Wellbeing je pro vzdělávání předškolních dětí nezbytný. Jak pomoci dětem k efektivnímu učení?

Wellbeing se nejčastěji vztahuje na situaci, kdy se člověk cítí dobře, v bezpečí a jsou naplňovány jeho potřeby. Pro pedagoga je zásadní vědět, že tyto faktory silně ovlivňují vzdělávací potenciál jakékoli činnosti. Děti mají přirozeně touhu poznávat a komunikovat s ostatními, a aby ji mohly využít, potřebují se učit v bezpečném prostředí, mít zajištěnou stravu, případnou zdravotní péči apod. Proto je stěžejní, aby se pedagogové starali o pěstování důvěryhodných vztahů, předvídatelného prostředí a respektu k potřebám dětí. Díky prostředí, kde se děti cítí vyrovnané, dokáží lépe zvládat každodenní stres a výzvy a mají lepší schopnost vytrvat, když se setkají s neznámými a náročnými situacemi. Teprve pak se mohou skutečně efektivně učit něčemu novému. A jak konkrétně lze tyto podmínky zajistit?

Pohyb je pro vývoj předškolních dětí nezbytný. Pomáhá nejen při rozvoji svalů a pohybového aparátu, ale i mozku. Pokud se pohyb děje venku v zeleni, uvolňuje se napětí a regeneruje pozornost, a navíc se prokysličují orgány – to vše přispívá k lepší imunitě. Děti, které tráví dostatek času venku, se učí zvládnout i nepohodu a jsou díky tomu odolnější – tím, že jsou častěji konfrontovány s překážkami v cestě nebo změnou teploty, učí si všímat toho, jak se cítí a říkat si o to, co potřebují. Pobývání v přírodě navíc zvyšuje jejich tvořivost a fantazii. To potvrdlo i pilotní testování pod dozorem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kdy v letech 2010–2012 vznikla studie, která ukazuje, že u dětí vzdělávaných v lesních mateřských školách se lépe rozvíjí hrubá motorika a kreativita ve srovnání s dětmi, které jsou vzdělávány v prostředí klasické mateřské školy.

Pohyb lze považovat za základní potřebu dítěte a při hledání cest k wellbeingu na něj nelze zapomínat. V období předškolního věku by měly mít děti prostor alespoň pro 3–4 hodiny spontánního pohybu (běhání, házení, skákání apod.) denně. Podle poslední výroční zprávy České školní inspekce byl však pobyt venku v mateřských školách neúměrně zkracován, kdy ve čtvrtině škol netrval v dopoledních hodinách zpravidla 2 hodiny a zároveň nebyl využíván k rozvoji tvořivosti dětí ani provázán s dopoledními aktivitami ve třídě.

Jedním z klíčových faktorů, který pomáhá dětem cítit se v bezpečí, je vědomí, že jsou bezpodmínečně milovány. Úlohou blízkých osob je být dostupné, když je děti potřebují. To znamená zastavit se, odložit práci a dát dítěti svou plnou pozornost, ať už společnou hrou, prohlížením knihy, vyslechnutím, nebo jen obejmutím či společným pozorováním světa. Každé dítě potřebuje cítit, že na něm někomu záleží, a tato zdravá vazba mu pak umožní tvořit další láskyplné a bezpečné vztahy. To se však nevylučuje s tím, když se na děti zlobíme. Jen bychom neměli kritizovat dítě jako takové, ale jeho chování například: Zároveň bychom měli dětem pomoct s řešením problémů a současně být pozitivní a povzbuzující – a to i v situaci, kdy se bojíme, že dítě něco nezvládne. Dejme mu důvěru, pomozme, když si dítě o pomoc řekne, ale nedělejme věci za něj, to není projev lásky ale netrpělivosti. V lesních školkách je 16 dětí ve třídě na dva dospělé. Pedagog tak má možnost vyslyšet každé dítě a poskytnout mu opravdu individuální přístup a podporu.

