Jaké jsou názory lidí, kteří v Radě AZUŠ ČR reprezentují své kraje? Co pokládají v problematice vzdělávání na ZUŠ za důležité a jak se jim daří skloubit zájmy svého kraje s celorepublikovými prioritami?
Rada AZUŠ ČR - lidé v popředí
Redakce postupně představuje jednotlivé představitele současné reprezentace Asociace, a čtenáři tak mají možnost se seznámit s jejich postoji a stanovisky. Jako dalšího člena Rady AZUŠ ČR jsme oslovili
předsedu AZUŠ Karlovarského kraje pana Mgr. Petra Čecha, ředitele ZUŠ Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních.
Přesto, že jste jako předseda krajské organizace AZUŠ ČR v Karlovarském kraji teprve krátce, máte jistě dobrý přehled, co vaše kolegy ředitele ZUŠ v kraji nejvíce trápí. Co byste ve spolupráci s ostatními kolegy řediteli ve vašem kraji rád změnil?
Ve vaší první otázce je svým způsobem naznačená odpověď - netrápí mě věci, které mohu změnit. Naopak mě (a domnívám se, že kolegové to mají stejně) trápí věci obtížně změnitelné. Trápí nás malé možnosti výběru nových učitelů. Začíná to být velký problém. V našem kraji je značný nedostatek učitelů např. na klávesové nástroje - klavír, akordeon, elektronické klávesové nástroje. Stejně to bude s dalšími nástroji. Situace je tím vážnější, čím je škola menší a vzdálenější od větších center.
Rada AZUŠ ČR je složena ze zástupců jednotlivých krajů a každý z nich zastupuje svůj kraj. Přesto musí fungovat společně v zájmu všech českých ZUŠ. Co byste rád na fungování Rady AZUŠ ČR změnil?
V Radě AZUŠ jsem opravdu krátkou dobu, přesto mám pocit, že princip fungování je nastavený dobře. To, že je rada složená ze zástupců různých krajů, vnímám pozitivně. V zásadních věcech je shoda. Samozřejmě, že problémy v různých částech republiky jsou specifické, ale u svých kolegů v Radě AZUŠ vidím nadhled - jedná se o zkušené ředitele s bohatou profesní historií. Nemám dojem, že by někdo prosazoval svůj zájem na úkor jiných škol.
Jsou podle vás některé aktuální oblasti v životě českých ZUŠek, které nejsou řešené, jsou problematické a je třeba jim věnovat v následujícím období pozornost?
Nedomnívám se, že je něco neřešeného. Jistě je řada věcí ke zlepšení - napadá mě například financování soutěží nebo normativy na nepedagogické pracovníky na školách. Ale to jsou věci, na kterých se pracuje, a věřím, že se je podaří posunovat k lepšímu. Co mě osobně trápí, to je úděsná byrokracie. Nesmyslné ekonomické plány na několik let dopředu, povinnost zveřejňovat smlouvy v registru smluv, vzpomínám na majetková přiznání ředitelů škol, která jsme všichni poctivě vyplňovali (kdo je asi četl...), a mohl bych pokračovat. Pro české školy bych si přál více zdravého rozumu a více prostoru pro práci se žáky i učiteli - ten už mnohdy začíná chybět. Osobně mě trápí, že se od roku 1989 v naší zemi nepodařilo podpořit živou kulturu.
Kde berete oporu pro toto své tvrzení?
Stačí se podívat na existenční podmínky členů některých orchestrů, herců, tanečníků... Možná si řeknete, že to do diskuze o ZUŠkách nepatří. Já se domnívám, že to k této diskuzi patří velmi. Moji učitelé byli skvělými hudebníky. Jako ředitel funguji ve škole, kde učí převážná většina aktivních hudebníků, tanečníků a výtvarníků, a sám ze své zkušenosti vím, jaký vliv má na mé žáky setkávání s profesionálním světem umění. Je pro nás velmi důležité, aby svět orchestrů, divadel, galerií žil a nejen přežíval. Abychom mohli žít v kultivované společnosti, kde se stejně jako dosud bude prolínat svět amatérského a profesionálního umění. A pokud jde o spojení se ZUŠkami, aby naši nejlepší žáci měli ctižádost věnovat se umělecké činnosti profesionálně. Považoval bych za velký úspěch, kdyby se nám podařilo přispět ke zlepšení podmínek pro živé umění. Je to sice zdánlivě za horizontem problematiky ZUŠ, ale jak už jsem psal, mám pocit, že se nás to velmi dotýká.
Jak funguje komunikace mezi řediteli ZUŠ v Karlovarském kraji?
Komunikace mezi řediteli v Karlovarském kraji funguje velmi dobře. Setkáváme se pravidelně na poradách a na výjezdních zasedáních ředitelů uměleckých škol. Naprosto zásadní zásluhu na tom má PhDr. Ilona Juhásová, předsedkyně Krajské umělecké rady Karlovarského kraje. Dobrá komunikace se nejvíce projevuje nejen v organizaci okresních a krajských soutěží, ale v řadě dalších rovin, např. v přípravě dalšího vzdělávání učitelů podle aktuálních potřeb nebo festivalu základních uměleckých škol, který připravují školy v našem kraji společně. Na třech večerech se v karlovarském divadle prezentují postupně hudebníci, divadelníci a tanečníci. Výtvarníci v rámci festivalu vystavují v prostorách krajského úřadu.
Jsou podle vás některé věci, kterými si my sami (ředitelé a učitelé ZUŠ) zhoršujeme naše postavení ve vzdělávacím systému?
Škodíme si nedodržováním pravidel - ZUŠ patří do školského systému, mají jasná a smysluplná pravidla daná vzdělávacími programy. Je na každém učiteli, aby dokázal rodičům žáků tato pravidla vysvětlit, aby je dokázal obhájit a aby trval na jejich dodržování. Že se děti snaží pravidla někdy obcházet je přirozené. Pro učitele je ale někdy obtížné odolat nátlaku ze strany rodičů, kteří nechápou význam povinných předmětů (např. souborová hra, sborový zpěv atd.) pro hudební vývoj jejich dítěte. Souvisí to i s pohledem na vzdělávání v uměleckých školách. Všichni víme, že má-li být úspěšné, musí být dlouhodobé a systematické. Snažíme se při přijímání žáků o těchto důležitých věcech mluvit, protože i ve sdělovacích prostředcích často narážíme na nepochopení a zkreslené představy o jakémsi „kroužku“.
Jsou nějaká témata, která pokládáte za aktuální a hodná řešení?
„Doladit“ spolupráci s Ústřední uměleckou radou základních uměleckých škol.
Kdybyste měl tu možnost a jako lusknutím prstu byste mohl změnit jednu věc ve vzdělávání na základních uměleckých školách, která by to byla?
Lusknutím prstu to nepůjde, ale přál bych si změnit myšlení rodičů některých našich žáků. Aby pochopili, že „zametáním cestiček“ a hledáním různých úlev a výjimek svým dětem nepomohou, ale ublíží. Aby pochopili, že umění může být ve výchově dětí také cestou k rozvoji kreativity a získání zdravého sebevědomí. A že cesta, na které nejsou překážky, obyčejně nevede nikam.
Děkujeme za rozhovor