Školní čtenářské kluby - vytváříme společenství nad knihou

Školní čtenářské kluby, které zřizuje Nová škola, o. p. s., mívají program velmi rozmanitý, shodují se ale v pravidelném zařazování zmíněných činností: hovorů o knize, čtení přímo v klubu a možnosti si z klubu půjčit knihu domů. V následujících několika číslech představíme jednotlivé pilíře. Budeme se zabývat postupy, které prohlubují čtenářskou gramotnost jak žáků „knihomolů“, tak těch, kteří si vztah ke knihám teprve hledají (např. z důvodu nepodnětného rodinného prostředí, specifických vzdělávacích potřeb, z neznalosti českého jazyka atp.). Tři pilíře vycházejí z přesvědčení, že je žádoucí budovat spolu s žáky pokud možno přirozené čtenářské společenství, jehož členy jsou žáci i vedoucí klubu (obvykle pedagog a knihovník).

První pilíř, nazvaný „hovoř o tom, co čteš“, vychází z přesvědčení o důležitosti (nejen) vrstevnického vlivu. Podle posledního výzkumu „Jak čtou české děti“, který v roce 2017 realizovala Národní knihovna, dá 40 % procent dětí ve věku šest až osm let při výběru knihy na doporučení rodičů. Oproti tomu týž výzkum u žáků ve věku devět až 14 let uvádí jen 19 % takových dětí, zatímco 31 % z dotázaných se rozhoduje podle názoru spolužáků. Nicméně ani jeden z výzkumů se nezabývá tím, zda žáky zajímá názor učitele. Podle šetření Nové školy, o. p. s., z roku 2017 téměř čtvrtinu z 1 683 dotázaných žáků 5. až 7. tříd doporučení pedagoga zajímá, ne všem se ho ale dostává.

Pravidelné zařazování aktivity „hovoř o tom, co čteš“ nabízí možnost (vedoucími klubu). V klubové praxi se sdílení domácí četby nejčastěji realizuje prostřednictvím vstupního kolečka, kdy každé dítě může mluvit o tom, co četlo doma. Velmi podstatné je, aby vedoucí klubu byl součástí této činnosti, sám hovořil o tom, co čte.

V omezeném denním čase není snadné nalézt ve víru povinností a v konkurenci jiných činností čas na četbu. Obtížné je to pro dospělé i pro děti. Tím, že kluboví vedoucí mluví o knihách, které čtou, dávají najevo, že četbě přikládají význam a jsou o její důležitosti natolik přesvědčení, že ji upřednostní před jinou aktivitou. Najde-li si navíc vedoucí klubu čas číst i dětskou literaturu, výrazně tím zvýší svou možnost stát se čtenářským průvodcem dítěte a může mu doporučovat knihy, které odpovídají zájmu i technice čtení mladého čtenáře.

Velikou pomocí je vedoucímu klubu právě vrstevnické sdílení; o řadě zajímavých knih se dozví od svých žáků, stejně tak jako oni se o nich dozvídají od svých spolužáků. Důležitou roli hraje fyzická přítomnost knih, o nichž se hovoří. Sama kniha vybízí k přečtení.

Ne vždy je možné a vhodné nechat ve čtenářském klubu hovořit všechny čtenáře (i ty, kteří z nejrůznějších důvodů nečetli a chtějí hovořit o svých důvodech). Ačkoliv prostý hovor o četbě považujeme za základní postup, je možné ho různými způsoby ozvláštňovat. Ukážeme si několik příkladů přímo z klubové praxe.

podle výzkumu „Jak čtou české děti“ patří mezi tři nejoblíbenější knihy dětí ve věku šest až osm let Kolik příležitostí k setkání s knihami je možné našim dětem ještě nabídnout?