Zobcová flétna na ZUŠ - kompetentní a nekompetentní učitelé

Vydáno:

Zobcová flétna je nejrozšířenější vyučovaný nástroj na ZUŠ, který ale postrádá dostatek kompetentních pedagogů. Velmi se různí nejen úroveň výuky na školách, ale také to, jak jednotliví ředitelé, kteří mají na starost kvalitu poskytovaného vzdělávání, k výuce "zobcovky" ve skutečnosti přistupují.

Zobcová flétna na ZUŠ - kompetentní a nekompetentní učitelé
Mgr.
Jakub
Kydlíček
DiS.,
učitel zobcové flétny, Pražská konzervatoř
Záměrně jsem použil termín "kompetentní pedagog" namísto v současné době oblíbených adjektiv "kvalifikovaný" či "aprobovaný". Důvodem je skutečnost, že mezi zmíněnými termíny může ležet hluboká propast. Zatímco někdo dokáže kompetentně vyučovat hudbu i bez formálního vzdělání, mnohým nepomůže ani dvacet let kurzů či absolutorium konzervatoře, dokonce i případy "kvalifikace" ze zahraničí mohou selhat na plné čáře. Nechci tím rozhodně snižovat pověst některých vzdělávacích institucí, ale přece jen považuji za zásadnější zaměřit se vždy na schopnosti a kompetence jednotlivce.
Za klíčové je nutno považovat charakterové vlastnosti a dispozice každého potenciálního učitele - někdo je vhodný více, někdo méně. Někdo má "talent", někdo ne, někdo "maká", někdo ne. Někdo má talent, píli a touhu, ale jeho charakter se může vyznačovat patologicky asociálními vlastnostmi (někteří kolegové jsou přímo posedlí soutěžemi, a pakliže je jejich motivace založena na touze získat co nejvíce diplomů a získat tak pocit vlastní úspěšnosti, je něco špatně). Hodí se proto připomenout výrok "Učíme žáky pro život, ne pro momentální úspěch". Kombinace vrozeného a vytvořeného produkuje "charakter". Jednoduše řečeno, pedagoga nedělá jeho diplom, ale jeho osobnost ve své úplnosti.
U zmíněného učitelského "charakteru" lze hovořit o aspektu "uměleckém" a "pedagogickém". Zastávám názor, že v osobnosti pedagoga se musí skloubit oba aspekty. Jeden nemůže fungovat bez druhého. Učitel, který stál sám naposledy na pódiu během svého absolventského koncertu (byl-li jaký), může být pro žáky inspirativní osobností jen obtížně. Na druhou stranu stejně tak je špatný ten učitel, který bere svou úlohu na ZUŠ jen jako "vedlejšák" a nutné zlo k bídnému platu v regionální kutálce.
V případě zobcové flétny můžeme sledovat typické znaky fungování základního uměleckého vzdělávání v akcelerované podobě. Vše je jaksi více odhalené a dobré i špatné příklady fungují otevřeně jako lakmusové papírky dobrých či špatných proudů.
Zhodnocení současného stavu personálního zabezpečení výuky
Otázkou tedy je, kdo v současnosti vyučuje předmět "hra na zobcovou flétnu" na ZUŠ? Hrubě lze stávající pedagogický sbor rozdělit do následujících skupin:
1.
Absolventi konzervatorních oborů "hra na zobcovou flétnu"
2.
Absolventi jiných "příbuzných" oborů, kteří si kompetence a vzdělání v oblasti zobcové flétny doplňují dalším vzděláváním
3.
Absolventi jiných "příbuzných" oborů, kteří si kompetence a vzdělání v oblasti zobcové flétny nedoplňují
4.
Absolventi "nepříbuzných" oborů, kteří si kompetence a vzdělání v oblasti zobcové flétny doplňují dalším vzděláváním
5.
Absolventi "nepříbuzných" oborů, kteří si kompetence a vzdělání v oblasti zobcové flétny nedoplňují
V následujícím textu představím obecně běžné charakteristiky jednotlivých skupin. Jednotlivé uvedené skupiny nelze chápat neprostupně - i zde funguje jistá mobilita, kdy učitel může ztratit či získat zájem o obor a aktivně se začít/přestat vzdělávat, případně i absolvent oboru zobcová flétna může ve svém vývoji stagnovat. Ztotožňuji se s výrokem, že "učitel nesmí zůstat na úrovni, na které dostudoval". Nejedná se o vyčerpávající výčet ani o precizní klasifikaci, spíše o nástin převládajících charakteristik.
