Rada AZUŠ ČR - lidé v popředí

Redakce postupně představuje jednotlivé představitele současné reprezentace Asociace, a čtenáři tak mají možnost se <seznámit s jejich postoji a stanovisky. Jako dalšího člena Rady AZUŠ ČR jsme oslovili

Naše ZUŠky jsou rozprostřeny po geograficky členitém regionu Pardubického kraje, který se dělí na čtyři okresy. Tato specifická členitost vedla po roce 1990 k rychlému osamostatňování dříve poboček centrálních škol a tím k podstatnému zvýšení jak počtu škol, tak počtu zařazených žáků. Například jenom okres Ústí nad Orlicí má v této době devět ZUŠek, rozprostřených na území, které je dlouhé 70 km.

Velmi nás trápí skutečnost, že naše krajské oborové normativy vždy patřily mezi nejhorší v republice a vedly mnoho ředitelů škol k velmi nepopulárním krokům v rámci svých mzdových rozpočtů. Ve spolupráci s krajskou uměleckou radou jsme proto iniciovali setkání s nejvyššími představiteli Pardubického kraje. Poprvé se nám podařilo, že se tohoto setkání zúčastnil a stal se i garantem posunu hejtman Pardubického kraje Martin Netolický. Ledy se mírně pohnuly, stanoviska vyjasnila, nicméně ke spokojenosti ještě mnohé zbývá. Velkou naději vkládáme do reformy financování regionálního školství, jehož součástí by měly být i závazné republikové normativy. Vyjednat dobré normativy je velký úkol Rady AZUŠ.

Osobně vnímám Radu AZUŠ jako výkonný orgán pro nás velmi důležité profesní organizace, která zastupuje náš segment škol na všech úrovních jednání, prosazuje naše zájmy, koordinuje spolupráci s jinými subjekty a asociacemi, sleduje trendy vývoje atd. Nejpodstatnější ovšem je, že je akceptována jako důležitý partner při jednáních s MŠMT a má přímý vliv na změnu podstatných legislativních norem. Ve výčtu aktivit a povinností, za které nesou osobní odpovědnost především paní prezidentka Jindřiška Kudrlová a výkonný ředitel pan Tomáš Kolafa, bych mohl pokračovat. Konstatuji, že především jim se podařilo vtisknout asociaci parametry dobře fungujícího úřadu s transparentními rozhodovacími mechanismy. Členům asociace i krajským lídrům náleží právo střežit, aby se tento dobrý organismus nezapouzdřil a neztratil nic ze svého tahu na bránu.

Nicméně jsou i „světštější“ oblasti práce škol, které vyžadují spolupráci. Chci zmínit vztah Rady AZUŠ a Ústřední umělecké rady ZUŠ, který v poslední době jeví známky určitého „napnelismu“. Osobně mi to vadí, pracuji pro oba subjekty a rád bych měl jasno. Určitě je řada průsečíků, kde se zájmy obou subjektů střetávají a musí se i zde najít platforma k názorovému tříbení. Rád tomuto budu pomáhat jak z pozice radního AZUŠ, tak z pozice člena ÚUR (předseda sekce hry na kytaru).

Domnívám se, že práce ZUŠek je v současné době dobře nastavena, vypořádali jsme se s řadou novinek, nastavili jsme si své školní vzdělávací programy a průběžně je upravujeme, abychom maximálně realizovali své výchovně-vzdělávací záměry. To musel udělat každý ředitel sám se svým týmem. Musím přiznat, že jsem osobně dlouho hledal cestu k této reformě a stále ještě sám sobě zodpovídám řadu otázek, zda je v RVP to a to správně.

Problematickou oblastí se mi stále jeví způsob hodnocení našich škol ze strany ČŠI. Mezi řediteli stále přetrvává zkušenost, a tedy i názor, že se inspektoráty a inspektoři jako takoví nezbavili starých klišé represivních a direktivních manýr, že nejdou vedle nás a pro nás, ale stále pobývají kdesi nad námi. Vkládám velké naděje do práce a záměru nového vedení ČŠI v čele s ústředním školním inspektorem Tomášem Zatloukalem, který má jasnou vizi a dostatek energie vytvořit síť moderních hodnotících pracovišť, která budou mít ale též velký akcent na poradenské služby.

K setkávání využíváme jak krajské porady pořádané krajským úřadem v hezkém prostředí hotelu Jezerka v Seči, tak společná jednání v ZUŠ Vysoké Mýto, na kterých řešíme problematiku jak z ÚUR, tak AZUŠ, ale i běžnou problematiku jednotlivých ředitelů. Prostě snažíme se pomáhat si.

Ze své vlastní zkušenosti vím, že nás jak laická, tak odborná veřejnost vnímá velmi pozitivně. ZUŠky jsou mnohde významnými kulturními centry, vzdělávacími partnery mateřských, základních i středních škol, pro které a s nimiž mnohé akce i pořádáme. Rodičovská veřejnost si velmi hlídá možnosti studia v našich školách, termíny náboru a přijímacího řízení, sleduje mimoškolní činnost, při které musí také spolupracovat.

Učitel uměleckých oborů (včetně ředitele) je specifický fenomén. Mnohdy by byl raději se svými žáky víc na pódiu než v učebně. Bývám svědkem, že neumí používat správnou terminologii. Množství pořádaných koncertů, představení, zájezdů zasahuje významně do výuky, takže pravidelná výuka odpadá nebo je přesouvána na mnohdy nevyhovující termín. Mám někdy pocit, že se ZUŠky blíží činnosti uměleckých agentur, když plní mnohá přání na různá vystoupení a představení všeho druhu, a že se tak pomalu vytrácí důležitý aspekt řádu a pravidelnosti školního vzdělávání. Rodiče pak někdy zmateni volají, kdy je taneční „kroužek“, kdy je klavírní kroužek a podobně, a nás to zlobí. „Dorazí“ nás pak, když nám rodič zavolá nebo napíše v průběhu školního roku, že syn nebo dcera již do kroužku chodit nebude.

Stále se zabývat systémovými kroky – učit pedagogický sbor plánovat, koordinovat práci, spolupracovat, vytvořit moderní komunikační platformy pro rodičovskou veřejnost a správně terminologicky se vyjadřovat. V neposlední řadě naučit se kouzelnému slůvku NE a neplnit přání a požadavky všech ve městě, kteří něco potřebují, zpravidla hned zítra. Kouzlo úspěchu je v důslednosti a pravidelnosti.

Na kouzelné hůlky už dávno nevěřím. V mé práci i životě mi hodně pomáhají různá moudra. Jedno soudobé mám i pro nás všechny v základních uměleckých školách: