Tři pohledy na setkání pedagogů v rámci seminářů NIDV

Vydáno:

Do podzimní nabídky vzdělávacích programů pro pedagogy ZUŠ zařadil v roce 2016 Národní institut pro další vzdělávání (NIDV) také setkání pedagogů hry na cimbál a na dudy, po několika letech se znovu objevila komorní hra s převahou smyčcových a dechových nástrojů, na loňskou premiéru navázalo setkání učitelů souborové a orchestrální hry.

Tři pohledy na setkání pedagogů v rámci seminářů NIDV
Aleš
Chalupský
předseda ÚUR ZUŠ ČR, ředitel ZUŠ Biskupská, Praha 1
Pohled první - cimbalisté a dudáci v Bystrém u Poličky
Společné setkání pedagogů obou těchto nástrojů proběhlo vůbec poprvé v krátké historii obou sekcí ÚUR - sekce dudáků byla založena v listopadu 2015, sekce cimbalistů v lednu 2016. I když jde o minoritní skupiny pedagogů, je jejich práce pro vzdělávání v ZUŠkách velmi důležitá - oba nástroje mají totiž výsadní postavení v oblasti lidové hudby, kterou se snažíme udržovat předáváním tradic mladé generaci a rozvíjet v moderním pojetí dnešní doby. Bylo dobré, že prvního setkání se zúčastnily významné osobnosti - cimbalisté Dalibor Štrunc a Jan Rokyta, dudák i zpěvák Václav Švík a dudák Vlastimil Konrády. Jejich vystoupení byla velkým přínosem pro všechny přítomné, protože zkušenosti a znalosti v oblasti hry na cimbál, na dudy i ve hře dudáckých i cimbálových muzik jsou velmi široké a jdou často i napříč žánry bez ohledu na dominanci folklóru.
Cimbalisté se v rámci setkání dohodli také na tom, že předsedkyní cimbálové sekce bude v příštím čtyřletém období Magdalena Múčková z Veselí nad Moravou. I když se setkání zúčastnilo méně účastníků, než jsme předpokládali, všichni velmi pozitivně hodnotili skutečnost, že se mohli setkat a otevřít diskusi k problematice výuky na jednotlivé nástroje, k nastavení soutěží a k další spolupráci mezi oběma sekcemi v oblasti podpory lidových tradic a folklóru. Kromě společných diskusí proběhly také samostatné dílny - u cimbalistů se nejprve profesor Konzervatoře v Brně Dalibor Štrunc věnoval v rámci svého vystoupení problematice výuky hry na cimbál. Vedle nových možností a metod upozornil také na nedostatky, s nimiž se u žáků ze ZUŠ setkává. Cimbalista, folklorista a publicista Jan Rokyta připravil pro účastníky přednášku o způsobech hry na cimbál v jiných zemích, především na Slovensku, v Maďarsku a v Rumunsku. V dudácké dílně se nejprve diskutovalo o výuce podle ŠVP a možnostech případných úprav v RVP, praktickou výuku s modelem pak vedl Vlastimil Konrády.
Pohled druhý - vedoucí a dirigenti souborů a orchestrů v Pardubicích
Opět po roce měli vedoucí a dirigenti souborů a orchestrů možnost setkat se k diskusi na téma souborová a orchestrální hra v podmínkách ZUŠ. Vzdělávací seminář navazoval na první setkání, které proběhlo v Liberci v listopadu 2016. Tentokrát byla hostitelem ZUŠ PardubicePolabiny, která pro potřeby ukázky práce s orchestrem nabídla svůj komorní smyčcový orchestr. Lektorem pro tuto oblast byl Ladislav Cigler, pedagog a dirigent ze ZUŠ Praha 5, Na Popelce, který je rovněž zapojen do projektu ZUŠ a České filharmonie. Druhá pardubická ZUŠka z Havlíčkovy ulice nabídla svůj dechový orchestr, se kterým nakonec pracoval ředitel ze ZUŠ Šternberk Petr Ciba, když zaskočil za Jaroslava Šípa z Ústřední hudby armády ČR. I ten se v závěru vzdělávacího semináře zúčastnil samostatnou přednáškou k výběru repertoáru pro dechové i populární orchestry. Big Band ze ZUŠ Litomyšl doplnil modelové orchestry.
Všichni jsme se těšili na ukázky práce orchestru pod vedením Vlado Valoviče, renomovaného odborníka a dirigenta orchestru Gustava Broma. Ani ten ale z důvodu mimořádné akce organizované vládou Slovenské republiky nemohl přijet, jeho náhradníkem byl klavírista, skladatel a dirigent Lubomír Šrámek z Bratislavy, který je zároveň pedagogem jazzové
interpretace
na hudební fakultě JAMU v Brně. Je třeba konstatovat, že přes fakt, kdy byla příprava řešena na poslední chvíli, se zhostil pan Šrámek svého úkolu po svém. Obdivoval práci školního orchestru z Litomyšle a byl nadšen tím, že se v České republice takovéto akce pro učitele ZUŠ ve spolupráci s NIDV konají. Ve srovnání s loňskou laťkou, kterou nasadil Milan Svoboda, byl tento blok vskutku zajímavou improvizací.
Semináře vedené uvedenými lektory byly velmi dobře připravené a setkaly se s velkým zájmem účastníků. S aktivitami a projekty Sdružení dechových orchestrů České republiky (SDOČR) seznámil v samostatné přednášce Petr Ciba, který je předsedou výboru tohoto sdružení. Nepochybně je to zajímavý a jiný pohled na práci s dechovými orchestry, otázkou je, v jaké míře se do takových akcí mohou zapojit středně velké a malé ZUŠky, které řeší souborovou nebo orchestrální hru podle svých podmínek a možností. Proto také většina účastníků s některými názory a myšlenkami, které v přednášce zazněly, nesouhlasila. Jednalo se zejména o volbu repertoáru s ohledem na dramaturgii koncertu. Česká a světová literatura pro velké dechové orchestry se nedá vždy využít. Její různě kvalitní úpravy a symfonické
transkripce
, kde není plné nástrojové obsazení, sice přibližují tento druh skladeb možnostem orchestrů jednotlivých škol, ale pokud takové orchestry mají zaujmout a přitáhnout posluchače, musí mít jejich repertoár pestřejší dramaturgii a širší záběr.
Součástí semináře byla také diskuse k podmínkám soutěže dechových orchestrů, jazzových souborů a ostatních orchestrů, pochopitelně se diskutovalo i o tom, jak je to s působením bývalých žáků školy v orchestrech obecně i jejich účastí v soutěžích ZUŠ. Je třeba si uvědomit, že na základních uměleckých školách v celé ČR je mnoho souborů a orchestrů, kam docházejí bývalí žáci školy, kteří již nemohou navštěvovat individuální výuku hry na nějaký nástroj. Jsou to většinou studenti před maturitou na střední škole nebo vysokoškoláci. Často vypomáhají na místech, kde orchestr nebo soubor momentálně nemá žáky ze ZUŠ. Mohou to být i konzervatoristé, kteří ovšem nemohou podle Organizačního řádu do soutěží a přehlídek žáků ZUŠ. V každém případě je pro všechny věkový limit 26 let. Formulace v podmínkách je korektní, protože popisuje realitu, a nedává tak prostor pro nerůznější způsoby, jak podmínky obejít. Pokud se vrátíme k předcházejícím ročníkům soutěží souborů a orchestrů před šesti nebo více lety, zjistíme, že různé výjimky umožňovaly účast studentům konzervatoří nebo mnohem starších členů ve věku 30-40 let. Na druhé straně spolupráce s bývalými žáky školy (absolventy) má velkou hodnotu a je podpořena i kurikulárními dokumenty.
Pohled třetí - komorní hra pro smyčce i dechy v Pardubicích
