Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), stanoví v § 303 a § 304 omezení pro výkon určitých činností zaměstnance. Obecné ustanovení § 304 omezuje výdělečnou činnost zaměstnanců ve prospěch ochrany vlastnického práva zaměstnavatele.
Publikační činnost zaměstnance
JUDr. Mgr.
Eva
Janečková
odbornice na pracovní právo
Podle toho ustanovení zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem. Jestliže zaměstnavatel souhlas podle odstavce 1 odvolá, musí být odvolání písemné; zaměstnavatel je povinen v něm uvést důvody změny svého rozhodnutí. Zaměstnanec je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů.
Z výše uvedeného tedy vyplývá především to, že obecně sice mohou zaměstnanci vykonávat výdělečnou činnost vedle svého zaměstnání, nicméně tato jejich další výdělečná činnost nesmí zasahovat do oprávněného zájmu jejich zaměstnavatele.
Toto ustanovení řeší zákonné omezení zaměstnance vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, po dobu trvání pracovního poměru.
Výdělečnou činností
se rozumí jakákoli výdělečná činnost bez ohledu na to, zda je vykonávána v závislé práci či v obchodněprávním vztahu. Rozhodující je, že je to činnost vykonávaná za účelem dosažení výdělku (zisku), a není přitom rozhodující, zda skutečně daná činnost výdělek přinesla nebo nikoliv. Skutečnost, že nedošlo k naplnění cíle výdělečné činnosti, tedy dosažení výdělku, zisku atd., není rozhodná, podstatný je úmysl. Výkon konkurenční výdělečné činnosti, i když není dosaženo výdělku, bez souhlasu zaměstnavatele, představuje porušení § 304 odst. 1 zákoníku práce.
Zákaz konkurence
tedy platí i tehdy, když se výdělečná činnost nedaří.Podle § 303 odst. 5 a § 304 odst. 3 zákoníku práce se výše uvedené omezení
nevztahuje na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti.
Komentáře se těmto odstavcům příliš nevěnují, neboť text je zcela jasný.Činnosti v uvedených oblastech není možné příkazem zaměstnavatele omezit. Zaměstnavatelé se však často snaží své zaměstnance kontrolovat, zejména pokud jde o publikační činnost. Vyžadují minimálně informaci o realizované publikační činnosti, v mnoha případech dokonce jeví snahu tuto činnost kontrolovat a předem schvalovat. Vzhledem k tomu, že zákoník práce jednoznačně a výslovně oblast publikační činnosti vylučuje ze schvalovací kompetence zaměstnavatele, je takový postup zaměstnavatele v rozporu se zákonem a zaměstnanec není povinen požadavkům zaměstnavatele vyhovět.
Obdobné ustanovení obsahuje i zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, který nabyl účinnosti 1. 1. 2015. V § 81 v části nazvané Omezení některých práv státních zaměstnanců, v odstavci 2 je uvedeno:
„Státní zaměstnanec může vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu podle tohoto zákona pouze s předchozím písemným souhlasem služebního orgánu; toto omezení neplatí v případech podle § 64 a 65 a při výkonu vazby.
Toto omezení se rovněž nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, na činnost znalce nebo tlumočníka vykonávanou podle jiného zákona pro soud nebo jiný správní úřad než ten, ve kterém vykonává službu, na činnost v poradních orgánech vlády a jejich orgánech, činnost v poradních nebo jiných orgánech ústředního správního úřadu nebo ve zvláštních orgánech, které podle jiného zákona vykonávají státní správu, a na správu vlastního majetku.“
Výjimka je tedy formulována shodně se zákoníkem práce a možnost volné a neomezované publikační činnosti se tak bude týkat i zaměstnanců, na něž se bude vztahovat služební zákon.