Ad 1 Absolventi konzervatorních oborů "hra na zobcovou flétnu"
Jedná se většinou o mladé pedagogy (samostatně a svébytně funguje zobcová flétna jako hlavní obor na konzervatoři až od počátku 21. stol.). Ti, kdož absolvovali denní studium, jsou většinou velmi mladí (do cca 35 let). Řada učitelů již využila možnosti kombinovaného/dálkového studia, které nabízely či nabízejí leckteré konzervatoře. V jejich případě se jedná o kolegy ve středním věku (30-50 let). V samých počátcích oboru zobcová flétna na konzervatořích v ČR však bylo těžké odlišit, co je denní a co "dálkové" studium, neboť mezi prvními studenty byli jak absolventi "příbuzných" oborů (nejčastěji flétna či hoboj), tak studující nepříbuzných oborů.
Lze říci, že celková umělecká a učitelská úroveň pedagogů z této skupiny je přinejmenším
standardní.
Absolvent konzervatoře v oboru zobcová flétna ovládá nástroj po technické stránce, ale především by měl být znalý širokého repertoáru a vhodně s ním umět zacházet. Způsob nakládání s oborovým repertoárem je pak jedním se základních stavebních kamenů dobré výuky.
Jedním ze symptomů některých současných nepochopení je samotná definice oboru "hra na zobcovou flétnu". Absolvent tohoto oboru musí mimo jiné umět ovládat všechny nástroje z rodiny zobcových fléten (sopranino, soprán, alt, tenor, bas, event. C-bas, a to jak v barokní, tak renesanční variantě nástroje). Mnohde (typicky od neznalých kolegů) zaznívá přesvědčení, že
zobcová flétna je pouze "ta sopránová".
Tak tomu není a jedná se o projev neznalosti elementárního oborového úzu. Zároveň zobcová flétna disponuje širokým repertoárovým spektrem. Za klíčová období lze hodnotit dobu počínaje pozdním středověkem (cirka po roce 1300), přes renesanci (ca 1500 - ca 1600) a rané baroko (ca 1600 - ca 1650) a vrcholné baroko (ca do 1750). Dalším klíčovým obdobím je 20. a 21. století, kdy vznikly skladby jak v duchu dobových moderních směrů, tak podstatná část didaktické literatury a učebnic.
Ad 2 Absolventi jiných "příbuzných" oborů, kteří si kompetence a vzdělání v oblasti zobcové flétny doplňují dalším vzděláváním
Typicky se jedná o absolventy konzervatoří v oborech "orchestrálních" dřevěných (méně pak žesťových) dechových nástrojů. Věkový profil této skupiny a zastoupení je značně heterogenní. Může jít o pedagogy od věku čerstvých absolventů (či studentů posledních ročníků) až po jedince (před)důchodového věku.
U představitelů této skupiny se mohou výrazně lišit jejich motivace. Jedna část se zapojuje do procesu získávání kompetencí z důvodu snahy porozumět nástroji, jeho repertoáru a didaktice. Vlastním jádrem motivace je pak skutečná touha nástroj ovládat a dobře jej vyučovat. Druhá část se snaží především získat formální důkaz o své snaze. Této podskupině bohužel nahrává současný trend formalizace a byrokratizace ve školství. Formalizace takzvaného dalšího vzdělávání končí mnohdy spíše kvantifikací, nikoliv zvyšováním kvality jeho "absolventů". Typicky semináře "za certifikát" jsou mnohdy naplněny učiteli, kteří potřebují či chtějí jen formálně vykázat činnost (pokud jim to zaměstnavatel zaplatí), skutečný zájem či pokrok však chybí.
Příklad z praxe. Na konzervatoři jsme se rozhodli zpřístupnit masterclass hostujících zahraničních profesorů veřejnosti. Každý účastník obdržel certifikát o pasivní účasti. První veřejná masterclass (v roce 2013) se těšila neobvykle vysokému zájmu, ovšem řada účastníků vyžadovala certifikát již o první pauze a následně odcházela. Další obdobná akce již byla avizována s poznámkou "certifikát až po konci" a třetí masterclass se obešel zcela bez certifikátu (zato zcela zdarma). V druhém a třetím případě auditorium sice prořídlo, ale objevili se kolegové, které lze na seminářích a koncertech vídat pravidelně. Výsledkem tedy je posluchačská obec užší, ale prokazující upřímný zájem.
