Má i dítě právo na jedny nervy a je dítě taky jen člověk?

Vydáno:

Obhajujeme učitele, když vybuchnou, rozčílí se, zakřičí, napíšou hloupou poznámku, nebo dokonce uhodí žáka s tím, že jsou taky jen lidi a mají jen jedny nervy. Ve skutečnosti jsou dnešní děti hrozné, podobně agresivní jsou jejich rodiče, takže se vlastně ani není co divit. Pokusím se ukázat, jak nás takový názor, na první pohled zcela logický a lidsky naprosto srozumitelný a obhajitelný, proti kterému se dá jen sotva co namítat, zahání do slepé výchovné uličky a ve svých důsledcích se obrací proti nám.

Má i dítě právo na jedny nervy a je dítě taky jen člověk?
PhDr.
Václav
Mertin
 
dětský psycholog, katedra psychologie FF UK v Praze
Sami učitelé občas uvádějí, že musí na děti zakřičet, vybuchnout, rozčílit se. Jinak by mě vůbec neposlouchali, dělají si, co chtějí.Stejný způsob uvažování používají i rodiče. Ti však ještě dodávají, že museli dítěti nařezat proto, že udělalo něco hrozného. Důležité je sloveso muset. Vypadá to, jako by dospělý neměl jinou možnost, jako kdyby uvedená reakce vyplývala kauzálně a nevyhnutelně přímo z chování dítěte, jako kdyby ani jiná reakce nebyla možná. Jenže dospělý člověk (v případě učitele navíc i odborník) by neměl toto klišé vůbec používat, protože velmi dobře ví, že se pro všechno jednání rozhoduje sám. Pravda, někdy dlouhodobě rozmýšlí, rozvažuje možnosti a teprve následně koná, zatímco většinou může uplynout mezi akcí dítěte a reakcí dospělého doba kratší než vteřina, protože s rozhodováním nelze otálet. Ale pořád se jedná o rozhodování. Odpovídající vysvětlení tedy je: rozhodl jsem se. Pravda, na takový výklad následuje otázka
Proč?
Ani dnešní žáci to nemají zcela jednoduché. Dostávají pětky, nerozumí látce, nechápou, proč se ji mají učit. Minulou hodinu dostali dlouhý domácí úkol, takže nebudou moct sedět tak dlouho u počítače, Anežka mu nenapověděla a navíc se usmála na Milana, o přestávce zjistil, že si nechal doma peněženku a máma mu dala ke svačině chleba s máslem a pomazánkou, kterou nemusí, nebude si moct koupit colu... V náročných životních situacích žáka bych mohl pokračovat a vůbec je přitom nezlehčuji, protože závažnost bývá zpravidla relativní a zcela subjektivní. Těch objektivně závažných je úplně stejně. Umí si někdo představit, jak dopadá na dítě, když cítí nesoulad mezi rodiči, když se hádají, rozvádějí, znovu hádají, když nemůže mít stejné oblečení a vybavení jako spolužáci. Takže i
žák
mohl zažít v předcházejících chvílích řadu velmi náročných situací a i on je jenom člověk a má jen jedny nervy. Jestliže se následně o přestávce popere, vytahuje se na spolužáka, křičí a nadává, tak bychom měli uplatnit stejné hledisko jako na učitele a „vysvětlit“ jeho přestupek tím, že musel.
Jenže po žácích požadujeme sebekontrolu, jeden z podstatných úkolů rodičů i školy je naučit žáky ovládat bezprostřední impulsy. V této souvislosti je učíme pravidlům slušného chování. Ve škole je přitom rozhodující příklad učitelů a dalšího personálu. Jak opodstatněné je chtít po impulsivním žákovi, aby učiteli nehodil žákovskou knížku, když sám učitel je podle svých slov „taky jen člověk a má jen jedny nervy“, takže na žáky zvyšuje hlas, rozčiluje se, častuje je pojmenováními ze zvířecí říše, práská ukazovátkem do stolu...? Žáka rozhodně neomlouvám, jen uvádím doklad pro to, že v podobných situacích se učitelům nevěrohodně, a tedy i hůře vychovává. Jakkoli děti přicházejí se způsoby chování z rodiny a rodina působí silně i v průběhu školních let, je na učiteli, aby silou své osobnosti i odbornosti nastavil specifické podmínky platné pro školu. Já na vás nekřičím, oslovuji vás křestním jménem, nenadávám vám, neházím po vás křídou..., očekávám totéž od vás.
Jestliže učitel má pocit, že musí na žáky křičet, že má chuť je praštit, pak by se měl zamyslet, co dělat jinak nebo alespoň jestli by to nemohl zkusit. Jestli je přesvědčený, že je to jediný způsob, jak žáky zvládnout, měl by jít dělat něco úplně jiného.
A ještě jedna okolnost je podstatná pro hodnocení chování učitele, a tedy i pro hodnocení toho, když se rozčílí.
Učitel je v práci, v zaměstnání.
A tak jako nemůže v práci pít alkohol, kouřit při hodině, mluví převážně spisovně,..., tak stejně nemůže na žáky, tedy na vážené klienty, křičet, pleskat je, vysmívat se jim. Jestli to všechno dělá doma, je to jeho soukromá věc, ale v práci nelze. Srovnání učitele s bankovním úředníkem je možná poněkud laciné, ale v mých očích přesně sedí. U některých „bankéřů“ naučené fráze ještě trochu zadrhávají, repertoár jejich vět je uzoučký, úsměvy thymolinové, ale vcelku je jejich jednání korektní a dokonce přátelské. Dokonce i vůči klientům, kteří jsou otravní, nechápající, nesolventní apod.
Vzhledem k tomu, že bych nebyl rád, abychom podporovali v žácích nevhodné chování a jednání, protože komplikuje učení, tak musíme nejprve změnit způsob uvažování a následně i chování my dospělí. Neschovávejme se za nicneříkající floskule. Rodiče jsem nerozebíral, ale platí pro ně úplně totéž.

Související dokumenty

Pracovní situace

Akreditace vzdělávacích programů v systému DVPP
Účast na školení během víkendu
Hodnocení pedagogického pracovníka
Ukázka části pracovní náplně pedagogického pracovníka
Ochrana pedagogů
Pracovní doba pedagogického pracovníka
Novela zákona o pedagogických pracovnících
Zpřístupňování osobních údajů učitelů na webových stránkách školy
Vzdělávání koordinátorů EV
Výpověď daná zaměstnavatelem pedagogickému pracovníkovi, který nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace
Čerpání dovolené a volno k samostudiu
Právo na informace o dítěti partnera (nevlastním dítěti)
Učitelé – kategorie pomáhající profese
Stres v osobním a pracovním životě učitele
Syndrom vyhoření a jeho prevence
Minimální mzda státu EU a výjezdy škol do zahraničí
Jak komunikovat s dětmi, které prožívají ztrátu blízké osoby (rodiče)
Zákon o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem v souvislostech
Informace k možnostem zaměstnávání ukrajinských občanů na pozici pedagogického pracovníka
Co udělat s učitelem podporujícím Putina nebo šířícím proruské dezinformace?

Poradna

Úvazek
Úvazek
Podnapilý rodič
Pracovní poměr na dobu určitou - 10 měsíců
Vedoucí učitel odborného výcviku
Kvalifikace
Přespočetné hodiny
Platová třída
Odměna za očkování
Jmenování třídních, uvádějících a provázejících učitelů
Učitel autoškoly a adaptační období
Prodloužení zkušební doby
Odpovědnost školy za škodu - odpověď na dotaz
Záskok za nemocného jazykáře - odborná poradna, odpověď na dotaz