Interakce prostředí rodiny a školy

Dnešní mladá generace dospívá také v době zvýšené orientace na profesní kariéru, změn fungování tradiční rodiny, liberalizace společnosti, poklesu autority rodičů a učitelů a nárůstu problémového chování a patologických jevů mezi mládeží.Stěžejní instituce, které nejvýrazněji zasahují do procesu socializace a utváření osobnosti jedinců, proto nelze nahlížet zcela odděleně.

Skrze rodinu si osvojujeme požadavky a normy společnosti, získáváme první modely k napodobování, učíme se základní sociální interakci a osvojujeme si první sociální role. Dochází k Jako nejefektivnější prostředek edukačního působení rodiny bývá označována společná činnost rodičů s dětmi, která je prostorem pro sociální komunikaci a interakci i sociální učení. Společné činnosti rodičů a dětí podporují příznivé emoční klima, vzájemné poznávání i porozumění. Rodiče neučí dítě pouze vzorce chování, ale přispívají k interakci rodič-dítě především svými emocemi. Funkční rodina s kladným emočním vztahem rodičů k dítěti a s trvalou láskyplnou péčí podporuje rozvíjení emočních charakterových aspektů osobnosti dítěte i jeho schopností.

Studie vlivu školního prostředí ukazují, že ty samé faktory, které ovlivňují pozitivní změny v chování dospívajících v rodině, jsou důležité i ve škole. Žáci ve škole lépe prospívají a jsou do školního prostředí více vtažení, navštěvují-li školy, které jsou jak vnímavé k jejich potřebám, tak náročné na požadavky a jejich kontrolu.

Školní prospěch a adaptace na školní prostředí se vzájemně ovlivňují. Školní prostředí, ve kterém jsou podporující a pozitivní vztahy mezi žáky a učiteli, kteří zároveň kladou požadavky, pozdvihuje pocit pohody dospívajících i jejich prospěch.

i rozličných vlastností osobnosti. Může se ale také stát Je nejen institucí zprostředkující působení makroprostředí na jedince, předávající dítěti společenské poznatky a normy, ale zároveň místem setkávání člověka s člověkem, učitele s žáky, je prostředím pro sociální interakci a komunikaci a vznik mezilidských vztahů. Klima školy tak ovlivňuje postoj dítěte ke škole i její vliv na jeho vývoj.

Učitel má školou, jako společenskou institucí, připsanou roli vedoucího, který žáky vede, organizuje a řídí jejich činnost. Působí na žáky svým záměrným výchovným působením, ale i celou svou osobností, svými temperamentově-charakterovými vlastnostmi, svým vztahem, celkovým projevem, způsobem komunikace a záměrné i nezáměrné interakce.

Hovoří-li o socializační a výchovné funkci rodiny a školy, nelze opominout jejich vzájemný vztah, který má na výsledný dopad edukačního působení na mladistvého také svůj vliv. Dnešní děti a dospívající tráví v prostředí školy značnou část svého času, a Podle potřeb školy (rozvrh hodin, prázdniny, rozvržení zkoušek a testů) se do velké míry řídí čas rodin a škola se se svými požadavky odráží také v hodnotovém žebříčku rodiny školáka. Školní úspěch či problémy se stávají jedním z předních rodinných témat na několik dlouhých let.

Odlišnost hodnot bývá mj. způsobena oddálením školního prostředí od intimního prostředí rodiny v dnešní době. Působení školy a rodiny se může dostávat také do konfliktů s působením dalších socializačních činitelů, jako např. vrstevnické skupiny či médií. Jeden z nejvýrazněji se projevujících rozdílů mezi působením rodičů a učitelů je skutečnost, že zatímco

K výkonu učitelské profese jsou třeba různorodé profesní kompetence (odborné, didaktické, diagnostické, sociální), které by měli učitelé získat během vysokoškolského studia. Učitele lze tedy v určitém smyslu označit za institucionálně připraveného profesionála, zatímco rodič je laikem, který jedná na základě svých zkušeností, instinktů a „selského“ rozumu.Učitelé mají výhodu, že pracují s vrstevnickou skupinou, která dětem poskytuje přirozené prostředí pro srovnávání, různé formy sociálního učení a zároveň poskytuje větší možnosti stimulace. Učitel může navíc využít svých profesních dovedností. Na druhou stranu ale

Pro dítě je optimální, odpovídají-li hodnoty preferované rodinou více méně požadavkům společnosti, zastupované školou. Projevy tohoto zájmu se odrážejí např. v pomoci při domácí přípravě, čímž dávají rodiče dítěti najevo, jaký má pro ně školní prospěch i ono samo význam. Rodiče stimulují děti svým kladným postojem ke vzdělání, kultuře a různorodým zájmovým činnostem. Nedostatek podporujících rodinných vztahů pak může být spojen s horší školní přizpůsobivostí.

