Paradoxy v jazykovém vzdělávání

S ohledem na dlouhodobě neuspokojivý stav v oblasti jazykového vzdělávání je paradoxem, že v České republice nebyla včas ustanovena stálá expertní skupina, která by formulovala národní politiku v této oblasti ve střednědobém horizontu. Ustanovení expertní skupiny bylo součástí Národního plánu výuky cizích jazyků pro období 2005–2008,ale až v loňském roce proběhla dvě jednání pracovní skupiny pro koncepci jazykového vzdělávání v letech 2014–2020.

Příčin současného stavu je celá řada, stát nestanovil pro střední vzdělávání požadovanou minimální vstupní úroveň pro angličtinu dle Společného evropského referenčního rámce (SERRJ). Ředitelé středních škol při přijímání žáků dostatečně nezohledňují znalosti angličtiny. V základních školách žáci vědí, že budou přijati na střední školu i s velmi slabou angličtinou, a tak se mnozí neučí. Ve středních školách se tak v jazykových skupinách učí žáci s různou úrovní angličtiny. Problémy dále narůstají: pokročilejší žáci nejsou motivováni se učit a jsou nuceni znovu se učit to, co už znají.

Ředitelé a vyučující cizích jazyků na středních školách se potýkají s tím, že skutečná dosažená jazyková úroveň u řady žáků, kteří opouštějí základní školu a přicházejí na školu střední, (dle RVP ZV), a to A2 dle SERRJ pro 1. cizí jazyk a A1 dle SERRJ pro 2. cizí jazyk. Jejich skutečná jazyková vybavenost je nižší než výše zmiňované jazykové úrovně. Návaznost jazykového vzdělávání se tak stává problematickou a střední školy ji nejsou schopny vzhledem k nedostatečné jazykové vybavenosti přijatých žáků zajistit. Tato skutečnost má také vliv na to, že některé zejména střední odborné školy nejsou v mnoha případech schopny zajistit v RVP deklarovanou výstupní úroveň ani úroveň potřebnou pro úspěšné složení maturitní zkoušky z cizích jazyků.

V současné době jsou žáci s nižší úrovní znalostí a dovedností z angličtiny v patnácti letech přijímáni do středních odborných škol, kde mají paradoxně nižší hodinovou dotaci angličtiny než gymnazisté. Dalším paradoxem je skutečnost, že

Podle MŠMT téměř 3/4 přihlášených žáků k maturitní zkoušce dle skupin oborů jsou z oborů odborného vzdělávání. V RVP oborů odborného vzdělávání je uveden pouze obecný požadavek na znalost lexikálních jednotek: obecně odborná a odborná terminologie tvoří u úrovně B1 minimálně 20 %, u úrovně A2 15 % lexikálních jednotek. Nejsou však stanoveny cíle odborného jazykového vzdělávání.

Na základě dotazníkového šetření, které provedl Národní institut dalšího vzdělávání v červnu 2012 mezi žáky středních škol České republiky, bylo zjištěno, že 89 % žáků cítí potřebu učit se cizí jazyk pro své budoucí pracovní uplatnění, tuto možnost má však v současnosti pouze 32 % z dotázaných.

Žáky výuka a učení angličtiny nebaví, nevidí užitečnost učení pro své budoucí povolání, mnohdy je vyučují učitelé, kteří nemají aktivní znalost angličtiny, nejsou zběhlí v ovládání a využívání IT technologií a nevyužívají moderní metody výuky. Hlavně však

Učitelům cizích jazyků ve středních odborných školách chybí kontakt s odborníky z podniků, kteří denně cizím jazykem komunikují se svými zákazníky. Mnozí učitelé mají obavy učit odborný cizí jazyk, jelikož se domnívají, že v odborných znalostech se musí rovnat překladatelům odborných textů.

