Začal jsem věřit, že lze přicházet s novými věcmi a že se člověk nemá bát zkoušet

Ve škole jsem byl členem školské rady a byl jsem v ní velmi činný. A i když naše škola přistupuje ke školní radě odpovědně, tak nešlo vše změnit. Stejně tak jsem byl i v Parlamentu dětí a mládeže města Ostravy, ale nenašel jsem tam cestu, jak prosazovat cíle a vize, které mám.

Ano, ale v radě jsem nebyl sám a ne každý využívá příležitosti něco měnit. Podařilo se nám přesto prosadit některá opatření, která byla přijata pozitivně. Především změny týkající se obědů.

Na akci se snažíme představovat jednotlivé obory, protože studenti často nevědí, čemu se chtějí věnovat. A na představování oborů nezveme jen profesory, ale i lidi z praxe. Dá se ovšem předpokládat, že pokud přijde osobnost s dovedností zaujmout pro obor, tak se zvýší pravděpodobnost, že si studenti obor vyberou. Například většina mých vrstevníků si pod ekonomií představí jen matematiku a tabulky. Při zpětné vazbě jsme ale zjistili, že Lukáš Kovanda z VŠE, na kterého přišlo 15 lidí, měl mnohem silnější odezvu než paralelní přednáška z humanitní větve se stovkou posluchačů. A to jen proto, že obor dokázal mnohem lépe představit.

Prosadit se. Byl to můj první osobní projekt, který jsem rozjel se spolužáky. Vždy mě zajímalo hodně oborů a kolem kvinty či sexty jsem se začal pídit, co bych mohl dále studovat. Tehdy mě na nejpopulárnějším veletrhu vysokých škol Gaudeamus vůbec nic nezaujalo, jen jsem si odnesl hromadu letáků na podpal. Takže jsem začal i sám pro sebe řešit, jak se k informacím dostat.

Začali jsme vymýšlet, jak by nová forma veletrhu mohla probíhat. Rok jsme Athenaeum promýšleli a sháněli finance. Nejhorší problém byl, že jsme se potýkali s nedůvěrou, bylo nám šestnáct a chtěli jsme peníze. Přesvědčovat ostatní byla pro nás výzva.

Naučil jsem se komunikovat s lidmi, se členy případného týmu i těmi, kteří nám nabídli pomoc. Učil jsem se motivovat tým, aby dělal věci pořádně a včas. Je to dvoudenní akce, my ji ale připravovali rok.

Slepou cestou byla komunikace s městem, protože jsme chtěli získat podporu zastupitelstva. To se povedlo až letos, i když to není na té úrovni, co bych si představoval. Během první ročníku jsme marně usilovali i o mediální pokrytí, ale neměli jsme jediný mediální výstup.

Posunul jsem se hodně. Byla to první věc, kterou jsem dělal. Získal jsem ocenění Hledá se LEADr. a nové kontakty i příležitosti. Mělo to velký efekt na to, co dělám nyní a co chci dělat. Začal jsem věřit, že lze přicházet s novými věcmi, že se člověk nemá bát zkoušet. Začal jsem si více věřit, že jsem schopný dotáhnout nové věci do konce.

Já uvedené obory studuji, protože mě baví, ale nikde není psané, že budu diplomatem nebo právníkem. Chci se v těchto oborech vzdělat, ale stále se potkávám s novými příležitostmi, takže je vše ve hvězdách.

Lídr je složitá osobnost. Dokáže lidi nadchnout, má vizi, za kterou si jde a kterou je ochotný naplňovat dlouhodobě. Nemyslím si ale, že by bylo dobře, kdyby společnost byla plná lídrů. Lídr má specifické schopnosti, ale i své nedostatky. Školy nemohou za to, že máme nedostatek lídrů.

Školy jsou nastaveny špatně, stojí na kritice a trestech studentů. Děti se bojí přijít s něčím novým, protože když něco zkazí, následuje trest. A pak už se bojí prosazovat. Lidí, kteří chtějí něco změnit, je ve školství hrozně málo. Školy by proto měly rozvíjet dětskou iniciativu, aby dítě mělo myšlenky, a spíše vysvětlovat, proč je něco špatně. Výuka by rozhodně neměla být represivní. Děti by měly být vedeny k tomu, aby měly motivaci se naučit něco jinak, pokud něco neumějí. Měly by mít svobodu, motivaci a samostatnost. Pokud chceme vychovat úspěšnou mladou generaci, budeme muset zainvestovat čas a peníze. Vláda se bude muset školství věnovat mnohem více než doteď.

O komunální politiku mám zájem. Ale je to pro mne nyní daleko, protože jsem z Ostravy, ale žiji v Praze. Takže do „komunálu“ půjdu mnohem později. Politika mě láká především z důvodu vzdělávání, to bych chtěl měnit. Ostravu mám rád, má velký potenciál a určitě budu hledat možnosti, jak se v komunální politice prosadit.

V českém školství je nízká podpora talentu a aktivních lidí. Na YoungUp Forum přišla stovka lidí, se kterými jsme navázali kontakt. Síťujeme je, snažíme se jejich aktivity rozvíjet, zprostředkováváme jim workshopy, aby se dál vzdělávali. A aby věděli, že v tom nejsou sami. Zároveň tím suplujeme kariérní poradenství. Máme s YoungUp Forem dlouhodobou vizi – je to celkem nákladný projekt, chceme vytvořit platformu, kde by mladí lidé nacházeli vhodné aktivity a jednou až dvakrát týdně se sebevzdělávali. YoungUp by mohl mladého člověka sledovat, dávat mu podporu a směrovat ho.