Na konci předškolního věku děti dokážou rozlišit, co druhý cítí. Poznávají různé způsoby, jak vyjádřit emoce, například hněv. Musí ale pochopit, že některé chování, jako někoho uhodit nebo pokousat, není přijatelné a že emoci lze vyjádřit bezpečně pro ně i okolí. Dětem můžeme pomoci porozumět jejich pocitům tím, že je budeme motivovat o emocích mluvit. Například když dítě pláče, můžeme si k němu sednout a zeptat se: . Pozitivní myšlení a porozumění emocím pak dává základy pro psychickou pohodu i pro překonání složitějších období. Stejně tak pomáhá v navazování a udržování pozitivních vztahů s druhými lidmi. Děti se v předškolním věku učí vyjít s ostatními, sdílet, pomáhat si. Proto předškoláci potřebují sociální příležitosti, kde mohou vyzkoušet společné činnosti a tyto dovednosti trénovat. Na konci předškolního věku dokážou rozlišit, co druhý cítí. V trénování této oblasti hraje roli rodina, která by měla jít dětem příkladem a ukázat, že je naprosto přirozené si navzájem naslouchat a pomáhat. Pedagog ale také může vyjádřit zájem a tím pomoct trénovat dovednost empatie. Třeba tím, že se bude ptát, co se dítěti ve školce líbí, s kým si hrál či jaké pohádky jsou jeho oblíbené a proč.

Děti potřebují mít ze sebe dobrý pocit a věřit, že mohou uspět. Sebevědomé děti jsou ochotnější zkoušet nové úkoly, a pokud neuspějí napoprvé, zkusí to znovu jinak. Důvěru ve své schopnosti a kompetence mohou děti rozvíjet skrze samostatnost tím, že budou dělat jednoduché úkoly, jako je například oblékání, úklid hraček nebo (částečně) samostatné rozhodování. Možnost samostatného rozhodování a činností podporuje vědomí sebe sama, schopnost zvládání náročnějších situací a míru odolnosti dětí. Podle poslední výroční zprávy České školní inspekce však bylo pouze v polovině mateřských škol zaznamenáno, že pedagogové vytvářeli příležitosti k rozvoji sebevědomí a sebepojetí dětí a podporovali jejich samostatnost v průběhu dne. V necelých 40 % je motivovali k aktivnímu poznávání a prožitkům, v menší míře (31,8 %) pak podporovali rozvoj rozhodování a řešení problémů.

Malé děti neustále objevují svět kolem sebe, může je zaujmout hlemýžď lezoucí přes cestu nebo třeba neznámá vůně. K řadě nových zkušeností ale potřebují dospělé. Děti jsou skvělí pozorovatelé, napodobují to, co vidí, a říkají to, co slyší od ostatních. Platí to i pro rozvoj základů wellbeingu. Když cvičíte a jíte zdravé jídlo, je pravděpodobnější, že dítě bude mít tento dobrý návyk do života. Pokud jsme vnímaví vůči ostatním, dítě se také učí vnímat city a potřeby druhých. Platí to ale i naopak, proto je třeba dávat pozor na to, jak před dětmi mluvíme o sobě i o jiných lidech. Do komunikace nepatří ponižování, výsměch, podceňování, nedůvěra.

Naše životy jsou často velmi rušné a platí to bohužel i pro životy dětí. Děti ale potřebují čas na odpočinek, chvíle klidu a prostor, kdy mohou bděle snít. Děti zpracovávají své zážitky, problémy, chování druhých či mediální obsahy pomocí hry. Příkladem může být hra, kde se odehrává hádka mezi kamarády, případně obavy ze strašidel, které viděly v pohádce, či hra na maminku, když uklízí. Díky tomu si situaci mohou prožít a ujasnit. Dětem bychom tak měli dopřát prostor na tzv. volnou hru, a to alespoň na pár hodin denně, a dát jim možnost dělat věci po svém, aniž bychom jim jejich čas řídili – ať už ve školce, v lese, nebo doma. K volné hře potřebují důvěru a prostor k objevování světa v jasně nastavených limitech. Děti, které dostávají pevné, ale milující hranice, obecně rozvíjejí lepší sociální dovednosti a ve škole se jim daří lépe než dětem, které vyrůstaly v prostředí s příliš málo nebo příliš mnoho limity.

Pokud jsou děti ve stresu, je pro ně mnohem náročnější soustředit se na vzdělávání. Mnohé dětem usnadníme, jestliže jsme schopni zajistit předvídatelné prostředí, kde je přítomen rytmus a řád, kde se děti budou cítit v bezpečí.

Více praktických tipů lze nalézt například v infografice ČOSIV s názvem nebo v odkazech .