Ještě k volbám v uměleckých radách...

Vydáno:

V celé republice funguje spousta spolků s nejrůznějším zaměřením. Ty mají své předpisy, stanovy a pravidla. Není sporu, že jejich dodržování je ve správně fungující společnosti základní podmínkou. Proč by pak měl být spolek Umělecká rada ZUŠ vnímán jinak?

Nedávno jsem rozeslal dopis o volbách do uměleckých rad. Někteří kritici hovoří o tom, že pokud je práce v uměleckých radách na okresní, krajské nebo republikové úrovni podmíněna členstvím škol ve spolku, cítí, že jde o nějakou diskriminaci. Co vlastně spolek Umělecká rada zamýšlí? O co jí jde, když vyzývá k volbám své členy?
Rozhodl jsem se, že přiblížím všem členům uměleckých rad některé události a momenty, které jsou pro naši současnou práci důležité a o kterých možná není tolik informací. Nechci si dělat falešné představy, ale myslím, že spousta nedorozumění je zapříčiněna právě nedostatkem informací (nebo informací nepřesných).
Nechci teď psát o tom, co proběhlo v uplynulém roce, protože jsem ředitelkám a ředitelům škol posílal dopis, v němž je všechno za uplynulý rok 2018 shrnuto (s jeho obsahem se lze seznámit na webu Umělecké rady ZUŠ ČR – www.uur-zuscr.cz. Rád bych ale připomněl období před založením spolku. Tehdy totiž fungovala oficiálně Ústřední umělecká rada ZUŠ ČR (dále jen „ÚUR“) jako poradní sbor MŠMT (dále jen ministerstvo), která byla založena zvláštním Statutem v roce 1993 (až do roku 1998, kdy vznikla Asociace ZUŠ, měla ÚUR v kompetenci také starost i o veškerou legislativu ZUŠek).
Nižší stupně uměleckých rad, tedy okresní a krajské, které vznikly, byly naší dobrovolnou strukturou, která nebyla nikde kodifikována, nebyla ani uvedena ve vyhláškách o základním uměleckém vzdělávání (ministerstvo tato struktura nezajímala, to potřebovalo pouze poradní sbor odborníků pro vzdělávání v ZUŠ na republikové úrovni).
Tento sbor tedy doposud neměl právní subjektivitu, a neměl tedy ani možnost se jakkoliv rozvíjet, získávat finance na svou činnost atd. (velmi nízký rozpočet cca 25 000 Kč ročně umožňoval pouze proplacení nákladů na jednání ÚUR 1–2x ročně). Pro nás ale bylo důležité, že odborníci do ÚUR byli vybíráni zcela přirozeným způsobem, tedy volbami, kdy z okresních rad postupovali předsedové sekcí do kraje a z krajských rad na úroveň celostátní.
Spolek byl založen na konci listopadu 2017, v lednu 2018 byl registrován a zapsán do spolkového rejstříku. Chtěli jsme, mimo jiné, zajistit, aby provozování EOSu bylo legální, což existence spolku umožňovala, a abychom postupně získávali finance nejen na jeho provoz, ale i na další potřebné náklady uměleckých rad. Aby se prostě fungování této organizace postupně zprofesionalizovalo podobně, jako to před několika lety stejně udělala asociace. Od okamžiku, kdy jsme umožnili všem školám vstoupit do spolku (roční poplatek byl nastaven na 1 000 Kč), jsme de facto legalizovali a zastřešili celý systém uměleckých rad, což doposud nikdy nebylo.
V prvním roce činnosti jsme ponechali název spolku totožný s poradním sborem – tedy Ústřední umělecká rada. Aby byl spolek v souladu s poradním sborem, bylo potřeba projednat s ministerstvem aktualizaci již zmíněného Statutu, který v podobě z roku 1993 již neodpovídal realitě. Při jednání s příslušným ministerským úředníkem jsme byli informováni, že platnost Statutu je uzavřena a ukončena, protože ministerstvo takto již žádné sbory nezřizuje. Ministerstvo potvrdilo, že nový spolek bude respektovat jako partnera při tvorbě podmínek soutěží žáků ZUŠ i jako svůj poradní sbor a s další spoluprací počítá.
Podzimní schůze spolku na konci listopadu 2018 projednala nejen změnu názvu, ale také úpravy stanov. Dospěli jsme v nich k rozhodnutí, že v uměleckých radách na okresní, krajské i republikové úrovni mohou působit pouze pedagogové těch škol, které jsou členy spolku (což dá rozum, nemohu žádat být někde účasten a nebýt zároveň členem). To následně potvrdila i právní konzultace k navrhovaným změnám.
Každé rozhodnutí, které něco zásadně změní, má vždy své zastánce i odpůrce. Je tomu tak i v našem případě. Jestliže nás na podzim minulého roku někteří kritizovali za to, že jsme hned po založení spolku nevyhlásili volby ve všech uměleckých radách, nyní zase poukazují na diskriminaci pedagogů z těch škol, které se dosud nestaly členy spolku. I když rozumím pocitům pedagogů, kteří musí umělecké rady opustit (což bude opravdu mizivé procento), je třeba také vidět, že ty školy, které do spolku vstoupily, by cítily oprávněnou nevoli. Je logické, že v jakékoli organizaci mohou mít rozhodovací práva pouze její členové.
Na zaplacení příspěvku zbývá ještě celý měsíc březen a počet členů v našem spolku neustále narůstá. A co se týká vlastních voleb, myslím, že v některých případech půjde jen o doplnění jednotlivců, k nějakým radikálním změnám nevidím důvod. Nevole „k volení“ je v našem prostředí patrná, ale lepší, než myslet na vlastní výhody a prospěch z členství ve spolku, by bylo možná dobré se zamyslet nad tím, zda dosavadní činnost členů uměleckých rad by neměla začít odpovídat novému tisíciletí.
Seznam škol, které jsou členy spolku, najdete na webových stránkách umělecké rady.

Související dokumenty