Osobně proto za mnohem lepší a smysluplnější považuji snahy jednotlivců v podobě konzultací. Každý týden poskytuji konzultace učitelům (mnohdy i těm bez onoho formálního diplomu), kteří se snaží rozvíjet své kompetence. Již jen ona snaha zvednout telefon a angažovaně si domluvit "hodinu" považuji za upřímnější snahu, než jen laxně odsedět víkendové (či jiné) semináře (jakou asi motivaci měl učitel, který po úvodní hodině celodenního semináře vznesl svůj první dotaz "a kdy bude přestávka?").
Ad 3 Absolventi jiných "příbuzných" oborů, kteří si kompetence a vzdělání v oblasti zobcové flétny nedoplňují
Tato skupina sdílí mnohé společné charakteristiky s předchozí skupinou. Rovněž zde se jedná o absolventy konzervatoří (či akademií) v oborech "orchestrálních" dřevěných (méně pak žesťových) dechových nástrojů. Rovněž zde se lze setkat s rozdílným věkovým profilem. Opět se může jednat o pedagogy od věku čerstvých absolventů (či studentů posledních ročníků) až po jedince (před)důchodového věku. Často se jedná o pedagogy, kteří upřednostňují svou uměleckou dráhu a výuce nevěnují mnoho energie. Může se zdát, že si zde protiřečím, pakliže na jedné straně požaduji u učitelů umělecké kompetence a na druhou stranu jim vyčítám umělecké aktivity. Jde však především o charakterové vlastnosti daného učitele. Pokud převládne nezdravým způsobem umělecké ego, končí situace frustrací a rezignací ("nemám zapotřebí tohle tady poslouchat"). Samozřejmě že uši každého muzikanta při výuce na ZUŠ trpí. Na tuto skutečnost mimochodem upozorňuje ve své Důkladné škole hry na housle Leopold Mozart. Učitelé, kteří jsou otupělí nebo hluší, mají v tomto ohledu prý jistou výhodu.
Ad 4 Absolventi nepříbuzných oborů, kteří si kompetence a vzdělání v oblasti zobcové flétny doplňují dalším vzděláváním
Typicky absolventi klávesových, smyčcových či jiných nástrojů, případně absolventi hudební výchovy z pedagogických fakult (absolutorium oboru Hudební výchova nelze považovat za dostatečnou kvalifikaci k výuce hry na zobcovou flétnu, s výjimkou několika absolventů dnes neexistujícího specializovaného oboru na UP Olomouc). Také zde se vyskytují vyučující rozdílného věkového spektra. Role v oblasti výuky zobcové flétny je často omezena na stadium "přípravného" nástroje. Jsou však k nalezení pozitivní výjimky - pedagogové, kteří dokázali "inspirovat" a nadchnout pro zobcovou flétnu své žáky, z nichž někteří se stali dobrými pedagogy.
Ad 5 Absolventi nepříbuzných oborů, kteří si kompetence a vzdělání v oblasti zobcové flétny nedoplňují
Jedná se v současnosti o ne zcela zanedbatelnou skupinu pedagogů, zejména v některých marginálních regionech. Opět převážně absolventi klávesových, smyčcových či jiných nástrojů, případně absolventi hudební výchovy z pedagogických fakult. Jejich role se mnohdy omezuje na výuku "přípravného nástroje". Pro zajímavost: zkuste se podívat, kolik učitelů vyučuje dle webových stránek jednotlivých ZUŠ kombinaci "keyboard, zobcová flétna".
Dopady na pracovní trh
Koexistence výše zmíněných skupin se střetává ve skutečnosti, že ať již jsou jednotliví pedagogové kompetentní, či ne, zastávají z pracovněprávního pohledu stejnou pozici. Neobvyklé nejsou případy, že absolvent příbuzného či nepříbuzného oboru vyučuje hru na zobcovou flétnu "jen kvůli doplnění úvazku". V každodenní praxi se tak lze setkat se situacemi, že úvazek nové přijatého např. fagotisty je tvořen ze 100 % hodinami zobcové flétny.
Ve shodě s výše vytyčenými tezemi nechci nikomu upírat možnost vyučovat nástroj, na který není formálně aprobován (pokud jej vyučuje kvalitně). Opět je však nutno zhodnotit charakteristiky jednotlivce a jeho postoje, které by rozhodně neměly vyústit v situaci, že zobcovou flétnu bere jen jako nutné zlo. Nikoliv zanedbatelným faktorem je také obava o stabilitu zaměstnání. Pakliže existence "nového" oboru znamená příchod kvalifikovanějších a kompetentnějších kolegů, lze se oprávněně obávat o jistotu svého úvazku. Je ovšem rozdíl ve strategii, jakou představitelé jednotlivých skupin k této skutečnosti zaujímají. U skupiny 2 a 4 lze sledovat trend obhájit svou pozici aktivním zapojováním se do procesu nabývání nových kompetencí ("zkrátka se na ten nástroj pořádně naučit"). Část skupiny 3 a 5 však zaujímá defenzivní postoj a odmítá existenci oboru jako takového ("dyť to není pořádnej nástroj").
