Setkání učitelů souborové a orchestrální hry

Návrh na takto zaměřený seminář vyšel ze společného jednání členů smyčcové sekce a sekce orchestrů ÚUR ZUŠ ČR, které se uskutečnilo již v listopadu 2014. Schůzku jsem tehdy svolal do Prahy po dohodě s předsedou sekce orchestrů, kolegou Jaroslavem Sochorem, ředitelem ZUŠ Litvínov, Podkrušnohorská. Po soutěžích dechových i jazzových orchestrů jsme se totiž oba shodli na tom, že je velmi nutné si o soutěžení v orchestrální hře popovídat...

I když jsme se v Biskupské setkali v menším počtu, než jsem původně předpokládal, debata na téma soutěží byla užitečná, protože jsme se shodli na potřebě určitého sjednocení parametrů všech orchestrálních soutěží - tedy nejen orchestrů dechových, jazzových, ale i smyčcových, komorních a symfonických. Takovou věc ovšem nelze dělat od zeleného stolu a bez účasti těch kantorů, kteří na ZUŠkách soubory a orchestry vedou - právě s nimi je potřeba otevřít diskusi a vlastně zjistit, jaká je současná praxe ve výuce orchestrální hry.

Tím jsme se pochopitelně od soutěží dostali k výuce. Proto nám setkání těch, kteří se této problematice ve svých školách věnují, naplněné obsahově vzděláváním vycházejícím z nastavení Rámcového vzdělávacího programu, přišlo jako důležitý krok, který se později pozitivně promítne i do soutěží.

Po jednáních s paní Ilonou Juhásovou, která jako garant vzdělávání organizovaného NIDV pro ZUŠky náš návrh přijala s velkým nadšením a vstřícností, jsme se s kolegou Sochorem pustili do „obsahové“ přípravy takového vzdělávání, aby program s termínem listopad 2015 prošel schvalovacím řízením NIDV a byl do vzdělávací nabídky zařazen. Od začátku jsme měli jasno o dirigentských osobnostech, které by měly předvést, jak by asi měla vypadat práce se souborem či orchestrem na ZUŠ, mnohem těžší bylo doplnit navazující semináře zaměřené na naši praxi a dotknout se i soutěží, které na naši výuku navazují.

Další otázkou bylo, kde to celé uskutečníme - není mnoho škol v republice, které mohou nabídnout velký prostor pro zkoušku orchestrů a zajistit žákovské orchestry - dechový, jazzový, komorní smyčcový a symfonický - které budou modelem v našich dílnách s vybranými dirigenty. Nakonec byla naše volba šťastná - ZUŠka v Liberci ve Frýdlantské nám v realizaci celého projektu vyšla vstříc a nabídla krásný prostor, skvělé zázemí a své žákovské orchestry ve všech potřebných obsazeních.

Celostátní setkání učitelů souborové a orchestrální hry nakonec proběhlo od 4. do 6. listopadu 2015 a na dílny zaměřené na ukázky práce s orchestry se podařilo zajistit opravdu výborné lektory: práce s dechovým orchestrem se ujal Václav Blahunek, šéfdirigent Hudby Hradní stráže a Policie ČR, práci s Big Bandem předvedl Milan Svoboda, uznávaný odborník na jazzovou a swingovou hudbu, komorní smyčcový orchestr a symfonický orchestr vedl Ladislav Cigler ze ZUŠ Praha 5, Na Popelce, který má velké zkušenosti s amatérskými orchestry a významně se podílí na společném projektu orchestru žáků ZUŠ a České filharmonie při nacvičování vybraných skladeb. Jejich lektorování ocenil Jaroslav Sochor: „Práce pana Blahunka s dechovým orchestrem byla fascinující, doporučená literatura pro dechové orchestry velice zajímavá a rozborové semináře splnily naprosto vše, co jsme od tohoto profesionála všichni očekávali. Pan Milan Svoboda nám dal velice konstruktivní podnět, jak na frázování s žákovským modelovým Big Bandem. Hlavně v taneční a jazzové souborové hře dochází z důvodů neznalostí k největším prohřeškům. Většina z nás, kteří soubory vedeme, dělá zásadní chyby právě ve frázování, dále ve výběru skladeb, fatálních chyb se dopouštíme vlastními úpravami - aranžemi, které neumíme udělat, a přesto je předvádíme. Podobně pan Ladislav Cigler ukázal, jak nastudovat i obtížná místa v komorních i symfonických skladbách, jeho práce s orchestrem byla opravdu precizní a pregnantní.“ A ještě jeden důležitý postřeh Jaroslava Sochora: „Koncepčně bylo důležité, aby kapelníci a dirigenti jednotlivých souborů viděli i práci s ostatními soubory, které sami nevedou. Všichni měli možnost posoudit rozdílnosti i společné prvky souborové nebo orchestrální hry bez ohledu na zaměření souboru nebo zvolený žánr. Z tohoto pohledu bylo setkání pro všechny zúčastněné nepochybně přínosné i poučné.“

