Zamyšlení nad soutěžemi ZUŠ

Vydáno:

Každoročně se řeší otázka, kde bude celostátní kolo té které soutěže MŠMT a kdo si vezme její organizaci na svá bedra. Jak lépe zajistit organizaci celostátních soutěží a jak jejich prestiž ještě zvýšit?

 

Zamyšlení nad soutěžemi ZUŠ
František
Hlucháň,
ředitel ZUŠ Křtinská
Je 14 krajů a v každém z nich působí krajská AZUŠ ČR. Na celostátním setkání bychom mohli domluvit pořadí krajů, které by si v daný rok vzaly soutěže organizačně na starost (pod jakýsi patronát). Soutěž ZUŠ by se tak přiblížila podobě, jakou mají např. sportovní události na celostátní úrovni (zimní olympiáda dětí a mládeže).
Bylo by možné tak vědět dopředu, kdy určitý kraj (resp. ZUŠ v kraji) organizuje celostátní soutěž. Prostřednictvím krajské AZUŠ bychom se tak mohli pokusit oslovit vedení kraje a přesvědčit jejich zástupce o tom, že organizace soutěže nejlepších mladých talentů v oblasti umění z celé republiky je jejich prestižní záležitostí (tedy nejen ten neustále prosazovaný sport).
Když kraje posílají děti na nejrůznější celostátní sportovní akce, zajistí jim ubytování, stravu i oblečení s logem kraje apod. Naše školy si vše platí ze svého. Pokud by se podařilo oslovit hejtmany a radní, jistě by se zvýšila prestiž našich soutěží a bylo by snazší zajistit potřebné finanční prostředky na žáky reprezentující daný kraj. Nedílnou součástí by mohla být i propagace v tisku, v krajských či okresních novinách, regionální televizi a podobně.
Proč soutěže? Mezi řediteli slyším, jak říkají: „Soutěž není pro naši školu prioritou.“ Dobrá, ale máme šikovné žáky, kteří si chtějí změřit síly se stejně šikovnými z jiných škol. Dnes se žádný výkonný umělec bez vítězství v nějaké důležité soutěži neobejde. Všichni jsme si jimi prošli. Když je prostředí zdravé, soutěžící a jejich učitelé dokážou poslouchat konkurenci a uznat dobrý výkon jiného, pak je dopad soutěže pozitivní.
Dají se načerpat nápady na nový repertoár, nové trendy ve hře na nástroj, tvoření tónu atd., a především děti jsou rády, když mají cíl. Více cvičí a připravují se. Samozřejmě ty, které na to mají a chtějí. Dobré výsledky v soutěžích motivují i děti v souborech. Nemělo by se samozřejmě ale jednat pouze o
ego
učitele.
V některém z předcházejících čísel tohoto časopisu popisoval kolega situaci, kdy děti běžely a po pádu jednoho z nich na něj ostatní počkaly. Mám z naší ZUŠ jiný příklad. Hra v souboru je povinná. Některé děti se na zkoušky orchestru příliš nepřipravovaly, zdržovaly ostatní, rušily. Malá nadějná houslistka se vrátila z „Kociánky“ s 2. místem. Celý orchestr jí zatleskal. Dětem, které se do té doby na zkoušky orchestru nepřipravovaly, bylo najednou trapné, že hrají hůře než mladší spoluhráčka a na další zkoušku přišly perfektně připravené. Koncert orchestru se povedl a do cíle všichni doběhli společně a s úsměvem.
A co ceny? V soutěžích ZUŠ se 1. ceny někdy neudělují. Důvodem je nízký počet získaných bodů. V každém sportovním odvětví se dávají ceny od 1. místa. Když je např. v soutěži krasobruslařů 1. kategorie výborná (bodové hodnocení je vysoké) a 2. kategorie je slabší (soutěžící získají v porovnání s 1. kategorií výrazně méně bodů), udělí porota 1. cenu v obou kategoriích. My víme, že se v nějakém ročníku tzv. „neurodilo“. Děti nemohou pochopit, proč nezískaly 1. cenu, když byly ve své kategorii nejlepší. Proč jsme jako nejlepší dostali 3. cenu a proč nebyla udělena 1. a 2. cena? Jak to, že jinde se ceny udělují? Učitel těžce vysvětluje, že v uměleckých soutěžích je to jinak. Proč? Je to motivující?
V ZUŠ máme velké množství talentovaných žáků a nadšených učitelů, kteří obětují svůj volný čas - podpořme je. Jedná se o prestiž ZUŠ jako takových. Nedovolme, aby úroveň uměleckého školství klesala. Nejsme nějaké DDM, ale výběrové školy!

Související dokumenty