Mezi faktory rodinného prostředí, které podporují školní úspěšnost, bývá řazen relativně S pozitivními školními výsledky se pojí interakce rodičů a dětí, které se vyznačují silným a podporujícím vztahem. Poměr pozitivního a negativního rozměru vztahu dospívajícího s rodiči, stejně jako stupeň sociální podpory ze strany členů rodiny tak, jak ji dospívající vnímá, je signifikantním prediktorem školní úspěšnosti.

mj. i nepřímo jako prevence proti chování, které může být v úzké souvislosti se školními problémy (např. záškoláctví). Za úspěšnější bývají považováni žáci z prostředí charakterizovaného kladným až extrémně kladným emočním vztahem s řízením bez krajních forem požadavků i volnosti.

V současné době prochází instituce rodiny značnými změnami a rodina přestává plnit některé své tradiční funkce. Vztah s učiteli může v některých případech významně kompenzovat nedostatečně funkční vztahy v rámci rodiny. Přestože učitelé a škola jako instituce mohou celkově rozvíjet u dětí a dospívajících hodně pozitivního, nemohou v žádném případě nahrazovat rodinu.

Subjektivnímu vnímání edukačního prostředí dospívajících se dlouhodobě věnují výzkumy katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Za nejdůležitější edukační prostředí, která mají výrazný vliv na vývoj dětí a dospívajících, jsou považována právě prostředí rodiny a školy.

V charakteristikách užitých ve výzkumu (Lidická, 2009) je nejpreferovanější přístup učitele popisován jako trpělivý, tolerantní, s množstvím společného smíchu, uměním naslouchat, jasně strukturovaným a neustále inovovaným vyučováním, přísným a spravedlivým hodnocením a vyžadováním dodržování pravidel.Nejvíce odmítaný stylcharakterizuje učitelku, která nemá s žáky trpělivost, nezajímá se o jejich problémy, připomíná jejich neúspěchy, křičí a zesměšňuje je.Její hodiny jsou pro žáky někdy nesrozumitelné, někdy se nudí a jindy vnímají množství požadavků jako příliš vysoké. Ve svém hodnocení ani důslednosti není vyučující konzistentní.

Výsledky výzkumů také potvrzují předpoklad, že posuzování edukačního prostředí a jeho vlivu je veskrze subjektivní a co vyhovuje jednomu, nemusí zdaleka stejně vnímat a přijímat druhý.Zohlednění této skutečnosti v praxi považujeme za nezbytný krok k úspěšnému průběhu edukačních procesů.

Většina autorů ve svém pojetí nevymezuje pro jednoho vychovatele jeden výchovný styl, ale naopak upozorňuje, že Zohlednění individuálních potřeb jedinců by ale nic nemělo měnit na tom, že by se měl učitel chovat konzistentně, aby byl pro žáky čitelný. Je logické, že učitel se třiceti žáky ve třídě se nemůže individuálně přizpůsobovat každému, ale je dobré se poohlédnout po svém vlastním přístupu a po potřebách žáka v případě, že něco nefunguje.

Zkušenosti z praxe mne utvrzují v přesvědčení, že Praxe mne ale také vede k tomu, že Porozumět tomu, co se ve světě dospívajících děje může umožnit dospívajícím pomoci, nebo s nimi alespoň vycházet, v krajním případě jim alespoň neubližovat ještě více.

Zkusme si představit žáka, o kterého rodiče nejeví příliš zájmu, neustále jej jen kritizují a trestají. Lze předpokládat, že takový žák bude od prostředí školy očekávat opačný přístup, jasná pravidla i jasné sankce, ale také akceptaci a ocenění. A představme si, kdyby se takový žák dočkal ve škole podobně nejasného a negativního přístupu. Můžeme pak od něj očekávat, že se požadavkům školy přizpůsobí? Taková situace ale nemusí nastat jen v případě negativního přístupu. Představme si, že do třídy přijde mladý učitel, který chce s žáky budovat kamarádský vztah, bude tedy otevřený, přátelský, ale také vysoce liberální bez jasného kladení požadavků a důsledné kontroly. Bude pod jeho vedením fungovat žák, který očekával, že mu alespoň škola nějaká pravidla dá?