Na praktické dílny, které se setkaly s velkým ohlasem nejen u pedagogů, ale i u samotných žáků v orchestrech, navazovaly diskusní bloky. S kolegou Sochorem jsme je rozdělili do dvou částí - v první jsme se zaměřili na téma „souborová hra jako předmět v ŠVP“, ve druhé bylo dominantním tématem „co přináší orchestrální soutěž souborové hře“.

Jestliže jsem ještě na začátku října měl určité pochybnosti o tom, jestli nabídka setkání najde své zájemce, u první diskuse jsem se trochu obával, že o zvolené téma nebude velký zájem. Byl jsem ale velmi příjemně překvapen velmi živou diskusí všech účastníků a jejich zájmem o názory a zkušenosti ostatních. Někteří velmi otevřeně hovořili o tom, jak řeší souborovou hru ve své škole, jaké mají pro svou práci podmínky a s jakými problémy se setkávají, dotazy jiných směřovaly k tomu, co je a co není možné ve výuce připustit, diskuse byla i o účasti bývalých žáků školy, kteří často v souborech a orchestrech pokračují. Měl jsem z celého diskusního bloku dojem, jako bychom otevřeli téma, na které už dlouho všichni dychtivě čekali.

V neformálních setkáních během přestávek, obědů i večeří mnozí pokračovali - evidentně byli spokojeni, že se mají kde potkat a že se konečně o jejich náročnou práci vykonávanou často v obtížných podmínkách někdo zajímá. Tahle pozitivní nálada vydržela až do konce našeho setkání a z další diskuse následující den, kdy jsme se dotkli i nastavení soutěžních pravidel, podmínek a obecné mravnosti a etiky, která musí být nedílnou součástí soutěží, ale celého našeho pedagogického a výchovného působení, vyplynuly i otázky, kterými se musíme ještě zabývat - např. v čem soutěžit a v čem nikoliv (tedy o únosném počtu kategorií), zda a za jakých podmínek připustit účast bývalých žáků školy a co nám v tomto případě stanovuje legislativa apod. Jedním z výsledků naší společné diskuse bylo i dotazníkové šetření zaměřené na souborovou hru, jejíž některé zajímavé údaje přikládám na závěr našeho ohlédnutí za prvním souborovo-orchestrálním vzděláváním (zúčastnilo se 47 dotázaných):

31,9 % zařazuje od 3. ročníku, 27,7 % od 4. ročníku, 4,3 % PHV, stejné procento od 1., 2. nebo 5. roč., k otázce se nevyjádřilo 21,3 %...

55,3 % po jednotlivých ročnících, 14,9 % pro 2 ročníky společně, 28,3 % společné výstupy na úrovni 1., resp. 2. stupně, 8,5 % jinak...(blíže nespecifikováno)

- Jaké způsoby výuky nebo jakou organizaci výuky využíváte?

Kromě pravidelné zkoušky souboru 1x týdně ještě 44,7% učitelů organizuje dělené zkoušky, 46,8% mimořádné zkoušky a 55,3% vyjíždí se soubory na soustředění.

93,6 % učitelů připravuje těmto žákům lehčí nebo upravené party.

Na závěr mi dovolte dva postřehy: když už se na takovou akci učitelé přihlásí, měli by ji absolvovat celou, ne pouze její část podle své volby (tedy co mne z toho zajímá a co nikoliv), i když se někteří zaštiťovali povinností výuky. Co mne ale velmi potěšilo, byla skutečnost, že se mnozí účastníci ptali, co budeme za rok na dalším setkání učitelů souborové a orchestrální hry probírat příště, a sami přicházeli s tématy, jejichž zařazení do vzdělávání by jim pomohlo při výuce jejich předmětu.