Fakticky tak absolventi zobcové flétny mnohdy narazí na situaci, kdy jejich potenciální pracovní místa jsou na desítky let dopředu obsazena neaprobovanými či nekompetentními kolegy (skupiny 2-5). Za pozitivní stav lze hodnotit situaci, kdy ředitel disponuje na své škole místem pro minimálně jednoho kompetentního a aprobovaného učitele hry na zobcovou flétnu. Takový učitel pak samozřejmě může pomoci svým kolegům a celkově pozitivně ovlivnit pracovní prostředí a náhled na výuku zobcové flétny jako takové.
Často diskutovanou problematikou je zobcová flétna jako přípravný nástroj. V tomto bodě lze mluvit o dvou převládajících pohledech. Jeden zcela zavrhuje možnost vyučovat hru na zobcovou flétnu pouze za účelem přípravy pro další přechod k jinému dechovému nástroji. V tomto ohledu je třeba upozornit na skutečnost, že v oblasti didaktiky dechových nástrojů existují možné varianty přípravných nástrojů (chalumeau u klarinetu, fagotino u fagotu). Druhým názorem je, že přípravný rozměr může fungovat, pokud se přípravavykonává kompetentně. Strašidelná klišé typu "dýchat se naučí až na nějakém pořádném nástroji" jsou zavádějící a chybné postoje, vyplývající mnohdy z lenosti. V případě přípravného stadia studia na ZUŠ je obecným cílem naučit dítě obecným návykům dobrým způsobem. Klíčovým aspektem je flexibilita, argument typu "na klarinet se dýchá jinak" je proto absurdní - jde přeci obecně o to
učit
žáka dýchat. Klíčový je proces, způsob, že se žák učí, ne však technické detaily (řada mých žáků jak na ZUŠ, tak na konzervatoři se věnovala/věnuje jiným nástrojům a obavy se v naprosté většině ukázaly liché, protože zobcová flétna hobojovému nátisku opravdu neškodí).
Pedagogické důsledky
V současné době tedy spolu koexistují skupiny rozdílně kompetentních pedagogů. U skupiny 1 lze předpokládat kompletní oborovou vybavenost, znalost vhodného repertoáru, učebnic, didaktických přístupů, nahrávek atd. Skutečností je, že v současnosti je dostupná široká škála notových materiálů, učebnic a nahrávek. Argument, že "nejsou noty", dnes ve skutečnosti znamená "žádné jsem si nenašel" (Perlička z praxe: během mého semináře na jedné ze ZUŠ jsem hovořil mj. o učebnicích Flautoškola 1, 2, 3. Jedna z učitelek si posteskla, že ale žádnou takovou přeci ve škole nemají. Přítomný pan zástupce ředitele se odebral do skladu a obratem přinesl stoh zmíněných učebnic a cirkulář, visící ve sborovně, hlásající, že dotyčné učebnice jsou pedagogům k výuce zdarma k dispozici.).
Každý učitel (i neabsolvent oboru) tak může získat relevantní vyučovací materiál. Dalším nezbytným krokem (jak již bylo uvedeno) je umět s materiálem správně nakládat. Zjednodušeně řečeno nestačí jen mít v zásobě "ty noty, jak říkal Kvapil". V případě souborové hry se opět jednotlivé skupiny setkávají, byť mnohdy nepřímo. Takřka neřešitelný rébus musí řešit učitel, který má za úkol budovat soubor z kombinace žáků kompetentních a nekompetentních kolegů. Těžko může ředitel chtít po takovém souboru nastudování špičkových koncertů či úspěchy na soutěžích.
Závěrem se hodí uvést motto: Nečekat zázraky a neorientovat se na momentální úspěchy. Sebelepší učitel nezmůže (z hlediska "úspěšnosti") nic, pakliže k tomu nemá adekvátní podmínky a zejména pokud nemá štěstí na dobré žáky. Zastávám však názor, že ve výuce na ZUŠ nejde primárně o soutěžní či jiné úspěchy ("moji žáci se dostávají na konzervatoř"), ale o přípravu k životu jako takovému, prostřednictvím umělecké činnosti. Příprava by tedy měla být kvalitní a v rukou kompetentních osob.

Související dokumenty