Když má do mateřské školy přijít babička Jiřinka nebo babička Maruška, děti nemohou dospat. Když má přijít dědeček Dalibor nebo dědeček Lojzík, to už je přímo svátek! Děti se těší na to, až si „staroušci“ obléknou kouzelný plášť a přečtou jim pohádku.
Projekt „Babička a dědeček do školky“
Monika
Škanderová
koordinátorka kulturních projektů, Celé Česko čte dětem, o. p. s.
Pilotní projekt ve třech mateřských školách ve Frýdku-Místku v roce 2012 odstartoval zatím nekončící zájem školek v celé republice o tuto bohulibou aktivitu obecně prospěšné společnosti Celé Česko čte dětem, nazvanou
„Babička a dědeček do školky“.
„Přišli jsme na to, že některé děti slyšely poprvé čtenou pohádku až u nás ve školce. Jejich vyjadřovací schopnosti jsou na velmi nízké úrovni, většina z nich tráví čas hlavně u televize nebo u počítače, rodiče si s nimi moc nepovídají. Proto jsme se zapojili do projektu Babička a dědeček do školky, který oslovuje také rodiče,“
vysvětluje učitelka z mateřské školy v Anenské ulici ve Frýdku-Místku, Lenka Pavelková. Dodala, že čtení pohádek babičkami je
součástí vzdělávacího programu
dětí ve školce.Projekt má za cíl
propojit tři generace – děti, rodiče a seniory.
Pohádkové příběhy učitelky s dětmi rozvíjejí formou hry, výtvarným zpracováním, povídáním. Děti si lepí pohádky do svého kouzelného sešitu a pak se k nim doma s rodiči vracejí.
„Je to velké zpestření a děti na babičky a čtení pohádek reagují úžasně,“
tvrdí učitelka. Je přesvědčená o tom, že by bylo velmi prospěšné, kdyby se projekt Babička a dědeček do školky rozšířil i do dalších měst a vesnic a zařízení, třeba i dětských domovů. Stejné plány má i ředitelka obecně prospěšné společnosti Celé Česko čte dětem, Eva Katrušáková, která projekt
Babička a dědeček do školky
se svým týmem připravila.„Pravidelné hlasité předčítání v dětském věku přináší rozvoj jazyka, podněcuje uvažování, zlepšuje představivost, ale také třeba schopnost soustředění a naslouchání druhým, učí i úctě ke starší generaci,“
míní Katrušáková.
„A co je velmi důležité, pomáhá budovat silnou emoční vazbu dítěte s předčítajícím, kterým je nejčastěji rodič, někdy prarodič,“
doplnila.Projektu se účastní jedna nebo i více tříd, za kterými přijde babička či dědeček v pohádkovém kostýmu a přečte jim jeden z pohádkových příběhů z připravené dětské knihy. S dětmi si povídají a na konci své návštěvy předají dětem tištěnou pohádku, kterou si děti nalepí do pohádkového sešitu. Rodiče mají dětem tuto pohádku přečíst ještě týž večer za domácí úkol. Senioři budou školky navštěvovat pět po sobě jdoucích dnů v měsíci. Aby měl projekt návaznost a přinesl konkrétní výsledky, je třeba, aby trval 4–10 měsíců. Koordinátorka kulturních projektů obecně prospěšné společnosti Monika Škanderová upřesnila, že doporučují seniorům, aby dětem četli krátké příběhy.
„Čtení by nemělo trvat déle než deset minut, seniory jsme proškolili, jak by měli číst, aby udrželi dětskou pozornost. Doporučili jsme jim i literaturu, například Svěrákovu knížku Tatínku, ta se ti povedla, Kocourka Modroočka Jiřího Koláře a Lichožrouty Pavla Šruta. Ale nabízíme i klasiku, jako jsou příběhy kocoura Mikeše od Josefa Lady nebo Milerova Krtečka. Tak, aby to vyhovovalo projektu kratšího čtení,“
vysvětlila Škanderová.Nápad pozvat do mateřských škol babičky, které by dětem četly pohádky, se líbí zástupkyni ředitele Mateřské školy Ostrčilova v Ostravě, Ivaně Psotové.
„Takové aktivity vítám. Obecně se dětem doma čte málo, přitom z vlastní zkušenosti vím, že děti mají čtení rády a samozřejmě to rozšiřuje jejich obzory,“
míní Psotová.O tom, jak důležité je setkávání nejmladší a nejstarší generace, hovoří také mezinárodní průzkum SHARE. Ve své poslední analýze ukázal, že denně je u nás se svými vnoučaty jen každý desátý prarodič. V Itálii či Španělsku naproti tomu hlídá každý den třicet procent babiček a dědečků a v Polsku je to osmadvacet procent. Podle některých pracovníků sociálních odborů se děti dokonce starších lidí bojí, protože je neznají a nevědí, co od nich čekat. Propojení seniorů a dětí je tedy vzájemně velmi přínosné. Dětem chybí „babičkovská“ vlídnost, trpělivost a nadhled a senioři si pochvalují přísun nové energie a to, že se cítí užiteční a důležití.
„Když jsem na internetu našla informace o projektu Babička a dědeček do školky, říkala jsem si, že by bylo fajn, kdybych mohla být mezi dětmi, že můžu být ještě někomu prospěšná,“
vysvětluje paní Svačinová z Českého Těšína. Sama v mládí hodně četla, knížky předčítala také svým dětem a později vnoučatům.
„Jsem mile překvapená, jak jsou ty děti bezprostřední a jak se na pohádky těší. Je to krásný pocit, když vás spontánně obejmou,“
říká „babička ze školky“.To dědeček Dalibor je aktivní senior, který má ve svých 75 letech široký záběr činností.
„Mám toho hodně, ale projevila se taky trochu moje ješitnost, že budu první čtoucí dědeček ve školce,“
říká pan Kališ. U předčítání má na sobě kouzelnický plášť a klobouk a dětem přinesl také pohádkovou mošnu s vlastnoručně skládanými origami.
„Děti byly nadšené a nechtěly dědečka pustit,“
potvrzuje ředitelka mateřské školy.„Naším cílem bylo zavést rituál pravidelného předčítání do těch rodin, kde se ho stále nedostává,“
objasňuje zakladatelka Celé Česko čte dětem.
„Dle ohlasů rodičů v,projektových’ školkách se nám to daří. Máme radost zejména z toho, že zájem dalších mateřských škol z celé České republiky o zapojení se do projektu je stále velký. Snažíme se školkám poradit s metodikou a jednotlivými etapami projektu, např. jak a kde najít seniory nebo jak si poradit s výběrem dětské četby,“
dodává.Projekt
realizovalo již více než 40 mateřských škol v ČR. Více informací najdete na
Babička a dědeček do školky