vyučování, praktickém vyučování, v jednotlivých oborech, ve víceoborových třídách, v málopočetných třídách atd. A stále se nad tabulkou diskutuje, nyní snad již o konečné verzi.

Podle současného modelu škola vykáže počet „narozvrhovaných“ tříd či skupin, prokáže potřebu výše úvazků, samozřejmě s podmínkou financování podle naplněnosti tříd.

Ke shodě ale nedošlo v oblasti financování nepedagogických zaměstnanců škol, a to zejména ve způsobu, jakým ministerstvo vyhodnotilo počty těchto kolegů potřebných pro zajištění funkčnosti školy. Následovala další setkání, diskuse a tvorba připomínek.

Citujeme ze stanoviska Sdružení učňovských zařízení (dále jen „SUZ“) k návrhu systému financování nepedagogických pracovníků:

Po důkladném přezkoumání navrhovaného systému a porovnání se současným stavem a reálnou potřebou nepedagogických pracovníků se zástupci škol sdružených v asociaci SUZ shodli na těchto dvou bodech:

Neznáme výchozí data, ze kterých byly odvozeny koeficienty počtu nepedagogických pracovníků, jsou ale velmi nízké. Pokud spočítáme počty pracovníků podle nich, nemůžeme zajistit ani základní požadavky na chod školy, bezpečnost žáků, systém vnitřní kontroly a ekonomické činnosti dle platné legislativy, rostoucí požadavky na administrativu a výkaznictví. Vychází-li uváděné koeficienty z provedeného průzkumu, pak systém snižuje počet provozních pracovníků namísto toho, aby spíše umožnil posílení v potřebných pozicích. Zdůrazňujeme, že již při průzkumu jsme upozorňovali na to, že v současné době jsou školy na minimu počtu nepedagogických pracovníků. V mnohých školách je stav neúnosný, práci nepedagogů suplují pedagogičtí pracovníci především v oblastech bezpečnosti práce, ekonomiky, údržby budov, administrativy a výkaznictví. Školy nutně potřebují zvýšit počty provozních/nepedagogických pracovníků vzhledem k rostoucím administrativním, bezpečnostním, ekonomickým a provozním požadavkům daným legislativou.

Konkrétní připomínky:

Ze strany SUZ je připraven návrh řešení, který byl prezentován různým zainteresovaným osobám nejen na MŠMT a zároveň pilotně diskutován v konkrétní praxi škol. Návrh členů SUZ bude posouzen a doufejme, že mu bude věnována patřičná pozornost. Znamenalo by to totiž alespoň relativní jistotu, že každá škola bude kromě nepodkročitelného počtu nepedagogických pracovníků disponovat i „nepedagogy“ pro správu dalších budov školy v potřebném počtu úvazků.

Dalším důležitým bodem bude shoda na konkrétní výši platů nepedagogických pracovníků. K 1. 9. byli „nepedagogové“ s „oslavnými komentáři“ přesunuti do tabulky č. 3 v nařízení vlády č. 564/2006, o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Společně se sociálními pracovníky si polepšili o pár stovek. A ejhle, k 1. 11. jsou v tichosti odsunuti zpět do tabulky č. 1. Tedy žádná sláva, naopak. Někteří mají plat o celých 10 Kč vyšší (!), někteří (a pozor, takových je většina) o celých 10 Kč nižší! Ostudná tabulka jmenovaného nařízení vlády platná k 1. 1. 2017 stanovuje takové platové tarify, že začínající provozní pracovník bez praxe nemá ani v sedmé platové třídě minimální mzdu! Kdo bude chtít pracovat na pozici, kterou školy sice bezpodmínečně potřebují, ale kterou stát není schopen slušně zaplatit?

To, že školy potřebují pracovní pozice, jako jsou vrátný, uklízeč, ekonom, hospodářka atp., vědí všichni, kteří školu kdy navštěvovali. Méně už jsou ale vidět další potřební pracovníci -údržbáři, technici, správci majetku, administrativní síly. Postupující digitalizace a modernizace škol souvisí i s potřebou pracovníků na pozicích správce počítačové sítě, správce cloudového úložiště atd. Ta tam je doba, kdy byly třídy vybaveny černou tabulí a bílou křídou. Školy nyní (v menší či větší míře) disponují technikou, jako jsou interaktivní tabule, tablety, zvyšuje se počet počítačových učeben a prostor s různými typy zobrazovačů či tiskáren, v současnosti není výjimkou ani 3D technika. Zároveň se také zvyšuje nutnost dokonalého zabezpečení školní sítě, a to nejen z pohledu ochrany před vlastními „šikovnými“ žáky či studenty, ale hlavně před útoky zvnějšku. Když se totiž škola kvůli napadení dostane na „black list“ či když webové stránky zobrazují zcela jiné informace než ty, které se týkají školy, je malér na světě a řešení je často zdlouhavé a drahé.

Kde ale najít schopného a loajálního IT technika, který by byl ochotný být k dispozici 24 hodin 7 dnů v týdnu za „ohromující“ (ochromující?) platové ohodnocení dle tabulek pro nepedagogické pracovníky?!

A na závěr malý příklad z praxe

Škola s cca 450 žáky a studenty, 60 zaměstnanci, cca 250 počítači, internetovou kavárnou, 3D laboratoří, grafickým studiem, 25 interaktivními tabulemi, mnoha síťovými tiskárnami atd. má na správu sítě dva „ajťáky“, kteří zároveň vyučují. Vyučovací povinnost jednoho z nich je 15 a druhého 19 hodin. Ano, zvládají to, ale kdyby pracovali mimo školství a byli vytíženi tak, jak jsou ve škole, měli by přibližně čtyřikrát vyšší plat. Proč vlastně ve škole zůstávají? Snad jen proto, že rádi předávají své znalosti a dovednosti, a jsou loajální k zaměstnavateli a kolegiální ke spolupracovníkům. Děkujeme jim a děkujeme za ně. Věřme, že ze školství neutečou a že ti, kteří jsou zodpovědní za financování školství, si situaci zmapují ze všech stran.