O matematice, metodách její výuky, účelnosti, potřebnosti či obtížnosti bylo již mnohé napsáno. Jsou mezi námi její příznivci i odpůrci a obě skupiny se přetahují a trumfují, která má pravdu. A co takhle zlatá střední cesta? Nejsem učitelka matematiky, ale matematika je podstatný základ předmětu, který na technické vyšší odborné škole vyučuji. A zde začíná celá série problémů.
Matematika, velebená i zatracovaná, z pohledu vyššího odborného vzdělávání
Ing.
Marcela
Davídková Antošová,
CSc.,
ředitelka VOŠ a SŠ slaboproudé elektrotechniky, Novovysočanská 2, Praha 9
Rozdíly ve znalostech matematiky absolventů středních škol jsou až zarážející. Studentem VOŠ může být pouze absolvent střední školy zakončené maturitní zkouškou. Není sice zapotřebí maturita z předmětu matematika, ale předpokládají se středoškolské znalosti. A to pořád hovořím o matematice, a ne o „počtech“, jak znalosti začínajících studentů VOŠ často nazývají učitelé matematici. Důležité je v první řadě zaměření oboru vyučovaného na VOŠ. Pro humanitní zaměření (zdravotnické, sociálně-právní apod.) je středoškolská úroveň matematických znalostí dostatečná, specializaci vyžadují ekonomické obory (například podniková ekonomika) a technicky zaměřené obory vyžadují mnohem komplexnější znalosti.
VOŠ své studenty připravují pro praxi. Ta je součástí podstatné části tříleté doby studia na VOŠ. A zde narážíme na další matematický oříšek. Firmy od studentů očekávají dobré odborné znalosti. Mnohdy sice avizují, že matematika pro ně „až tak“ podstatná není, ale povětšinou se nakonec vedení školy a firmy shodnou, že bez znalostí matematiky není odbornost úplná. A tak pracujeme na tom, jak do studentů podstatné penzum matematiky „dostat“. Často též řešíme dilema, jakou formu výuky zvolit: je lepší forma prakticky zaměřených příkladů a úloh, jak by to vyhovovalo podnikům a firmám, nebo je lepší systémová teoretická výuka, která tvoří přípravu pro eventuální pokračující bakalářské studium? Vysoké školy totiž převážně prakticky orientovanou matematiku neuznávají.
Význam matematiky pro praxi je neoddiskutovatelný. O čem by se ale diskutovat mělo, jsou výukové postupy, metody a cíle, které školy ve spolupráci s firmami ve vzdělávacím procesu nastaví
Řešení se zdá být snadné - kompromis. To ale znamená, že VOŠ musejí mít:
1.
pedagoga, který ovládá teoretickou (vysokoškolskou) matematiku a je schopen ji prakticky, nejlépe s využitím návodných grafických softwarů vysvětlit,
2.
dobré softwarové vybavení počítačových učeben, které budou využívány i pro výuku matematiky.
Oba body jsou lehce problematické. K prvnímu: málokterý středoškolský učitel matematiky dokonale ovládá i tu část, která odpovídá terciární úrovni, ačkoli je často schopen a ochoten pracovat s matematickými softwary. Vysokoškolský učitel naopak velmi často počítač a matematický software „nepotřebuje“, ba dokonce ho principiálně odmítá. Druhý bod souvisí s vybaveností školy. Počet počítačových učeben ve školách je odlišný, ale na technických školách jsou tyto učebny primárně vytíženy výukou odborných předmětů, jako jsou programování, grafika, hardware a software atd.
Asi se shodneme, že úspěch absolventa VOŠ má mnoho aspektů: dobře zvolený obor, schopnost týmové práce, zájem o nové poznatky, psychická odolnost vůči stresovým situacím, ale také schopnost analytického myšlení ve smyslu analýzy problému i analýzy dané konkrétní situace. Poslední zmíněné úzce souvisí se schopností absolventa ovládat matematické myšlení.
Na závěr jeden příklad z praxe: nejmenovanou školu oslovila jedna firma s tím, zda by zajistila kurz teoretické matematiky pro její zaměstnance. Důvodem byla nesystematičnost zaměstnanců firmy při řešení praktických úkolů, která vyplynula z jejich matematických neznalostí, eventuálně neschopnosti propojit teoretickou znalost s konkrétní praktickou situací, čímž docházelo k velkým časovým prodlevám při finalizaci projektů.
Pokusím se shrnout popsanou situaci: význam matematiky pro praxi je neoddiskutovatelný. O čem by se ale diskutovat mělo, jsou výukové postupy, metody a cíle, které školy ve spolupráci s firmami ve vzdělávacím procesu nastaví. A pokud by k diskusi přistoupili i zástupci vysokých škol a přispěli svými zkušenostmi z přípravy profesních bakalářských programů, shoda mezi firmami, VOŠ a vysokými školami by alespoň v tomto segmentu prospěla nastavení standardů vzdělávání v této oblasti.