Zdravé projekty a školní jídelny

MŠMT nevydalo souhlasné stanovisko k názorům propagátorů skutečného zdraví, ale pouze uvítalo jejich ujištění, že nebudou ve školách a školských zařízeních vykonávat činnosti, které přísluší státním orgánům.

Snaha převzít pravomoc státu byla aktivitou, proti které se v minulosti MŠMT ohradilo. Cituji z dopisu MŠMT:

„Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) se distancuje od aktivit, v rámci kterých společnost, Skutečně zdravá škola‘ vytváří síť placených koordinátorů a koordinátorek, kteří budou oslovovat ředitele škol, vedoucí školních jídelen, zřizovatele, apod. a současně Vás žádám o distribuci tohoto stanoviska všem ředitelům a zřizovatelům škol a školských zařízení Vašeho kraje. Cílem jejich činnosti by měl být mimo jiné vstupní audit, posouzení kvality podávaných jídel, posouzení zařazení tématu výživy do školního vzdělávacího programu, metodická podpora, poradenská a lektorská činnost v oblasti zdravé výživy, příp. v oblasti výchovy a vzdělávání o zdravé výživě. Na kvalifikovanosti koordinátorů dle dotazníku nezáleží.

Velmi náročná a fyzicky namáhavá práce pracovníků školních jídelen předpokládá znalost mnoha předpisů a dodržování zásad zdravé výživy. Rozhodně se nejedná jen o obyčejné vaření. Problematika školního stravování je vysoce odborná záležitost a metodickou podporu v této oblasti vykonává MŠMT, Ministerstvo zdravotnictví (MZ), Krajské hygienické stanice (KHS), Česká školní inspekce (ČŠI), krajské metodičky školního stravování.“

Školní stravování je v oblasti veřejného stravování nejkvalitnější stravovací službou u nás. Státní orgány nepřetržitě monitorují práci školních jídelen, pracují s nimi metodicky a následně kontrolují jejich činnost. To, že zavedený systém se liší od představ občanského sdružení a části veřejnosti, neznamená, že si může kdokoliv do něj zasáhnout a svévolně ho měnit. Změna systému školního stravování může proběhnout jen na úrovni státních orgánů. Není možné, aby si laická veřejnost ustanovila program, a bez konzultace a schválení ho aplikovala do škol.

Nabídka ke změnám školního stravování ze strany občanského sdružení je problematická, protože k jeho obsahu mají odborníci značné výhrady. To, že některé sdružení nerespektuje názory státních orgánů, přece neznamená, že tyto nejsou oprávněné a správné.

Budu citovat z dopisu pana náměstka Pícla:

„Výživa člověka se dotýká mnoha vědních oborů a ve své celistvosti je souhrnem souhlasných pohledů klinických lékařů, hygieniků, potravinářů, dietních sester, technologických a výzkumných pracovníků v potravinářství a ekonomů výživy. V této oblasti je pro MŠMT podstatné to, aby Vaše působení v terénu bylo v souladu s těmito odbornými stanovisky.“

Pět zásadních nesouhlasných postojů na výživu dětí a dorostu popsali v otevřeném dopise odborníci na výživu dětí, kteří se vyjadřovali ke kampani proti školnímu stravování vedenému Skutečně zdravou školou, a pod který se mimo jiné podepsali zástupci Společnosti pro výživu, Státního zdravotního ústavu, Fóra prevence dětské výživy a obezity, Fóra zdravé výživy, Pracovní sekce pro dětskou výživu v rámci Odborné společnosti praktických lékařů ČLS JEP, Pedagogické fakulty MU Brno, STOB apod.

Výše jmenovaní odborníci na školní stravování a výživu a odborné společnosti tímto upozornili na nejzávažnější negativní důsledky kampaně Skutečně zdravá škola a na závěr uvedli:

„Cílená kampaň iniciativy,Skutečně zdravá škola‘ svými nepravdivými tvrzeními poškozuje dobré jméno, které si školní stravování za svou téměř sedmdesátiletou existenci vybudovalo nejen u nás, ale i ve světě. Již 50 let se školní stravování řídí vědecky doporučenými dávkami živin. Za tuto dobu vyrostlo již několik generací, které ve školním stravování získaly nejen živiny pro svůj vývoj, ale také vědomosti ke správnému stravování.“

A jestli je to pro školu správné? Na to také odpovídá dopis náměstka Pícla:

„Za subjekty, které spolupracují se školami a školskými zařízeními, nese plnou zodpovědnost ředitel. Správnost jeho postupů je následně posouzena kontrolními orgány, tedy Českou školní inspekcí a orgány ochrany veřejného zdraví.“

Ředitelé škol a školských zařízení jsou inteligentní lidé, kteří vzešli z konkurzů a jsou schopni posoudit reklamní povahu jednotlivých vyjádření. Navíc již z titulu své funkce (§ 29 odst. 1 školského zákona, který jim přisuzuje odpovědnost za to, že při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb jsou povinni přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj) jsou povinni postupovat v souladu s odborníky a neexperimentovat se zdravím svých svěřenců.

Co se týká nezdravého jídla, cituji z otevřeného dopisu odborníků:

„,Nezdravá jídla‘ je populistický výkřik laika, neboť odborník ví a zná, že podle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách, tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, veškeré potraviny nabízené k prodeji a následné konzumaci musí být zdravotně nezávadné (bezpečné), tj. musí splňovat chemické, fyzikální a mikrobiologické požadavky na zdravotní nezávadnost. Pojmy,zdravá‘ a,nezdravá‘ potravina nejsou vymezeny právními předpisy, jelikož není pro toto rozdělení žádná, na vědeckých poznatcích založená, opora.“

Je ale pravdou, že prioritou pro ředitele samozřejmě není školní stravování, ale vzdělávání, a to je bezesporu nutno akceptovat. Proto je zřejmé, že jednotlivé aspekty cílené kampaně se k nim nedostávají v souvislostech.

AZŠJ ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy uspořádala plošná školení pro ředitele škol. Výsledek byl ohromující, a i když jsme zpočátku samozřejmě měli obavy, že téma stravování nebude pro ředitele zajímavé, zájem byl pro nás povzbudivý. Z dotazníkového šetření uskutečněného po ukončení cyklu seminářů vyplynulo, že většina účastníků považovala semináře za inspirativní a přínosné. 80 % velice kladně hodnotilo ucelený a jednotný výklad problematiky školního stravování z pohledu zástupců MŠMT, ČŠI, Státního zdravotního ústavu i Magistrátu HMP. Více než polovina zúčastněných se shodovala v tom, že získali aktuální a přehledné informace o implementaci dietního stravování do školních jídelen.

Doc. MUDr. Pavel Kohout, Ph.D., Fórum zdravé výživy, tiskové setkání BIO a zdravý rozum:

„Jedním z největších pozitiv výroby bio potravin, ať už rostlinné produkce, nebo chovu zvířat, je šetrnější přístup k životnímu prostředí a posílení krajinotvorné funkce zemědělství. Jedná se např. o spásání horských a podhorských luk volně chovanými zvířaty (skotem, kozami či ovcemi), tvorbu krajiny při přirozeném pěstování brambor či obilí. Za výhodu bio potravin lze považovat zachování jejich přirozené chuti, barvy i vůně, problémem však zůstává většinou horší vzhled produktů a také např. častější strupovitost či rychleji se objevující hniloba. Obsah živin v bio potravinách kolísá více než v potravinách vyráběných průmyslovým způsobem. Obsah dusičnanů v bio plodinách? Každý soukromý zemědělec ví, kolik dusíku obsahuje chlévská mrva, každý zahrádkář hnojící,slepičinci‘ má krásné a velké mrkve s vysokým obsahem dusičnanů. Rozhodující je tedy množství hnojiva, nikoliv jeho původ. Také letité ekologické zátěže lze jen těžko ovlivnit, stejně jako kvalitu vody na daném území.

Malovýroba, kterou jsou bio potraviny vyráběny, zvyšuje jejich cenu. Výnosy plodin jsou nižší, zato náklady na jejich pěstování vyšší. S trochou nadsázky by se dalo říci, že u chudší a střední vrstvy může konzumace bio potravin vést k podvýživě (nebo u obézních k hubnutí), protože konzumentům se nemusí dostávat prostředků na koupi dostatečného množství potravin.“

AZŠJ se plně ztotožňuje s postojem MŠMT tak, jak ho deklarovalo v Metodické pomoci k zajištění standardní kvality školního stravování. Zařízení školního stravování jsou ekonomické subjekty a rozhodně by se měly ekonomicky, regionálně zodpovědně chovat. Především by měly podporovat své regionální výrobce a producenty. Pokud to cena dovolí, určitě je bio kvalita přínosem. Nesouhlasíme se snahou učinit ze školních jídelen odběratele bio potravin, a tím přenést finanční zátěž výroby bio potravin na rodiče strávníků ve školním stravování. Je to oblast, kterou by mělo finančně podpořit Ministerstvo zemědělství tak, aby tito producenti mohli být na trhu konkurenceschopní.

Teď se vskutku „roztrhl pytel“ se „zdravými projekty“ a k nim náležejícími certifikáty, kterými školy prezentují rodičům, co vše podnikají pro zdraví dětí. Problém vidíme v tom, že hodnotí zdraví prospěšné aktivity podle nejednotných identifikátorů a mnohdy i identifikátorů, které svým zaměřením nejsou v souladu s názory odborníků.

A co je ještě větší problém, v rámci svých aktivit jsou nejvýznamnějšími nosiči dezinformací! Výživoví poradci, jejichž jedinou kvalifikací je upřímný,,celoživotní zájem“ o zdravý životní styl, nám v současné době drasticky zasahují do osvědčeného a ve světě jedinečného systému. Nemá cenu spekulovat nad jejich motivacemi, ale pravdou je, že jejich počínání může vést ke zrušení systému školního stravování, stejně jako se to stalo v Maďarsku, Polsku či Německu. Tyto země nám dnes náš systém závidějí. A to by dle nás byla velká škoda. Snaha zachránit systém školního stravování byla jedním z hlavních motivů ke zřízení AZŠJ.

Rozhovor vedla Mgr. Naďa Eretová, šéfredaktorka časopisu Speciál pro školní jídelny