Zapojení rodiny do vzdělávání dětí v mateřské škole má velmi pozitivní přínos pro děti. Učitelé a rodiče jsou partnery při výchově a vzdělávání dětí a jejich součinnost přispívá ke zdárnému rozvoji dítěte. Čtvrtá část seriálu nastíní čtenářům možnosti vedoucí ke vstřícné spolupráci učitelů a rodičů v rámci vzdělávání dětí (třetí část najdete ve Speciálu pro MŠ 4/2017).
Zapojení rodiny do vzdělávání dětí předškolního věku
Mgr.
Miroslava
Strakatá,
ředitelka MŠ Maršovice, lektorka DVPP
Zásady pro vytvoření otevřeného partnerského vztahu
Základním předpokladem vytvoření příznivého klimatu je komunikace ředitele a učitelů s rodiči. Kvalitní komunikací se rozvíjí vztah oboustranné vzájemné důvěry a rodina se pak v příjemném prostředí školy a na základě důvěryhodného vztahu snáze a ochotněji zapojuje do vzdělávání dětí. K tomu je velmi důležitá vybavenost ředitele a učitelů dobrými komunikačními dovednostmi ve verbální i neverbální rovině. Základním komunikačním prostředkem je jazyk, řeč. Pedagog (ředitel, učitel), jenž ovládá dovednost komunikace, rozšiřuje si své profesní znalosti, vzdělává se, dokáže vhodně prezentovat svou odbornou kvalifikaci i svou osobnost (Gruber, 2012). Mezi základní zásady verbální komunikace patří jasnost, srozumitelnost, stručnost, správné tempo řeči, rytmus, hlasová modulace a další.
Pedagog by měl vycházet z vědomí, že komunikující rodič, byť může být v opozici, není nepřítel, ale partner při řešení problému, situace, čímž se nabízí další důležitá součást komunikativních dovedností - empatie (Koťátková, 2014). Empatické naslouchání znamená porozumět druhému člověku prostřednictvím komplexního a detailního vnímání jeho stavu a rozpoložení. Kromě vyslyšení výše zmíněného obsahového sdělení by měl učitel odhadnout aktuální prožívání a emoce rodiče (radost, smutek, obavy, neklid, spokojenost apod.). Pokud dá rodiči najevo, že vnímá jeho aktuální emocionální rozpoložení, je mu citově blíže a snadnější je také komunikace.
Kromě empatie jsou důležitou součástí komunikace s rodiči také akceptace a autenticita (Koťátková, 2014). Akceptace znamená přijetí komunikačního partnera (rodiče) takového, jaký je, bez předsudků a s porozuměním jeho potřeb. Akceptovat plně rodiče může pedagog tehdy, pokud je sám vnitřně vyrovnaný. Pochopení a akceptování rodiče je základem pro pozitivní a vstřícnou komunikaci. Autentický komunikátor se vyznačuje přirozeností, pravdivostí, opravdovostí. Míra autentičnosti závisí na míře osobní zralosti pedagoga a vnitřního vztahu sama k sobě. Autentický pedagog ve vztahu k rodiči nic nepředstírá, chová se lidsky, přirozeně a adekvátně daným okolnostem, nevstupuje do role, která by z něho dělala někoho jiného. Autentickému - čitelnému pedagogovi rodič lépe rozumí a více mu důvěřuje a může s ním tedy i srozumitelněji a efektivněji komunikovat.
Pedagog by si měl být vědom také důležitosti a dopadu neverbální komunikace ve vztahu s rodičem a při prezentaci své profese. Neverbální komunikace poskytuje informace prostřednictvím postoje člověka, jeho pohybů, gest, očního kontaktu, mimiky, udržování patřičné vzdálenosti, dotyků, temperamentu a často prozradí o osobnosti člověka více, než si uvědomujeme (Gruber, 2012). Pokud není osobnost pedagoga vyrovnaná (například je afektovaná, labilní nebo z nějakého důvodu dočasně indisponována), neverbální projevy tuto nevyváženost signalizují, rodič vycítí, že něco není v pořádku, a nevyrovnaný pedagog bude působit nedůvěryhodně, což nepřispěje ke kvalitní komunikaci.
Mezi neverbální projevy patří rovněž upravený vzhled. Tím není myšleno, aby pedagog chodil oblékaný podle nejnovější módy. Znamená to, aby byl upravený, měl čistou pleť a vlasy a působil celkově příjemným dojmem. Jeho styl oblékání by měl korespondovat se sociální a ekonomickou úrovní klientů školy (Lažová, 2013).
Mateřská škola je jediným stupněm škol, kde se setkává učitel s rodičem denně. Učitel má tedy velkou příležitost a možnost ovlivňovat prostřednictvím každodenní komunikace vztahy s rodiči. Budování kvalitních vztahů ovlivňuje (Kicková, 2015):
Citlivost - rodiče jsou ti, kteří nesou zákonnou povinnost za výchovu a vzdělání svých dětí. Učitel by měl respektovat životní styl rodiny, výchovné metody a žebříček uznávaných hodnot a snažit se vhodně doplňovat výchovné působení o takové příležitosti, které rodina svým dětem zprostředkovat nemůže, a citlivě nabízet odbornou pomoc při řešení různých výchovných otázek nebo problémů.
