Co je a není kvalitní jazyková výuka? Dle výsledků šetření České školní inspekce (dále jen „ČŠI“) ve školním roce 2011/2012 jsou znalosti anglického jazyka žáků 8. a 9. tříd a jejich skutečná jazyková vybavenost nižší než požadavek státu daný Rámcovým vzdělávacím programem pro ZV, což je úroveň A2. A tady začíná problém nízké kvality jazykové výuky a problém chybějící zodpovědnosti ředitelů základních škol za dosažené výsledky v jazykovém vzdělávání.
Paradoxy v jazykovém vzdělávání
aneb Moderní společnost potřebuje jazykově vybavené mladé lidi
RNDr.
Jitka
Kunčarová,
jednatelka OPEN AGENCY s.r.o.
ČŠI nezná a nezjišťuje procento patnáctiletých žáků splňujících požadovanou úroveň A2. Několik řádků a první dva paradoxy (i jejich důsledky) jsou na světě: zaprvé ředitelé základních škol (dále také „ZŠ“) nemají zodpovědnost za výstupy, zadruhé ČŠI nemá data, aby mohlo MŠMT nastavit koncepci jazykového vzdělávání. Na koncepci jazykového vzdělávání trpělivě čekáme od roku 2008, což nemá v Evropě obdoby.
Zajímá MŠMT, jak je to u nás s výsledky jazykového vzdělávání? Podle šetření Eurydice (Key Data on Teaching Languages at School in Europe, 2012) je minimální počet hodin povinné výuky angličtiny v základních školách v České republice 616 a požadovaná úroveň A2. V Portugalsku je to 540 hodin a požadovaná úroveň B1, které v roce 2011 dosáhlo 30% žáků, ve Švédsku je to 480 hodin a požadovaná úroveň B1, které v roce 2011 dosáhlo 82 % žáků.
Ani v příštím školním roce není do Plánu hlavních úkolů ČŠI zahrnuta tematická inspekce k výuce cizích jazyků. Poslední zpráva ČŠI z tematické inspekce je za období 2006–2009. ČŠI má v tříletém programovém tematickém cyklu zjišťovat a hodnotit úroveň výuky cizích jazyků ve školách všech stupňů vzdělávání, přesto to nedělá. Je jasné, že kvalita a efektivita jazykové výuky v základních školách je nízká. ČŠI by měla hledat příčinu. A máme tady třetí paradox – absenci zodpovědnosti MŠMT za činnost ČŠI, kterou platí daňoví poplatníci.
Proč mají rodiče zájem, aby jejich děti studovaly na gymnáziu? Návaznost jazykového vzdělávání ve středních školách je problematická a není vždy zajištěna, což může mít vliv na úspěšné složení státní maturitní zkoušky, neboť delší část studia cizího jazyka probíhá v ZŠ (7 let oproti 4 rokům na střední škole). Kontinuita výuky mezi základní a střední školou není zajištěna zejména na středních odborných školách. Neznalost cizího jazyka je pro absolventy středních odborných škol velkou překážkou při části studia vysoké školy v angličtině.
Jako problematická se jeví výuka odborného cizího jazyka pro strojaře, elektrotechniky a specialisty na kvalitu výroby, protože střední školy musejí primárně připravit žáka na složení státní maturitní zkoušky, do které není odborný cizí jazyk zařazen. Odborné školy pouze mohou, nikoliv musejí, zařadit odborné téma do ústní zkoušky. Neznalost odborného cizího jazyka je pak překážkou při uplatnění mladého člověka na trhu práce.