Výuka jazyků je „vděčné" téma. Probírány jsou zejména otázky: Jak přistoupit k výuce jazyků? Být „světoví", tedy minimálně dvojjazyční? Zavést povinné dva cizí jazyky na všech typech středních škol? Velmi málo a povrchně je ale diskutována výuka odborného cizího jazyka, resp. technického cizího jazyka. Narážím tím na „bolavé" místo mnoha technických škol, které usilují o kvalitní jazykové vzdělání studentů v návaznosti na studované zaměření.
Jak na odborný technický cizí jazyk?
Ing.
Marcela
Davídková Antošová,
CSc.,
ředitelka VOŠ a SŠ slaboproudé elektrotechniky, Novovysočanská 48, Praha 9
Počet dobrých učitelů jazyků v posledních letech vzrostl. Je to pochopitelné: kvalitnější příprava na pedagogických fakultách, Evropa a svět „téměř“ bez hranic, větší možnosti budoucích i začínajících učitelů realizovat stáže v zahraničí prostřednictvím mobilitních projektů. Ano, to je skvělé. Ale je to pro odborné školy dostačující? Z vlastní zkušenosti si troufám tvrdit, že zdaleka není. Jak může, byť skvělá, učitelka angličtiny vyučovat jazyk zaměřený na elektrotechniku, konstrukci mostů či autotroniku?
K problému lze přistoupit tak, že učitel obecného cizího jazyka využije technický slovník a odborné texty. Nemá ale odbornost, a tak je vlastně studentům pro legraci. Lze namítnout, že stačí znát výrazy a základy odbornosti. Pak se ale můžeme dostat do situace, kdy se student např. v chladírenské technice naučí, jak vypadá chladnička, že je v ní jídlo, a vrcholem odbornosti bude informace, že obsahuje kompresor...
Výrazně optimističtější je situace, kdy na škole vyučuje odborník na problematiku, jíž se škola profiluje, který je zároveň vynikajícím znalcem vyučovaného jazyka, i když obvykle nemá aprobaci pro výuku jazyků. Gratuluji ředitelům škol, kteří mají ve svém týmu takového vyučujícího. Co ale jít této situaci naproti?
Na setkání profesních skupin k výuce jazyků se obvykle hovoří o:
a)
podpoře jazykového vzdělávání pro studenty pedagogických fakult,
b)
využití rodilých mluvčí,
c)
mobilitních projektech.
Důvodů, proč výše uvedené případy nejsou řešeními situace vodborných technických školách, je celá řada. Uveďme jen některé:
ad a)
Student pedagogické fakulty je profilován jako učitel, a ne jako odborník v konkrétním technickém odvětví, proto není možné, aby fundovaně vyučoval technický odborný jazyk.
ad b)
Nerada bych působila rozruch, ale pojem rodilý mluvčí se pro mě stal synonymem mladého člověka, který by rád procestoval svět a potřebuje, aby se v každé zemi uživil. Může být vhodný pro výuku konverzace, ale co odbornost? Bylo by velkou náhodou, kdyby se v daném odborném tématu vyznal.
ad c)
Ano. Výjezdy učitelů do zahraničí a zdokonalování se v jazyce jsou nezbytné. Pro odborný jazyk je ale podmínkou, aby do zahraničí vyjížděl odborník, který se při výjezdu jazykově podstatně zlepší. Evropská unie je tomu otevřená a věřme, že to tak zůstane.
Vracím se ke své původní otázce: Co jít naproti zlepšení úrovně výuky technické odbornosti v cizím jazyce? Domnívám se, že možnou cestou by bylo navázání úzké spolupráce s technickými univerzitami. Odborníci z technických fakult standardně publikují odborné články v zahraničních cizojazyčných časopisech a běžně prezentují výsledky své práce na konferencích. Na zahraniční konferenci je samozřejmá prezentace tématu v cizím jazyce, na české mezinárodní konferenci se cizojazyčná přednáška stává standardem.
Česká školní inspekce zcela jistě zpochybní způsobilost takového odborníka vyučovat jazyk, ale i vysokoškolský učitel je učitel. Nemá sice zákonem stanovenu povinnost mít aprobaci završenou doplňkovým pedagogickým studiem. To však neznamená, že je méně kvalitním a schopným učitelem než ten, který vyučuje na střední škole.
Není výjimkou, že vynikající odborník (docent či odborný asistent z vysoké školy) nemá dostatečnou aprobaci pro výuku na střední škole. Nezdá se vám to paradoxní? Možná, ale tak je postaven zákon. Nebylo by tedy vhodné uvažovat o výjimce a systémově navrhnout spolupráci např. Českému vysokému učení technickému a dalším prestižním univerzitám? Domnívám se, že tato cesta je minimálně zamyšleníhodná.