Před více než třemi lety jsem na stránkách Řízení školy upozornila na skutečnost, že školský zákon obsahuje od 1. září 2016 dva druhy individuálního vzdělávacího plánu (dále jen „IVP“). Tím prvním je původní IVP jako organizační úprava vzdělávání podle
§ 18 školského zákona, tím druhým je nově IVP jako podpůrné opatření podle
§ 16 odst. 2 písm. f) školského zákona. K tomu jsem i vysvětlila, proč o vzdělávání podle IVP jako podpůrném opatření nerozhoduje ředitel školy, ale školské poradenské zařízení (dále jen „ŠPZ“), které dítěti IVP přiznává jako podpůrné opatření ve druhém a vyšším stupni
a s jehož poskytováním musí dát v případě nezletilosti dítěte písemný informovaný souhlas jeho zákonný zástupce. Ještě několik dalších měsíců jsem byla pedagogickými pracovníky tázána, „jak jsem to s těmi dvěma ívépéčky myslela“. A tak jsme se dostali k tomu, že ani v případě IVP jako organizační úpravy podle § 18 ředitel střední (i vyšší odborné) školy nerozhoduje vždy. V jedné specifické situaci jen povoluje, ale nerozhoduje, protože mu školský zákon ukládá povolit vzdělávání podle IVP bez rozhodování.
Smyslem článku je popsat situace, které předcházejí vzdělávání podle IVP, aby si je mohli ředitelé škol kvalifikovaněji vyhodnotit a podle toho identifikovat, jaký postup zvolí. V článku uvedené právní názory nejsou a ani nemohou být závazné, slouží jen jako podklad pro ukázání, jak je možné se s jednotlivými situacemi a jejich specifiky vypořádat při současné právní úpravě IVP co nejjednodušeji.
Historické milníky rozhodování ředitele střední školy o povolení vzdělávat se podle IVP
K pochopení toho, co se od září 2016 s IVP změnilo, je dobré se vrátit do první poloviny 80. let minulého století. Pojem individuální vzdělávací plán se poprvé objevuje v českém právním řádu až se školským zákonem z roku 2004(č. 561/2004 Sb.). Jde tedy formálně o věc poměrně novou, fakticky se však jedná o nástupce individuálního studijního plánu (dále jen „ISP“). Ten znal už školský zákon z roku 1984 (č. 29/1984 Sb.). Předcházející školské zákony od roku 1948 do roku 1960 neobsahují nic, co by alespoň částečně funkci IVP/ISP plnilo.
Co se týče ISP, školský zákon z roku 1984 ho nijak nedefinoval neboli neříkal, co to je. Současně však alespoň uváděl, že jeho smyslem je zvláštní organizace a délka studia mimořádně nadaných v průběhu středoškolského studia, kterým může ředitel školy v odůvodněných případech povolit vzdělávání podle ISP (§ 42). Prováděcí vyhláška č. 124/1984 Sb. pak specifikovala, že se ISP používá pro účely přípravy a vykonání zkoušek (§ 5 odst. 5). Podle této v