Diplomacie - učitel v mateřské škole je v roli odborníka a průvodce vzdělávacího procesu, jehož povinností je informovat rodiče o průběhu a výsledcích vzdělávání a rozvoje jejich dítěte. Rodiče každého dítěte volí různé výchovné a vzdělávací způsoby, někteří jsou pedocentricky a liberálně orientovaní, jiní volí intuitivní způsob výchovy, někteří selhávají v některé rodičovské funkci apod. Pro diplomatickou komunikaci je vhodné jednotlivé rodiče blíže poznat, vědět, na jakých základech a prioritách stojí jejich výchovný přístup, a podle toho volit způsob komunikace s nimi.
Odbornost - učitel předškolního vzdělávání by měl působit přirozeným a zdravě sebevědomým dojmem. O své odbornosti rodiče přesvědčí svými znalostmi vývoje dítěte předškolního věku, praktickými zkušenostmi a dovednostmi, postojem, přístupem a konkrétním jednáním v dané situaci s okamžitou intervencí ve prospěch dítěte.
Popisnost - učitel by při podávání informací rodičům neměl dítě hodnotit, ale spíše popisovat konkrétní jevy a situace, a to především tehdy, vycházejí-li dané projevy dítěte z jeho temperamentu a vlastností, které mohou ovlivnit průběh adaptace nebo socializace v mateřské škole. Učitel by měl zároveň s popisem konkrétních situací nabídnout způsob řešení, vyslechnout návrh nebo zkušenost rodiče a společně se domluvit na vhodném postupu při řešení konkrétní situace, jevu nebo problému.
Ve vztahu učitele s rodiči velmi záleží na jeho osobním nastavení. Vstřícný a pohodový učitel budí jistě větší důvěru v rodičích než nepřístupný učitel, který se komunikaci s rodičem spíše vyhýbá a zpravidla není pozitivně naladěn. Každodenním potkáváním se s rodiči může učitel ovlivňovat také jejich přístup k předškolnímu vzdělávání a k mateřské škole jako instituci.
Jedním z prostředků, který pro vytváření partnerského vztahu učitelé využívají, je rozhovor, ať již v rovině formální, nebo neformální. Neformální rozhovor se odehrává mezi učitelem a rodičem velmi často při ranním nebo odpoledním předávání dítěte ve třídě mateřské školy. Zpravidla se jedná o rozhovor informativního charakteru (ať již iniciovaný učitelem, nebo rodičem), například ohledně aktuálního zdravotního nebo psychického stavu dítěte, akcí mateřské školy apod.
Formální rozhovor má obvykle vážnější nebo důležitější charakter, proto by mu měla být ze strany ředitele nebo učitele věnována patřičná pozornost. K aspektům, které by měly být dodrženy při správně vedeném rozhovoru, patří (Čapek, 2013):
1.
Místo rozhovoru - ředitel či učitel volí vhodné místo, na kterém nebude rozhovor rušený dalším personálem školy nebo ostatními rodiči. Místnost by měla být upravená, aby se rodič cítil příjemně a očekáván. Je vhodné nabídnout rodiči kávu, čaj nebo alespoň vodu.
2.
Čas rozhovoru - konkrétní čas domluví ředitel či učitel s rodičem, přičemž se přizpůsobí jeho možnostem. Vyhradí si dostatek času, ale zbytečně rozhovor neprodlužuje. Stanovený čas se snaží efektivně využít pro řešení daného tématu rozhovoru.
3.
Sdělení - po vstřícném uvítání v příjemném prostředí, několika pozitivních větách o dítěti a nabídnutí nápoje může přejít ředitel či učitel k podstatě sdělení (pokud inicioval rozhovor rodič - vybídneme rodiče, aby přednesl své sdělení). V této fázi rozhovoru si učitel může dovolit i nepříjemné sdělení, ale měl by při tom pečlivě vážit slova i míru svého kritického vyjádření - pokud možno posadit sdělení do rodičem akceptovatelné polohy. Příjemné i nepříjemné sdělení by mělo být vyjádřeno věcným a racionálním způsobem s náznakem pochopení pro dítě i rodiče. Učitel by měl dát rodiči najevo svou podporu při řešení situace a důvěru.
4.
Závěr rozhovoru - v každém rozhovoru lze najít nějaké řešení situace. Je důležité rodiče podpořit ve smyslu, že východisko není obtížné, pokud bude spolupracovat, je vhodné nabídnout adekvátní pomoc ze strany učitele a ochotu spolupodílet se na řešení situace. Učitel by měl specifikovat společné cíle a navrhnout konkrétní způsob, jak jich společně dosáhnout. Závěr rozhovoru by měl být optimistický, s vírou dosažení cíle společnými silami.
Pro úspěšný rozhovor s rodičem by ředitel či učitel měl dodržovat několik pravidel (Čapek, 2013):
-
dbát na to, aby rodič pedagogovi rozuměl;
-
mluvit v kratších větách, kdy se může učitel průběžně ujišťovat, že mu rodič rozumí a chápe sdělení;
-
není vhodné volit cizí slova a příliš odborné výrazy;
-
mluvit jednoznačně, konkrétně, nevymýšlet si, nemlžit, nevymlouvat se;
-
vyhnout se přehnaným emocím;
-
nepřehánět, nevyhrocovat situaci;
-
ponechat prostor pro odpovědi a otázky rodiče.
ZDROJE
-
STRAKATÁ M. Zapojení rodiny do vzdělávání dětí předškolního věku In: SYSLOVÁ, Z. (ed.). Proměna mateřské školy v učící se organizaci. Praha: Wolters Kluwer, 2016.