Jak šel čas

Pracovala jsem 36 let jako vedoucí školní jídelny a 30 let jako členka a později i jako předsedkyně profesní sekce nepedagogických pracovníků ČMOS PŠ.

V roce 1977 jsem nastoupila do školní jídelny, která byla otevřena hned po 2. světové válce, a po celou dobu tam pracovaly 3 kuchařky. Školní jídelna byla přístavbou budovy, ve které byla umístěná škola a obecní úřad. Na tu dobu velice ráda vzpomínám, i když se tehdejší práce ve ŠJ s tou dnešní nedala vůbec srovnat.

Vařilo se pro devítiletou ZŠ a 3 MŠ, celkem pro 200 dětí. Do dvou MŠ se obědy dovážely. Jídelníčky jsme sestavovaly podle sezónních surovin a ze zeleniny a ovoce převážně vypěstované žáky na školním pozemku. Všechnu vypěstovanou zeleninu a ovoce, které jsme nestačily spotřebovat během sezóny, jsme společně během školních prázdnin konzervovaly. Sterilizovaly jsme okurky, kompotovaly jablka, hrušky, rybíz, angrešt a vše, co se dalo nějakým způsobem uchovat.

Používaly se schválené receptury, nepoužívala se žádná dochucovadla ani polotovary. Vařila se domácí strava, kterou jsme připravovaly na uhelném sporáku, brambory škrábaly ručně, nádobí se umývalo také ručně. Jedinou vymožeností byl velký kuchyňský robot. Dětem u nás chutnalo. Na obědy chodili až na výjimky všichni žáci i děti. Byly jsme pod stálou kontrolou nejen kontrolních orgánů, ale především rodičů, protože jsme se většinou osobně znali a o to byla naše odpovědnost za připravovanou stravu větší.

Zásobování nebylo vždy jednoduché. Bylo období, kdy byl nedostatek některých surovin. Například nedostatek vepřové kýty, ale přebytek vepřového bůčku. Jindy zase nedostatek hovězího masa. Brambory i nějakou kořenovou zeleninu jsme měly uchované ve sklepě na celou zimu. Na jaře byl často nedostatek zeleniny a ovoce. Stávalo se, že nám dodavatelé nedovezli objednané zboží, protože prostě nebylo. Sestavování jídelních lístků tak připomínalo sázku do loterie s odhadem, které suroviny dodavatel bezpečn