Jak se nám daří naplňovat Strategii 2030+?

Řízení státu a jednotlivých resortů je věc dlouhodobá, komplexní a vyžaduje ohromné finanční https://www.rizeniskoly.cz/predpisy/predpis-561-2004-sb.p-373.htmlprostředky. Je proto zcela namístě strategické řízení, s jasně deklarovanými strategickými dokumenty přijatými pro každý resort na úrovni vlády. Pro školství a jeho reformy je typická velká reakční doba, než se projeví jakýkoliv efekt. Proto je nezbytné změny promýšlet o to uvážlivěji, dělat jich spíše méně, ale o to důsledněji, přijímat je za co největšího konsenzu a poté udržovat kontinuitu.

Prvním skutečně komplexním a vizionářským dokumentem novodobého českého školství byl Národní program rozvoje vzdělávání ČR, tzv. z roku 2002. Na svou dobu v této strategii uvedené se ovšem podařilo naplnit jen velmi neúplně. V roce 2007 schválila vláda dnes pozapomenutou , na počátku roku 2009 k ní vláda přijala Implementační plán pro období 2009–2015. K vyhodnocení naplnění této strategie vůbec nedošlo. Dalším moderním milníkem byla (dále S2020) pro období 2013–2020 a zároveň podmínka pro čerpání prostředků z EU. Pro vyhodnocení realizace této strategie použilo ministerstvo školství nebývale otevřený způsob: zadalo , jejíž výsledky se rozhodlo následně široce sdílet. Hodnocení naplňování S2020 provedla expertní skupina. Expertní tým považoval strategické priority vymezené v S2020 nadále za vysoce a stále aktuální, nicméně konstatoval, že .

Toto externí hodnocení a jeho závěry byly využity při definování navazující (dále S2030+ či Strategie). Jde o klíčový dokument pro rozvoj vzdělávací soustavy České republiky . Cílem má být modernizovat vzdělávací systém Česka v oblasti regionálního školství, zájmového a neformálního vzdělávání a celoživotního učení, připravit ho na nové výzvy a zároveň řešit problémy, které v českém školství přetrvávají. Ministerstvu školství, které v té době vedl Robert Plaga, se při přípravě této strategie podařila . Díky tomu se s dokumentem ztotožnilo takřka celé spektrum aktérů ve vzdělávání. Vláda Strategii 2030+ přijala 19. října 2020.

S2030+ má dva strategické cíle – Byla stanovena . Každé by mělo mít své konkrétní cíle s harmonogramem, výstupy a indikátory, díky kterým bude možné zhodnotit jejich plnění. V prvním období se to děje prostřednictvím tzv. , každá implementační karta má svou řídicí pracovní skupinu.

Celkově lze konstatovat, že . Míří na nejpalčivější problémy českého vzdělávacího systému. S2030+ sama o sobě neobsahuje konkrétní opatření, která by vedla k naplnění cílů. Ta jsou uvedena až v implementačních kartách, s konkrétními aktivitami a termíny. V systému implementace však .

Konkrétní úkoly nevyplývají z jednotlivých definovaných aktivit vždy zcela jasně. Problém je také u gestorů: někde je odpovědnost nejasná nebo není úkolem pověřena konkrétní osoba či skupina nesoucí za realizaci personální odpovědnost. Bylo by vhodné tyto osoby jednoznačně a prokazatelně pověřovat formou služebního příkazu.

, které se nad Strategií 2030+ vznášejí, . Je pravda, že stav realizace ovlivňují i externí faktory. Ty byly v uplynulém období v převládající míře nepříznivé a situaci velmi komplikovaly (jde především o pandemii covidu, válku na Ukrajině a příliv uprchlíků, finanční a energetickou krizi související s covidem a válkou a na to všechno navazující aktuální vládní škrty). Externí faktory nebylo možné předvídat, měly však na realizaci S2030+ zásadní vliv a mnohé kroky narazily na své limity – finanční, personální i kapacitní.

Vedle toho lze konstatovat, že nebo . Ne vždy je jasné, k čemu se má konkrétně dojít, . Podobné je to s personálním pokrytím.

Na míru dosahování cílů S2030+ se tázala iniciativa Partnerství pro vzdělávání 2030+, když předložila svůj návrh modelu středního článku a spustila k němu veřejnou konzultaci. Na otázku, , odpověděla většina z více jak 300 respondentů záporně. Vypovídající je i to, že čím mají jednotlivé skupiny respondentů větší vhled do vzdělávací politiky, tím více panuje přesvědčení, že dosud plánovaná opatření nebudou jako celek stačit k dosažení dvou hlavních cílů Strategie. Nejvíce o naplnění cílů S2030+ pochybuje část autorů (skupina šesti expertů) Hlavních směrů vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Tito autoři Strategie se domnívají, že definovaná opatření v rámci implementace, konkrétní způsob realizace, v kombinaci se zhoršujícími se externalitami nám nedávají příliš důvodů ke spokojenosti s proběhlým implementačním obdobím.

Zdroj: Výsledky 1. kola veřejné konzultace návrhu na posílení systému vedení a podpory MŠ a ZŠ v ČR, s. 10

Mezi implementačními kartami Je to jednak . A dále a která by měla za cíl vyhodnotit současné nastavení vzdělávacího systému a zajistit zvýšení jeho efektivity.