Ve Speciálu pro střední školy č. 6/2012 jsem v článku V RVP a v katalogu požadavků zkoušek společné části maturitní zkoušky z anglického jazyka, za které odpovídá Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, nejsou vymezena specifická a odborná témata; jejich stanovení je plně v kompetenci ředitele školy.

Chybí analýza obsahu a metod vzdělávání žáků ve středních odborných školách v oblasti specifických a odborných témat v angličtině a němčině. Znalost alespoň dvou cizích jazyků je dle informací podnikové sféry velmi důležitá pro další uplatnění v praxi. S ohledem na geografickou polohu a ekonomickou situaci České republiky je pro naše absolventy velmi důležitá znalost německého jazyka.

Výroční zprávy České školní inspekce (ČŠI) každoročně hodnotí stav výuky na školách v České republice. Opakovaně z nich vyplývají následující problematické oblasti výuky cizích jazyků v České republice, které je třeba řešit:

Cílem jazykového vzdělávání v základních a středních školách je učit se jazyk jako K tomuto cíli by měla směřovat revize obsahu a metod jazykového vzdělávání na úrovni středního vzdělávání.

Ve všech rámcových vzdělávacích programech (RVP) je nutné stanovit nejen požadované minimální výstupní úrovně dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky, ale také minimální vstupní úrovně. Ve všech oborech středního vzdělávání je zapotřebí na 3 hodiny týdně ve všech ročnících. Navrhuji zakotvit ve vybraných RVP cíle odborného jazykového vzdělávání a rozsah výuky odborné terminologie v rámci výuky prvního cizího jazyka minimálně na 40 vyučovacích hodin a 200 odborných termínů v každém ročníku. U jednotného zadání společné části maturitní zkoušky z cizího jazyka by měl stát zařadit odborný cizí jazyk alespoň do ústní části společné maturitní zkoušky, a tímto stanovit žákům povinnost zvládnout minimálně 800 odborných výrazů v cizím jazyce.

s využitím ICT, stáže a studijní pobyty učitelů cizích jazyků ve firmách v zahraničí. Je žádoucí, aby učitelé cizích jazyků spolupracovali s rodiči, byli důslední a společně s rodiči žáky motivovali k učení se cizím jazykům. Od žáků by bylo prozíravé, aby se sami co nejdříve rozhodli dosáhnout toho, že se cizím jazykem bez problémů domluví ve svém budoucím zaměstnání.

Zda se žák stane odborníkem na cizojazyčnou terminologii svého oboru, přímo závisí na jeho obecné jazykové vybavenosti a motivaci. Výuku cizích jazyků pro profesní účely je potřeba zaměřit na rozvoj dovedností,zejména dovednost číst odborné texty s porozuměním a také je psát, a zasadit ji do patřičného kontextu.

Důležitá je dovednost učit se slovní zásobu pomocí práce se slovníkem, a to zejména se slovníkem výkladovým.

Unikátní soubory výukových materiálů OPEN LEARNING byly zpracovány ve spolupráci s experty z podniků a rodilými mluvčími moderní formou blízkou současnému mladému člověku, pro něhož je interaktivní online komunikace přirozená. OPEN LEARNING jako ověřený nástroj pro moderní výuku odborných cizích jazyků využívá k procvičování a získání praxe v používání odborných výrazů online cvičení a testy, žáci tak mají okamžitou zpětnou vazbu, což je pro ně motivující. Moderní technologie umožňují využívat ve výuce i při samostudiu videonahrávky přímo z prostředí podniků, které jsou doplněny o titulky důležitých slovních spojení a frází.

OPEN LEARNING umožňuje efektivnější učení a kontrolu průběhu učení. Průběžné hodnocení výsledků učení zobrazené v online pracovním sešitu okamžitě motivuje žáky k zodpovědnosti za výsledky učení. OPEN LEARNING umožňuje integrovat výuku předmětu a cizího jazyka a vytvářet podmínky pro osvojení odborné terminologie předmětu v cizím i českém jazyce v souladu s Výnosem č. 9/2013 MŠMT pro vydávání rozhodnutí o povolení výuky některých předmětů v cizím jazyce pro základní a střední školy, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2014, č. j. MSMT-46350/2013.

Nejdůležitějším prvkem v procesu výuky cizích jazyků je , proto věnuji třetí část článku jejich vzdělávání. K profesnímu rozvoji učitelů nestačí jen mít vhodnou nabídku vzdělávacích kurzů a školení. Kurikulární dokumenty dávají učitelům velký prostor k uplatňování různých metod a forem výuky.

V důsledku chybějícího kariérního řádu není systémově řešen profesionální a osobní rozvoj učitelů cizích jazyků, mnozí učitelé postupně ztrácejí komunikační dovednosti a orientují se na výuku gramatiky v nadbytečné míře. Vzhledem k nedostatečné kvalifikovanosti učitelů cizích jazyků, a to především anglického jazyka, by bylo potřebné zvýšit systematičnost a návaznost v oblasti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (dále jen DVPP).

Ve více než polovině evropských zemí je ICT příprava učitelů povinná. Ve Speciálu pro střední školy č. 4/2013 jsem v článku Příprava učitelů cizích jazyků ve středních odborných školách citovala reakce na výzkumnou zprávu ICT in Education Benchmarking Access, Use and Attitudes to Technology in Europe’s Schools. 2013, dostupné na [https://ec.europa.eu/digital-agenda/sites/digital-...].

Podle zprávy ČŠI se ve školním roce 2011/2012 do dalšího vzdělávání v oblasti jazykového vzdělávání zapojilo 43,1 % učitelů cizího jazyka ZŠ a SŠ. Přestože se postupně zvyšuje stupeň informační gramotnosti učitelů CJ, bylo využití ICT ve výuce CJ na nízké úrovni. V 67,5 % hodin nebyla využita vůbec a v 15 % hodin PP využili ICT pouze k jednoduché prezentaci učiva.

Podle zjištění ČŠI ve školním roce 2011/2012 působilo ve školách pouze 3,1 % rodilých mluvčích a pouze 12,3 % žáků komunikovalo ve škole s cizinci. Tyto informace poukazují na jednu z příčin, proč mají čeští žáci problémy s poslechem, s porozuměním a s komunikací, i když jejich slovní zásoba, znalosti z gramatiky a čtení jsou na průměrné úrovni.

Výuka cizích jazyků v odborném vzdělávání na středních školách klade zvláštní požadavky na vzdělávání učitelů cizích jazyků, neboť musí spolupracovat s učiteli odborných předmětů a být schopni rozvíjet odborný jazyk k praktickému využívání. K řešení nedostatku techniků se znalostí cizích jazyků může přispět systematické zavádění výuky odborných cizích jazyků ve středních odborných školách a spolupráce ředitelů škol s řediteli podniků. Od učitelů cizích jazyků by bylo prozíravé, aby aplikovali efektivní metody výuky cizích jazyků s využitím ICT, aby aktivně používali cizí jazyk v prostředí mimo školu, na stážích a studijních pobytech ve firmách v zahraničí.

Pro zvýšení motivace žáků učit se cizí jazyky a individualizaci jazykové výuky je nutné, aby se učitelé v rámci DVPP nejen seznamovali s možnostmi využívání informačních a komunikačních technologií v jazykovém vzdělávání, ale Až s touto osobní zkušeností začnou učitelé o jazykové výuce přemýšlet jinak a pochopí, že pro žáka je motivující volit si vlastní tempo, čas a místo, kdy se učí.

Jen „digitálně sebejistý“ učitel věří, že moderní technologie mohou vhodně doplnit a zefektivnit výuku i učení cizím jazykům a že mají v jazykovém vzdělávání svůj smysl. Učitelé jsou a budou ve výuce nezastupitelní, jiný způsob zacházení s informacemi však vyžaduje změnu jejich role v poradce a motivátory.