Obsah internetu jako decentralizované počítačové sítě je odvislý od toho, co v něm my lidé chceme mít – je odrazem lidské duše, našich skrytých tužeb i upřímných přání. Není divu, že se stal i nástrojem ubližování. Nadužívané slovo šikana na internetu našlo svou efektivnější formu – kyberšikana vzkvétá v současnosti zejména proto, že na internetu může mít každý své publikum.
Šikaně na sociálních sítích lze předejít
Ing.
Petr
Šmíd
DiS.
garant a lektor preventivních programů, místopředseda sekce primární prevence A. N. O., zakladatel a ředitel organizace Portus Prachatice, o. p. s., supervizor a lektor programu Minimalizace šikany
Ve školách sedí za katedrami především počítačoví přistěhovalci – lidé, kteří zažili dobu před masivním nástupem internetu a technologií a kteří k technologiím často nemají vztah. Což jim nelze zazlívat. Komplikuje to ovšem skutečnost, že proti nim v lavicích sedí počítačoví domorodci, tzn. děti, které se od útlého věku setkávají s technologiemi a dokážou je nejen používat, ale bohužel i zneužívat.
Ve školském prostředí se s kyberšikanou lze potkat ve dvou základních podobách:
1.
nezáměrné ubližování – např. fotografie na sociálních sítích, která zachycuje někoho v situaci, která se ho nepříjemně dotýká, nebo porušení autorských práv;
2.
záměrné ubližování – sem patří např. hating (šíření nenávisti na internetu), sexting (šíření intimních materiálů), kybergrooming (manipulace) nebo kyberstalking (pronásledování).
První podoba sice nenaplňuje jednu z hlavních definic šikany (záměrné ubližující chování), přesto dokáže negativně ovlivňovat klima školy nebo třídy. Obě podoby pak spojuje existence oběti, která má proti sobě agresora, jenž se možná i nevědomě dotýká jejích práv nebo na ni naopak zcela otevřeně cílí (byť skryt za přezdívkou či falešným profilem).
Pomoc oběti musí být relativně rychlá, protože příspěvky se ve virtuálním světě šíří obrovskou rychlostí, čímž se na oběť zvyšuje tlak, a později není možné zajistit ani stažení ubližujícího materiálu. Pomoc se pak transformuje spíše do oblasti krizové pomoci („můžeš chodit do školy, přestože tvé fotky viděla celá třída“).
První krok – zajištění důkazů
Důkazy můžeme zajistit pomocí:
-
pořízení snímku monitoru (např. klávesa Print Screen) – zachycuje i časovou stopu;
-
pořízení snímku displeje chytrého telefonu (současné stisknutí dvou ovládacích prvků telefonu).
Pokud se agresor cítí ohrožen, maže většinou veškeré dostupné důkazy, které by mohly být použity proti němu, ať už se do případu zapojí policie, nebo ne.
Důkazy může takto zajistit např. třídní učitel poté, co se mu žák svěří. Měl by na tuto situaci být připraven, aby jeho reakce byla adekvátní. U počítačových přistěhovalců je častou reakcí strach a snaha situaci ve škole spíše neřešit.
Druhý krok – nahlášení závadného obsahu
Druhý krok lze realizovat pomocí:
-
nahlášení závadného obsahu – fotografie, videa, komentáře;
-
nahlášení celého profilu (nejčastěji falešného) nebo stránky (nejčastěji tzv. přiznání).
Pro samotný proces nahlašování je samozřejmě nutné mít vlastní aktivní profil na sociální síti, kde se závadný obsah vyskytuje (Facebook, Instagram, Snapchat, YouTube). Základní dovednost nahlašování závadného obsahu by měl mít alespoň jeden učitel na škole. Nejčastěji to bude pravděpodobně metodik prevence, na kterého se ostatní obracejí. Je dobré vědět, že:
-
závadný obsah nahlášený více uživateli v podobném čase zmizí rychleji, několikanásobné nahlášení také zvýší tuto pravděpodobnost;
-
většinou nelze úspěšně nahlašovat komentáře v českém jazyce (systém češtinu nezná).
Nahlášený obsah zmizí většinou během několika hodin, čímž se oběti „uleví“ od přímého tlaku okolí. Agresor ztratí své publikum, které obsah dále sdílí, komentuje a upravuje, a škola se může soustředit na další krok.
