Ludmila Peterková působí jako sólistka, profesorka Pražské konzervatoře i moderátorka hudebních pořadů. Je laureátkou soutěže Pražského jara 1991, držitelkou cen Talent roku, Harmonie za nejlepší nahrávku, účinkuje v televizních přenosech na předávání cen Trebbia 2014 nebo na open air koncertě České filharmonie s Jiřím Bělohlávkem. Jako moderátorka provázela televizní záznamy koncertů hudebního festivalu Dvořákova Praha a pořady Terra Musica a ExpoHlednice. Pro firmu Supraphon, se kterou spolupracuje od roku 1993, natočila již 10 titulů. Na Pražské konzervatoři vyučuje od svých 27 let a jejíma rukama prošli hráči v Itálii, Francii, Polsku, Koreji, Japonsku nebo Egyptě. V západočeských Domažlicích již několik let pořádá vlastní kurzy klarinetu a komorní hry.
„Miss klarinet“ se v létě nefláká!
Jak vzpomínáte na léta strávená v ZUŠ?
První hodiny flétničky byly v centru Karlových Varů v Sadové ulici, házelo se tam do velkých kamen uhlí. Pan učitel Louda byl moc milý pán, a tak jsme si to užívali. Potom se z hudebky stala luxusní lázeňská vila a my šli na okraj města, to už jsem hrála na klarinet u pana Fořta, který nás cepoval, stupnice jsme po pár letech frčeli s metronomem na 120. Přísně nás známkoval, a tak jedničku jsem dostala jen výjimečně. Říkal mi koloběžko, protože jsem občas jela z kopce od nás na příslušném dopravním prostředku. Ještě jsem chodila na klavír k paní Černochové, to ale byla úplně jiná výuka. Ta paní učitelka byla jak moje druhá maminka, neskutečně laskavá. Její odchod před pár lety mě moc mrzel. Co si ale z navštěvování ZUŠky nejvíce pamatuji, co se mi nejvíc vrylo do paměti, je zapomenutý klarinet v obchodě. Máma na to tenkrát přišla až večer, ale naštěstí znala paní vedoucí a hned jí zavolala a všechno dobře dopadlo. Pak jsem jednou přišla do hodiny, otevřela kufr a klarinet nikde. Pelášila jsem pro něj domů a doufala, že mi tak hodina odpadne. Neodpadla. Hezky jsem měla hodinu jako poslední.
Když se dnes, s odstupem času, zamyslíte nad tím, co vám tenkrát na ZUŠ nejvíce chybělo, co by to bylo?
Víte co, když se ve vzpomínkách vrátím, tak vlastně ani nevím. Dětem je úplně jedno, zda jsou vybavené učebny, na jaké hrajete nástroje. Děti vnímají především lidi kolem sebe, atmosféru školy, kamarády a tak. Dnes je ta hudebka prázdná, stojí těsně vedle magistrály za skleněnou stěnou, často jezdím okolo a je mi líto, jak dopadla. Koupila bych ji, ale co s ní dělat potom?
V čem podle vás spočívá největší přínos existence široké sítě uměleckého vzdělávání v ČR?
Samozřejmě to zvedne děti od počítačů, všimnou si, že je někdo okolo a že hrát dohromady muziku je možná větší zábava než hrát online hry. Rozvíjí to koordinaci, jemnou motoriku, kontrolu těla a vůbec celkové vnímání a citlivost. Nakonec takové koncerty mohou být krásnými zážitky pro celou rodinu. Ještě teď smekám před rodiči, kteří přežijí strašné začátky svého potomka, kdy se to nedá poslouchat. Jednou jsem se ptala mámy, jaké to bylo, když jsem vřískala na klarinet první tóny. Prý se šla prostě občas projít...
Často jsou slyšet jisté pochybnosti ředitelek a ředitelů ZUŠ, že konzervatoře jsou až příliš zaměřené na „interpretaci“ a nedostatečně připravují své studenty na možnou pedagogickou dráhu. Jak to vidíte vy, z pohledu pedagoga na Pražské konzervatoři?
Je to těžké, profese pedagoga opravdu není jen tak a zkušenosti získáváte až s každým žákem. Co se týče naší školy, myslím, že se snaží alespoň nějaké základy studentům dát. Kdysi mě napadlo, že by bylo možná užitečné, aby pátý a šestý ročník na konzervatoři byl rozdělen (jako je to třeba ve Švýcarsku) na dvě linie - pedagogickou a interpretační. Budoucí učitelé by třeba nehráli v orchestru, ale měli by více praxe a chodili do hodin ke zkušeným kantorům. Těch problémů je jistě více k řešení a pomohla by větší komunikace mezi ZUŠ a konzervatořemi.
Každé prázdniny organizujete klarinetové kurzy v Domažlicích, můžete nám přiblížit, čím jsou tyto kurzy zajímavé a co přinášejí jejich účastníkům?
Domažlické kurzy jsou letos již podesáté, spolu se mnou je zde americký klarinetista Joe Eller, klavíristka Markéta Cibulková, lektorka jógy a relaxace Jana Přibylová (velmi to pomáhá k prohloubení dýchání a krásnému tónu). Konáme se od 22. do 30. července, víkend je pro děti do 15 let, které přijedou s doprovodem dospělé osoby. Týden od 23. 7. je pro „velké“, jsou lekce sólové i komorní. Hodně publika přiláká vždy koncert na molu rybníka Babylon, kde hraje velký klarinetový orchestr i komorní soubory, které sedí v lodičkách a pohupují se ve vlnkách. Zatím se nám vždy vydařilo počasí i skvělá atmosféra, tak doufám, že nám to vydrží i do budoucna. Budou-li mít žáci i učitelé ZUŠ zájem, moc ráda se s nimi na kurzech potkám a můžeme i promluvit o tom, co zlepšit tak, aby to dětem pomohlo
Více informací se dozvíte na
www.peterkova.cz
.