Jak moc by byla implementační karta zaměřená na finanční efektivitu a systémové reformy potřeba, je vidět právě dnes, kdy je ministerstvo nuceno takzvaně improvizovat za pochodu, protože . Mnohé ze zvažovaných kroků by mohly být považovány za opodstatněné, ale až po důkladné analýze, diskuzi, důsledné evidence based argumentaci a zajištění dostatečné předvídavosti. Bohužel je nutné konstatovat, že do toho mají aktuální škrty ve školství daleko. Stále . Příkladem je reforma financování regionálního školství a konkrétní . Podobně by připravovaný mohl vnést jasno do debat, zda máme pedagogů málo, či mnoho. Znali bychom jejich regionální rozmístění a složení aprobací, což by bylo možné využít i v otázce řešení inovace oborové soustavy SŠ a s tím spojeného dilematu, zda budeme mít dostatek učitelů všeobecných předmětů.

Proměna vzdělávání nebyla na počátku chápána ve své a ve Strategii 2030+ se nekladl důraz na a jeho propojování se vzděláváním formálním. což jednoznačně hodnotíme jako Podobně je i to, že se .

, který je zpracováván vždy na čtyři roky. Teze S2030+ jsou do něj zahrnuty až nyní v aktuální verzi pro roky 2023–2027, protože Strategie byla schválena během období, kdy platil předchozí dlouhodobý záměr. Problémem je navíc i fakt, že . si tuto disproporci uvědomuje a v současnosti v tomto smyslu .

Samostatnou otázkou je . Zatímco vyhodnocení toho, jak se podařilo naplnit S2020, zadalo ministerstvo externí skupině odborníků a existuje k tomu podrobná evaluační zpráva, evaluace S2030+ takto pojata není. za poslední rok implementace nebyla k datu konání evaluační konference (14. 12. 2023) zveřejněna. Na webu MŠMT bylo ke konci implementačního období možné najít jen komentář a výčet realizovaných aktivit. Jako hlavní způsob interní evaluace je v dokumentu navržena pouze kontrola plnění harmonogramu, což je oproti tomu, co doporučuje obecná teorie hodnocení veřejné politiky.

je od počátku naplánována až v polovině implementace Strategie, což považujeme za . Zhotovovat ji bude TA ČR v roce 2025, vládě bude předložena v roce 2026. Tento harmonogram stanovila Strategie oficiálně již na počátku, přesto považujeme za důležité konstatovat, že již samotné první implementační období je dostatečně dlouhé na to, aby . Celkově

Problematické se jeví i . Po déle sloužícím Robertu Plagovi, za něhož S2030+ vznikla, došlo k rychlému střídání ministrů. Ústředním heslem Petra Gazdíka byla „kontinuita“ a jednoznačně se hlásil ke S2030+ i ke svému předchůdci, kterého ustavil svým poradcem. Ve funkci vydržel jen půl roku a byl nahrazen Vladimírem Balašem. Rovněž ten deklaroval kontinuitu a hlásil se ke Strategii, byť spíše než konkrétními kroky. Současný ministr Mikuláš Bek žádnou kontinuitu při svém nástupu nedeklaroval. Formálně se sice ministr k S2030+ hlásí, například na výroční konferenci ke Strategii v prosinci 2023 ve svém úvodním proslovu, v každodenní agendě však přichází se sérií vlastních témat, která leží mimo hlavní cíle Strategie a zaměstnávají veřejnou debatu i aparát ministerstva jiným směrem. Situace, kdy ministr navrhuje zásadní kroky, které přesahují jeho funkční horizont a nejsou zároveň zmíněny ve Strategii 2030+, je problematická a znesnadňuje naplňování S2030+ a způsobuje diskontinuitu, proti které jdou v případě české vzdělávací politiky nejčastější námitky.

Jako příklad ministrových diskontinuitních myšlenek jmenujme teze:

Strategie 2030+ byla přijata minulou vládou, ale ta stávající se k ní jednoznačně přihlásila i ve svém aktualizovaném vládním prohlášení. Ministr školství by tak měl nejen osobně garantovat její jednoznačné naplňování, ale i . , že mnohá opatření nejsou vyčíslena a nejsou navržena na základě průkazných analýz. Narážíme zde opět na nízkou úroveň strategického řízení ze strany MŠMT.

Závěrem uveďme výstižná slova předsedy expertní skupiny a hlavního koordinátora vzniku S2030+ prof. Arnošta Veselého, která zazněla na evaluační konferenci ke Strategii 2030+ v prosinci 2023:

Ještě v prosinci 2023 to vypadalo, že naplňování Strategie oslabí také , v jejímž důsledku byl zrušen odbor vzdělávací politiky, který dosud naplňování S2030+ koordinoval a jehož ředitel zodpovídal za její realizaci. Naštěstí ministr Mikuláš Bek svým příkazem zřídil v únoru 2024 Dlouhodobého záměru 2023–2027 a S2030+, která bude naplňování řídit a supervidovat z nejvyšší úrovně náměstka ministra Jiřího Nantla, vrchního ředitele sekce vzdělávání a mládeže Jana Mareše a státního tajemníka Ondřeje Andryse.

Analýza byla vytvořena podle stavu ke konci prvního implementačního období, se zahrnutím poznatků z výroční konference MŠMT ke S2030+ konané dne 14. 12. 2023.

Tento text vyjadřuje stanovisko EDUinu. Čerpá mimo jiné z názorů a připomínek externích odborníků, s nimiž byla analýza nebo její dílčí části konzultovány.

Text analýzy oponovali: Robert Plaga, politický iniciátor vzniku Strategie; Silvie Pýchová, programová manažerka Partnerství pro vzdělávání 2030+; Arnošt Veselý, FSV UK, hlavní koordinátor tvorby S2030+. Děkujeme jim za cenné připomínky.