Třetí krok – získávání dalších informací
Ve třetím kroku dochází k sestavení týmu uvnitř školy, který se zjišťováním informací zabývá, zvažuje možnosti školy, oznámení na policii apod. Tvoří jej zpravidla třídní učitel, metodik prevence, případně školní psycholog a jejich jednotícím a zcela zásadním pojítkem je správná komunikace – tedy správné předávání informací:
-
vedení školy,
-
pedagogickému sboru jako celku,
-
rodičům dotčených stran.
V zásadě jde především o to, aby vedení školy bylo vždy informováno o plánovaných krocích, všichni dodržovali mlčenlivost a o výsledcích byli informováni rodiče a pedagogický sbor jako celek.
Kroky směřující k odhalení agresora
Oběť má někdy představu, o koho se jedná. V tu chvíli pokračujeme dle stejných pravidel jako při vyšetřování klasické šikany (ochrana oběti, rozhovory se svědky atd.). V případě, že agresor je skryt ve virtuálním prostoru, například používá falešný účet, komunikuje jménem jiné osoby, se doporučujeme obrátit na policii a podat trestní oznámení na neznámého pachatele. Pro snazší orientaci uvádím výčet z trestního zákoníku (zákon 40/2009 Sb.):
-
§ 144 Účast na sebevraždě, trest až 12 let,
-
§ 175 Vydírání, trest až 16 let,
-
§ 180 Neoprávněné nakládání s osobními údaji, trest až 8 let,
-
§ 181 Poškození cizích práv, trest až 5 let,
-
§ 182 Porušení tajemství dopravovaných zpráv, trest až 10 let,
-
§ 183 Porušení tajemství listin a jiných dokumentů, trest až 8 let
-
§ 184 Pomluva, trest až 2 roky,
-
§ 191 Šíření pornografie, trest až 5 let,
-
§ 192 Výroba a nakládání s dětskou pornografií, trest až 8 let,
-
§ 209 Podvod, trest až 10 let,
-
§ 230 Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, trest až 8 let,
-
§ 231 Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat, trest až 5 let,
-
§ 232 Poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti, trest až 2 roky,
-
§ 352 Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, trest až 3 roky,
-
§ 353 Nebezpečné vyhrožování, trest až 3 roky,
-
§ 354 Nebezpečné pronásledování, trest až 3 roky,
-
§ 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, trest až 3 roky,
-
§ 357 Šíření poplašné zprávy, trest až 8 let.
Argumenty pro zapojení policie:
-
Jako jediná dokáže vyšetřovat v mimoškolním prostředí. Vzhledem k rozšířenému zákazu používání mobilních telefonů ve vyučování problém vznikl pravděpodobně mimo školní vyučování. Pokud tomu tak prokazatelně nebylo, stejně ke komentování či dalšímu sdílení obsahu docházelo pravděpodobně i mimo školní vyučování.
-
Má více zkušeností s vedením vyšetřování, hledáním svědků a výslechy.
-
Může při naplnění skutkové podstaty trestného činu postavit agresora před soud pro mladistvé, pokud není plnoletý – což v praxi bývá dostatečný trest.
-
Po zahájení trestního stíhání se soudním příkazem v ruce dokáže identifikovat agresora na základě stop ve virtuálním světě (na základě IP adresy, lokace telefonu apod.).
Poslední uvedená výhoda je bohužel v praxi často komplikována tím, že soudy, které nemají s kyberšikanou zkušenosti, zdržují vydání soudního příkazu pro zahájení vyšetřování. Žáci a studenti navíc své stopy ve virtuálním světě dokážou „zametat“ používáním různých anonymizérů a VPN (dynamické přepínání IP adresy v čase, což znemožní přesnou lokalizaci zařízení).
Zapojení policie do vyšetřování případu spojeného s kyberšikanou s sebou nese několik důsledků (spíše z pohledu vyšetřovaných):
-
Pokud zahájí vyšetřování na škole, musí případ dokončit – nelze jej přerušit např. po doznání agresora, musí se dokončit spis, uzavřít případ.
-
Pravděpodobně dojde k zapojení celého systému ochrany dítěte – bude tedy kontaktován pracovník agendy OSPOD i rodiče všech dotčených.
-
Pokud je agresor odsouzen, získává zápis do rejstříku trestů, což mu komplikuje život do budoucna.
Terčem útoku agresora ve virtuálním světě může být samozřejmě i pedagog (v praxi se sice nejedná o nejčastější formy kyberkriminality, ale pedagogové a obecně společnost se toho obávají). V takovém případě je přivolání policie namístě.
V situacích, kdy si škola jako instituce není jista správným postupem, je možné kontaktovat externího odborníka, který ji (třeba i telefonicky) celým procesem provází – jedním z nich je i autor tohoto článku.