Období, které máme všichni za sebou, přineslo mnoho změn. Uvědomili jsme si, jak je vše provázané, jak se navzájem potřebujeme, nejen děti svoje vrstevníky, ale i my, dospělí, jsme vděčni za určitou interakci s ostatními „dospěláky“. S odstupem času máme určitě každý stále spoustu nezodpovězených otázek, ale i tak jsme se všichni naučili mnoho nového, a to jak učitelé, rodiče, tak i děti. Tato zcela nová situace byla pro nás pro všechny zásahem do našich zaběhlých životů, do našich každodenních pravidel a návyků. Pokusíme se vám rozkrýt dva pohledy na danou situaci, jednak ze strany učitele a jednak ze strany rodiče dítěte z mateřské školy.
Školka se nám zavřela – jsme doma a přece spolu...
Bc.
Jelena
Brabcová
učitelka MŠ Milánská, Praha 10, lektorka HV
Lucie
Mateřská škola v takzvaném „zvláštním“ režimu, tedy před uzavřením
Učitel:
V tomto období jsme všichni sledovali zprávy, zavíraly se všechny školy, kromě škol mateřských. Proč? Chápali jsme, že rodiče našich předškoláků potřebují chodit do práce, ale ta nejistota ze styku s tolika lidmi byla zneklidňující. „My také máme své rodiny, prarodiče, vnoučata,“ mysleli jsme si „a nechceme je vystavovat nebezpečí.“ Připadali jsme si zcela nechráněni. Dětí do školky chodilo stále méně, kdo mohl, nechával si děti doma. Bylo to velmi zvláštní, poloprázdné třídy a takové zvláštní ticho. Vedení školy nás informovalo o tzv. „zvláštním režimu“, tedy o tom, jak co nejvíce snížit počty dětí ve třídě, co dělat, když se u dětí vyskytne nějaký příznak nemoci či informace ze strany rodičů o styku s novým onemocněním. A to se i stalo. Jeden rodič mi sdělil, že se v práci setkal „asi“ s nemocí covid-19 a čekají na testy. Tuto informaci mi sdělil v šatně dětí, kde byli i jiní rodiče. Já jsem to neprodleně šla oznámit paní ředitelce, která si hned telefonicky zjistila podrobnosti od zmíněného rodiče. Dítě již další dny do školky nepřišlo, i když se onemocnění nepotvrdilo.
Rodič:
Informace se k nám dostávaly jednak formou veškerých dostupných médií, ale hlavně, a to pro nás rodiče, kteří měli své děti ve školce, formou internetových stránek naší školky, ale i vstřícnou komunikací s učitelkami i s vedením školky. Pokud se člověk dostane do situace, která pro něj není obvyklá a svým způsobem i ohrožuje zdraví jeho i celé široké rodiny, chce co nejdříve znát co nejvíce, to je pochopitelné. A proto s