O „přebíhání“ žáků ze školy na školu se diskutuje již několik let. Nikdo ale zatím nepřišel na způsob, jak tomuto nešvaru zabránit. Nebo není snaha? Kdo ví.
„Přebíhání“ žáků ze školy na školu
Ing.
Marcela
Davídková Antošová
CSc.
ředitelka VOŠ a SŠ slaboproudé elektrotechniky, Novovysočanská 2, Praha 9
Každopádně na problém „školního turismu“ můžeme nahlížet z různých úhlů pohledu. Jedním z nich je
neschopnost žáka či studenta zvládat zvolený obor.
V lepším případě se tento problém vyřeší jen jednou změnou školy či oboru vzdělání. Horším případem je lenost a neochota vzdělávat se, přestože žák po výstupech touží a chce jich dosáhnout. Nejhorším případem je
kombinace obou předchozích variant
- nezvládnutí zvoleného oboru vzdělání, lenost a neochota studovat, obojí spojeno s vysokým sebevědomím, dokonalou znalostí „vlastních práv“ a neochotou přiznat si, že existují i povinnosti. Posledně uvedený případ je často umocňován působením médií. Pro ně totiž není zveřejnění hodná informace, že škola získá projekt nebo že žák školy vyhraje soutěž, ale problém mezi žákem a učitelem, užívání drog, sebevražda či pokus o ni. To je teprve to „správné sousto“ pro média.Nikdo z nás nepochybuje, že dnešní děti jsou „jiné“ než ty, které navštěvovaly školy před několika desítkami let. Je zřejmé, že
velkou roli hraje technologický rozvoj, bohužel se výrazně mění i hodnotový systém společnosti.
Často slyšíme, že žák trávil víkend s „kámošem“. Tím kamarádem je pak většinou míněna osoba sedící na druhém konci pomyslného drátu, o níž dotyčný žák vlastně neví, kolik jí je let a zda je to žena či muž.Také počet „kámošů“ dnešních dětí je výrazně vyšší díky sociálním sítím, e-mailům a chatům. Problémem není, když si děti přes sociální síť upřesní zadání úkolu nebo termín srazu na výlet, ale když si snáze a rychleji dohodnou, že školu druhý den „zatáhnou“ (a kdo ne, ten ať se těší...) nebo že prostě zadanou práci nepřinesou. A to nezmiňuji informace o tom, kde je možné koupit panáka nebo kde se dá sehnat marihuana za 200 Kč. Ale ano, doba je jiná a určitě budeme raději vnímat pozitiva než negativa.
Vraťme se však ke „školnímu turismu“ a jedné hypotetické situaci. Přihlášku do 1. ročníku střední školy si podá 19letý mladík. V souladu se zákonem přiloží k přihlášce vysvědčení z osmé a deváté třídy a ... a nic. Vše je přece v pořádku.
Můžete mít představu o pohybu tohoto hypotetického studenta
po středních školách, ale fakta chybějí. I kdyby fakta byla, tak co se vlastně děje? Nikde není řečeno, kolik škol může žák navštěvovat a jak dlouho v nich musí vydržet.Jak se rozbíhají kolotoče přestupů:
První ročník ukončí náš neznámý s neúspěchem a je mu povoleno opakování.
Ve druhém roce (pořád v prvním ročníku) se znalosti nemění, a tak žák požádá o přestup do jiné školy. „Turistika“ začíná.
Protože snaha a ochota žáka vzdělávat se není velká, ale zvětšuje se jeho neochota akceptovat autority, má stále větší kázeňské problémy.
I s těmito problémy má před sebou ještě několik měsíců ve škole - důtka třídního učitele, důtka ředitele školy, podmínečné vyloučení (pozor, správní řád značně prodlužuje čas pro vyřešení situace). Pokud je podmínka naplněna, následuje vyloučení (pomíjím, že třída je v tomto období nesnesitelná, má vzor ve spolužákovi, který umí dokonale rozmělnit výuku).
Když už daná situace nastane a onen „rušivý element“ školu opustí, nastává další kolo.
Náš hypotetický žák si vybere jinou školu (mnohdy i jiný obor vzdělání), nastoupí - ale do třídy mladších spolužáků. Situace z předchozí školy se opakuje.
Že není možné, aby 19letý nastoupil do 1. ročníku?
Proč ne? Když je již dostatečně otrlý a jiných škol znalý, usoudí, že není nutné si zbytečně přidělávat problémy, a tak sdělí při nástupu jen to, co musí - tedy že absolvoval základní školu.
Co na to školská matrika?
Také nic. Škola zapíše nového žáka v souladu se zákonem, ale nezná jeho studijní minulost. Ptáte se proč? Přece aby nebyla porušena ochrana jeho osobních údajů. Pak tedy „státe, plať“. Navíc v souladu s Ústavou ČR má každý občan nárok na bezplatné vzdělávání.A tak se, řediteli, snaž. Zjisti si, kdo se ti na školu vlastně hlásí, a nalož s tím, jak umíš, ale v souladu se zákony a vyhláškami. Pokud onen starší uchazeč o studium podmínky přijetí splní, neexistuje vlastně možnost ho nepřijmout. Co s tím? Nevím. Je zde však jedno pozitivum. Pokud onen hypotetický starší žák bude žákem i 30. 9. daného roku, pak na něj škola získá peníze. Nejedná se sice o vysokou částku, ale když si stát není schopen tyto „turisty“ ohlídat, pak alespoň škola získá jednu normativní platbu. Je to chyba, nebo záměr?