Po určité odmlce se opět podařilo zorganizovat vzdělávací program pro komorní hru. Určitým impulsem byla skutečnost, že na jaře roku 2016 proběhly soutěže v komorní hře s převahou smyčců a s převahou dechů, které do určité míry nastavily zrcadlo tomu, jak k výuce komorní hry přistupujeme. Velmi zajímavé bylo téma věnované interpretaci staré hudby z období renesance a baroka. Vzhledem k tomu, že se v této oblasti setkávají smyčcové i dechové nástroje ve společných souborech, bylo dobré, že o se odpoledne podělili oba vybraní lektoři - Jakub Kydlíček z Pražské konzervatoře (který vyučuje i na ZUŠ) a Lukáš Janko ze ZUŠ Náchod. Modelovými soubory byly trio zobcových fléten ze ZUŠ Pardubice v Havlíčkově ulici (tato škola byla také hostitelem vzdělávací akce NIDV) a smyčcové kvarteto s cembalem ze třídy Lukáše Janka. Oba lektoři se vzájemně doplňovali a prokázali, že jsou ve vybrané oblasti opravdu odborníky, jejich vystoupení bylo účastníky semináře hodnoceno jako velmi přínosné a inspirativní. Je také evidentní, že i v oblasti základního uměleckého vzdělávání je o správnou, tedy tzv. poučenou interpretaci zájem a úroveň výuky se pozvolna zvyšuje.
Následující den byl věnován nejprve diskusi na téma „jak vyučujeme komorní hru podle školních vzdělávacích programů“. Ačkoliv smyslem debaty, kterou jsme moderovali společně s předsedou sekce dřevěných dechových nástrojů Miloslavem Tenglerem, byla výměna zkušeností především v pedagogicko-metodické oblasti, stále jsme se vraceli k organizaci výuky a problémům s množstvím hodin, které školy mohou na komorní hru učitelům rozdělit, takže záměr naplněn nebyl. Také se ukázalo, že ne všichni pochopili možnosti variability ve školním vzdělávacím programu.
Dobrou inspirací a podnětem byly samostatné dílny: paní Eva Bublová vedla komorní hru smyčců, modelem bylo smyčcové kvinteto ze ZUŠ J. Kociana z Ústí nad Orlicí ze třídy paní Míly Barvínkové, která sama v souboru vypomohla, lektorem pro dechovou komořinu byla paní Gabriela Krčková, která měla jako model k dispozici dechové trio z hostitelské školy. Po večeři jsme v dalším bloku probírali společně soutěžní podmínky a vrátili se také k problémům v nastavení věkových kategorií a novému zařazování, které zejména v dechové soutěži nebylo zcela pochopeno, a tedy vhodně nastaveno, z čehož vyplynula i nespokojenost pedagogů. Diskuse se stočila také na připravovaný elektronický systém přihlašování do soutěží, který by měl usnadnit přípravu a organizaci soutěží a práci s výsledky - ty budou automaticky importovány do systému MŠMT Excelence, případně do dalších programů určených pro zveřejňování výsledků všech soutěží v jednotlivých krajích. Důležitou změnou je již zmíněné nové zařazování žáků do kategorií, a to nikoliv podle školního, ale podle kalendářního roku. Zákon o ochraně osobních údajů totiž umožňuje zveřejňovat v elektronických systémech pouze jména, příjmení a rok narození úspěšných účastníků a řešitelů soutěží. Dá se tedy říci, že nám setkání vedle nových kvalit výuky ukázalo i problémy, k jejichž řešení se v blízké budoucnosti musíme vrátit.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří k velmi dobré organizaci všech setkání přispěli - vedle pracovníků NIDV to byli i ředitelé, pedagogové a žáci hostitelských ZUŠek v Pardubicích-Polabinách a v Havlíčkově ulici a také žáci a soubory ze ZUŠ Domažlice, Náchod, Litomyšl a Ústí nad Orlicí.

 

 

 

Související dokumenty