Školy, které chtějí zlepšit kvalitu vzdělávání, mají nově k dispozici soubor pomůcek a dotazníků volně přístupných na webu. Zasloužil se o to projekt„ Cesta ke kvalitě“, na který po tři roky přispíval Evropský sociální fond.
Jak zvýšit kvalitu škol
PhDr.
Zoja
Franklová
tisková mluvčí, Národní ústav pro vzdělávání
Povinnost škol věnovat se vlastnímu hodnocení (autoevaluaci) vyplývá ze zákona č. 561/2004 Sb., zákon o předškolním, základním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“). Mnohé školy ale dosud nevěděly, jak takové hodnocení udělat, aby mělo smysl a nebylo jen formální. Právě pro ně byla v rámci projektu Cesta ke kvalitě připravena celá řada pomůcek, které jim chyběly.
„Každá škola by měla najít způsob, jak zhodnotit svou vlastní práci. Výsledky projektu by se proto měly stát součástí vzdělávání ředitelů škol,“
říká Václav Hořejší, který je ředitelem Národního ústavu pro vzdělávání.O pomoc školám při vlastním hodnocení se staral tento ústav společně s Národním institutem dalšího vzdělávání. Vznikly tak například dotazníky pro žáky, rodiče i učitele, hospitační protokoly či rozhovory se žáky.
Celkem je těchto nástrojů třicet a školy je mohou zdarma stáhnout na adrese
. Většina z nich obsahuje také software, učitelé či žáci tak mohou jednoduše vyplnit dotazníky ve škole na počítači a výsledky jsou pro ně vygenerovány. Nejčastěji pedagogové využívají nástroje na zjišťování klimatu školy.
Příklady nástrojů pro školy
Anketa pro rodiče, anketa pro žáky, anketa pro učitele (škole na míru).
Dobrá škola. Metoda pro stanovení priorit školy.
Příprava na změnu. Metoda pro předjímání reakcí lidí.
Rámec profesních kvalit učitele. Hodnoticí a sebehodnoticí arch.
Metody a formy výuky. Hospitační arch.
Klima školy. Soubor dotazníků pro učitele, žáky a rodiče.
Klima školní třídy. Dotazník pro žáky.
Klima učitelského sboru. Dotazník pro učitele.
Společenství prvního stupně. Dotazník pro žáky formou počítačové hry.
Interakce učitele a žáků. Dotazník pro žáky.
VZNIK KOORDINÁTORŮ VLASTNÍHO HODNOCENÍ
V rámci projektu bylo proškoleno 437 koordinátorů a ti se potom na svých školách starali o oblast vlastního hodnocení. Z některých z nich se pak po dalším školení stali poradci, kteří navštěvovali školy a pomáhali jim řešit problémy s vlastním hodnocením, radili, jaké nástroje použít a jak pracovat s jejich výsledky.
BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ
Projekt dal školám možnost, aby si vyměňovaly své zkušenosti při recipročních návštěvách a navzájem se inspirovaly. Mnozí účastníci vzájemných návštěv viděli jejich smysl také v tom, že učitele vyvedou ze stereotypu každodenní rutiny.
Kromě toho probíhalo tzv. Peer Review, při kterém jedna škola hodnotila jinou. To už od obou zúčastněných vyžadovalo velký díl odvahy.
„Přesto se našly takové školy, které dovolily, aby jim někdo jiný nahlédl pod pokličku. Projekt k tomu totiž vytvořil,bezpečné’ prostředí – informace nemohly být využity proti hodnocené škole,“
říká manažer projektu Martin Chvál. „
Důležité je také to, že partnerství škol, která vznikla při nějaké aktivitě, budou pokračovat, i když projekt zanedlouho skončí.“
ŠKOLSKÝ ZÁKON SE NOVELIZUJE
V současnosti prochází Parlamentem České republice novelizace „školského zákona“, která zjednodušuje administrativu spojenou s vlastním hodnocením. Neznamená to ale, že by se mu už školy neměly věnovat.
„Pokud k tomu dojde, budeme v Evropě kuriozitou. Prakticky ve všech zemích je dnes snaha dostat vlastní hodnocení do centra činnosti škol,“
říká profesor Milan Pol z Masarykovy univerzity. Je to podle něj účinnější než kontrola zvenku, kterou školy vnímají jako hrozbu.