Jaké jsou názory lidí, kteří v Radě AZUŠ ČR reprezentují své kraje? Co pokládají v problematice vzdělávání na ZUŠ za důležité a jak se jim daří skloubit zájmy svého kraje s celorepublikovými prioritami?
Rada AZUŠ ČR - lidé v popředí
Redakce postupně představuje jednotlivé představitele současné reprezentace Asociace, a čtenáři tak mají možnost se seznámit s jejich postoji a stanovisky. Jako dalšího člena Rady AZUŠ ČR jsme oslovili
předsedkyni AZUŠ Královéhradeckého kraje, která v tomto roce převzala z rukou ministryně Kateřiny Valachové nejvyšší rezortní vyznamenání Medaili MŠMT 2. stupně za vynikající pedagogickou činnost, paní Jaroslavu Komárkovou, ředitelku Základní umělecké školy J. B. Foerstera v Jičíně.
Jako předsedkyně krajské organizace AZUŠ ČR působíte již mnoho let. Máte tak jistě velmi dobrý přehled o tom, co vaše kolegy ředitele ZUŠ v kraji nejvíce trápí. Co byste ve spolupráci s ostatními kolegy řediteli ve vašem kraji ráda změnila?
V našem kraji máme 31 škol, z nichž 3 jsou zřizované fyzickou osobou, ostatní jsou zřizované obcemi. Praxe ukazuje, že změna zřizovatele z kraje na obec přinesla nevýhodnou pozici - každá škola vyjednává prostředky na mzdy s krajským úřadem sama za sebe a i vzájemná komunikace mezi školami tím pádem vázne. Pokud má však obec jako zřizovatel ve svém vedení osvícené lidi, investuje do budovy i vybavení. Pak lze tyto dopady delimitace hodnotit pozitivně. V našem kraji jsme již před více jak 24 lety nastartovali jako první v ČR pravidelné dvou až třídenní setkávání ředitelů a jejich zástupců ZUŠ. Inicioval jej tehdejší ředitel z Hradce Králové Mgr. Jaroslav Mencl. Obsahem setkávání nebyla a není jen vzájemná výměna zkušeností, ale i odborné semináře vedené nejzkušenějšími lektory v oblasti řízení školy, vzdělávání, psychologie, pedagogiky apod.
Postupně dochází ke generační obměně managementu našich škol a bohužel jsem zaznamenala, že zájem o tato setkávání klesá, což mě i osobně mrzí. Domnívám se, že jedním z důvodů je zřejmě i tzv. funkční studium a noví ředitelé tím pádem nemají potřebu vzájemné výměny zkušeností, jak jsme ji potřebovali my, služebně starší. A co nás v poslední době nejvíce trápí? Asi tzv. pamlsková vyhláška. Přece jen nabízíme v našich školách vzdělávání i pro starší žáky a čekající rodiče by se také rádi občerstvili. Bufety nebo pitné automaty v našich školách, kdy navíc žák u nás netráví šest hodin denně jako na základní škole, by se měly vrátit.
Rada AZUŠ ČR je složena ze zástupců jednotlivých krajů a každý z nich zastupuje svůj kraj. Přesto musí fungovat společně v zájmu všech českých ZUŠ. Co byste ráda na fungování Rady AZUŠ ČR změnila?
Každý zástupce svého kraje je platným členem rady a každý z nás je osobnost, která vnáší do jednání své názory a pohledy na danou věc. Každý člen má dostatek prostoru se vyjádřit a projevit se při hlasování. Rada pod vedením prezidentky Jindřišky Kudrlové skvěle funguje a svojí osobní angažovaností velkým dílem přispěla současnému stavu, kdy se našim školám dostalo pevného místa ve vzdělávacím systému ČR. Co funguje dobře, není důvod měnit. Možná by se rada mohla scházet častěji, ale při vytíženosti všech jejích členů by to bylo složité.
Jsou podle vás některé aktuální oblasti v životě českých ZUŠek, které nejsou řešené, jsou problematické a je třeba jim věnovat v následujícím období pozornost?
Osobně se nedomnívám, že po reformě vzdělávání, kdy i naše typy škol mají své ukotvení v podobě RVP ZUV, by existovaly zásadní nedostatky, které by naše školy potřebovaly řešit systémově. Pravidla jsou daná a dobrý ředitel může nyní ze školy vytvořit místo společné tvorby napříč všemi obory vzdělávání.
Jak funguje komunikace mezi řediteli ZUŠ ve vašem kraji?
Komunikujeme vesměs velmi dobře. Máme spolu dobré vzájemné vztahy, jsme si i dobrými rádci a přáteli na telefonu. Rádi bychom se scházeli častěji, ale problémem je značná vytíženost všech.
Jsou podle vás některé věci, kterými si my sami (ředitelé a učitelé ZUŠ) zhoršujeme naše postavení ve vzdělávacím systému?
Ono ani tak nejde o věci jako o lidi. Když jsme se před lety začali scházet nad prvními připomínkami RVP ZUV (naše škola byla součástí pilotního ověřování) a následně ŠVP, byl mezi školami podle mého názoru velký rozdíl jak v oblasti personální (neaprobovaní pedagogové), tak i materiální a vzdělávací (např. nedodržování stávajících učebních plánů...). RVP ZUV dává školám velkou autonomii v tvorbě „školních osnov“, i když se objevovaly i obavy, že školy poleví v kvalitě vzdělávání. V tehdejších diskusích nad očekávanými výstupy se hodně řešily minimální nároky na žáky a například padl i názor, že hudební teorie se nebude muset vůbec vyučovat apod. Občas jsem měla myšlenky, že se tímto přístupem zlikvidujeme my samy a ZUŠky se dostanou na okraj vzdělávání. Dnes mohu konstatovat, že mé obavy se rozplynuly a mám radost z toho, že naše školy se vydaly na cestu prospěšnosti, pracovitosti i úspěšnosti. Vždy se řídím heslem, když nehořím, nezapálím. Jak je vidět, hořících ředitelů máme v našich školách většinu.
Co navrhujete s tím dělat?
I do budoucna je nutný dobrý výběr ředitele (to je v pravomoci zřizovatele) s jasnou vizí a koncepcí školy, který naplní školu výbornými spolupracujícími učiteli, a ti všichni budou mít vždy na prvním místě dítě! Můj kolega z Rady AZUŠ ČR Bc. Jiří Stárek se mně vždy směje, když říkám, že na prvním místě je dítě - žák. Ale to ho podezřívám, že dobře ví, o čem mluvím...
Kdybyste měla tu možnost a jako lusknutím prstu byste mohla změnit jednu věc ve vzdělávání na základních uměleckých školách, která by to byla?
Nad touto otázkou jsem strávila asi nejvíce času. Ale skutečně mě nenapadá, co by se tak zásadního mělo změnit. Snad jen oblast soutěží pořádaných MŠMT. Ale to by nám nestačil celý časopis k polemice nad tímto tématem....
Děkujeme za rozhovor.