Žáci s tzv. speciálními vzdělávacími potřebami mají nárok na úpravu podmínek přijímacího řízení. Střední školy už jsou zvyklé, že takové úpravy nastávají u maturitních zkoušek, mnohé zvažují uzpůsobení průběhu výuky, ale na přijímací řízení se přece jen občas zapomíná.
Modifikace přijímacího řízení na střední školy
PhDr.
Lenka
Krejčová,
Ph.D.,
katedra psychologie FF UK v Praze, DYS-centrum(R) Praha, z. ú.
Přitom je zcela logické, že vzděláváme-li žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, musíme uvažovat o úpravách výuky po celou dobu jejich studia, včetně přijímacího řízení. Hovoří o tom i oficiální legislativa. Uchazeči o studium by pochopitelně měli do školy dodat žádost o úpravu přijímacího řízení, která je podložená zprávou z poradenského zařízení, včetně doporučení, jak takové úpravy přijímacích zkoušek realizovat. Pro tyto účely neexistuje jednotný postup ani jednotné administrativní úkony (na rozdíl od organizace maturitních zkoušek). Chtějí-li žáci studovat určitý obor, musejí následně pro studium na vybrané škole prokázat schopnosti, znalosti, dovednosti, někdy i konkrétní nadání. Nemůžeme jim však bránit ve studiu na základě toho, že zkouška klade nároky na jejich speciální vzdělávací potřeby, a oni jsou tedy v porovnání s dalšími uchazeči předem diskriminováni.
PŘÍKLAD
Žák s výtvarným nadáním se hlásil na grafickou školu. Dlouhodobě se připravoval na talentové zkoušky. Chodil už na specializovanou základní školu s rozšířenou výukou výtvarné výchovy. Rozhodně měl ke studiu zvoleného oboru dispozice. Talentové zkoušky zvládl na vynikající úrovni. Následně probíhaly testy všeobecných znalostí, které byly časově limitované. Dotyčný má těžkou dyslexii, čte rád, porozumění textům mu nečiní obtíže, ale tempo čtení je extrémně pomalé. Na střední školu se nedostal, protože nesložil testovou část zkoušky. Důvodem bylo, že ve stanoveném čase nestihl přečíst a zodpovědět všechny položené otázky.
Zároveň otázky, které přečíst zvládl, měl vyřešené správně. V tomto případě nebyla ovšem vina na straně školy. Rodina situaci podcenila a do školy žádnou žádost o úpravu podmínek přijímacího řízení nepodala. Ostatní uchazeči, kteří měli obdobne potíže, zkoušku vykonávali v jiném režimu. Dotyčný se dostal na jinou uměleckou školu a jeho talent bezpochyby nebude zmarněn, ale určité šance v daném okamžiku promarněny byly.
Při úpravách přijímacího řízení by se škola měla řídit především doporučením školského poradenského zařízení. U každého žáka se může jednat o mírně odlišné modifikace, záleží na formátu přijímacího řízení i na druhu speciálních vzdělávacích potřeb. Mezi nejběžnější opatření, s nimiž by škola měla počítat, patří:
-
navýšení času na práci podle doporučení z poradenského zařízení;
-
realizace přijímacího řízení v oddělené místnosti, kde uchazeč není vyrušován těmi, kteří pracují v jiném časovém režimu; toto opatření navíc eliminuje zbytečné zdůvodňování, proč jeden zájemce o studium ještě může pracovat, jiní už musejí práci ukončit; jsou-li uchazeči, kterým je přijímací řízení upraveno, rovnou pozváni do jiné učebny, kde pracují podle předem dohodnutých pravidel, je celá organizace jednodušší;
-
zvětšení testových materiálů, respektive písma a řádkování, úprava instrukcí;
-
poskytnutí asistenta, který instrukce a otázky předčítá, případně zapisuje odpovědi;
-
ústní zkoušení místo písemného nebo naopak jen písemné a žádné ústní zkoušení;
-
při nutnosti psaní souvislých textů poskytnutí počítače pro zápis;
-
v některých případech umožnění využívání počítače s hlasovým výstupem.
Na prvním místě by ovšem mělo stát, že škola o možnosti úpravy přijímacího řízení s uchazeči komunikuje. Všichni vědí, že tato možnost přichází v úvahu, uchazeči nejsou od přihlášení na školu odrazováni. Je veřejně deklarováno, že škola s touto variantou počítá.
Pozornost si zaslouží, že podobné úpravy podmínek přijímacího řízení jsou běžné i na vysokých školách. I zde se předpokládá, že speciální vzdělávací potřeby nemusejí být kontraindikací ke studiu zvoleného oboru. I zde se pokládá za samozřejmé, že nelze uchazeče diskriminovat tím, že budou muset skládat zkoušky, které by kladly zvýšené nároky na oblasti, jež mají oslabené. Naopak se vychází z předpokladu, že příslušní uchazeči pracují, přemýšlejí anebo plní úkoly v odlišném režimu, ale splnit je dokážou. Musejí dostat příležitost projevit se, teprve potom můžeme rozhodovat, zda jsou vhodnými studenty příslušného oboru.