Škola jako místo setkávání... pestrost je obohacující

Vydáno:

Společné vzdělávání, kterému se ještě před tím, než vstoupila v platnost vyhláška 2016/27 č. Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, říkalo integrace, probíhalo v mateřských školách přirozenými pokusy o začlenění handicapovaného dítěte do běžného vzdělávacího proudu. Přirozenými proto, že u tříletého dítěte zkrátka nepoznáte jeho jinakost. Integrace představovala větší přizpůsobení se dítěte škole. To byl vlastně její hlavní princip.

Škola jako místo setkávání... pestrost je obohacující
Mgr.
Pavla
Petrů-Kicková,
ředitelka MŠ
Dr.
E. Beneše, Kralupy nad Vltavou, Společnost pro předškolní výchovu
Stejně přirozeně se integrace proměnila v inkluzi, protože se jednalo jen o změnu postojů pedagogů, kteří začali chápat heterogenitu jako normalitu, jako bezpodmínečné akceptování potřeb všech dětí, což je běžný vzdělávací standard mateřských škol, provázený snahou o přizpůsobení edukačního prostředí dětem. Odstraňování překážek ve vzdělávání a zapojování jednoho dítěte se totiž ukázalo mnohem přínosnější pro ostatní děti, které byly vnímány jako bezproblémové.
Pestré rodiny našich/vašich dětí
V rozbouřených diskuzích o plošném zařazení či nezařazení dvouletých dětí do mateřských škol uvádí stát důvody, mezi které patří vzrůst hrubého domácího produktu, menší frustrovanost žen-matek, genderově vyvážené rodičovství, právo na seberealizaci, nedostatek pracovních sil, ztrátu profesních kompetencí žen. Odborníci z druhé strany argumentují vysokou finanční náročností pro zřizovatele, prostorovou, materiální, bezpečnostní a personální nepřipraveností stávajících mateřských škol, nedostatkem předškolních pedagogů, asistentů a chův.
Přitom stát, podle V. Mertina, stále neopustil rétoriku, prostřednictvím které říká rodičům, aby se starali především sami o sebe, o svou práci a kariéru, zábavu, kulturní a sportovní vyžití, a my vám obstaráme děti.
Jak vypadá současné rodičovství
Informace, které jsou o současných rodičích k dispozici, upozorňují na aspekty, které ovlivňují dnešní rodičovství. Jedním z nich je, podle L. Šulové, vysoký průměrný věk matek, který nemá vliv jen na biologickou stránku mateřství a fyzický stav plodu, ale i na samotnou výchovu. Lidé kolem třicátého roku věku jsou na vrcholu svých fyzických a psychických sil, jsou produktivní, úspěšní ve svých profesích a mají na sebe i své okolí vysoké nároky. Tyto nároky pochopitelně uplatňují i na své děti. Je pro ně tedy těžko představitelné, že jejich dítě nebude dokonalé. Stejně tak jako se mladé ženy snaží, a oprávněně, rozdělit se o domácí práce se svými partnery, uplatňují i tzv. střídavou domácí péči o dítě. V tomto případě ale nevhodně, protože pevnou vazbu potřebuje dítě navázat jen s jedním blízkým dospělým a matka je k tomu nejlépe vybavena. Teprve kolem třetího roku věku života dítěte, kdy se naopak potřebuje odpoutávat a vymaňovat z pevného objetí matky a vyjít ven do světa, je mužský prvek tím nejvhodnějším průvodcem, doplňkem, rozšířením, nikoli výměnou výchovného přístupu. Každý z rodičů má v životě dítěte svůj nezastupitelný úkol.
Fenoménem dnešních dětí je opožděný nebo nesprávný vývoj řeči, různé řečové vady, neschopnost komunikovat. Tyto jevy jsou způsobeny mnoha různými vlivy. Jedním z nich, jak opět upozorňuje L. Šulová, je předčasné odpoutání dítěte od matky, která je hlavní učitelkou mateřského jazyka. Dítě si při pohledu do jejího láskyplného obličeje, spojeného s poslechem řeči, přirozeně osvojuje fonémy rodného jazyka. Takový jazykorodný vztah nemůže navázat osm dvouletých dětí s jednou učitelkou v mateřské škole.
Mezi druhým a třetím rokem věku nastává u dítěte období prvního negativismu. Dítě zkouší říkat dospělým ne a sleduje jejich reakce. U rodičů, od kterých je zvyklé slyšet samé ano a cítit pozitivní zpětnou vazbu, se najednou setkává s jinou odezvou. Ale i ta je doprovázena rodičovskou láskou, pochopením a odpuštěním. V jakékoli instituci není možné, aby pět z dvaceti dětí vzdorovalo jedné učitelce a sedlo si na vycházce na chodník. Učitelka musí v rámci bezpečnosti a obrovské zodpovědnosti, kterou za děti má, pomocí disciplíny tento přirozený negativismus zvládnout. Tím dítěti, aniž by sama chtěla, znemožní vidět svět pestře a přeruší autonomní proces jeho vývoje, který musí v rámci fungování celku zvládnout pravidla a přizpůsobení se.
"Drobné" odchylky od zdravotního standardu
Dalším ze známých aspektů současného rodičovství je ochranitelský výchovný postoj, který brání dítěti v přirozeném zkoumání světa, spojeném s menšími nehodami či šrámy, které vedou k vyšší odolnosti dítěte proti neúspěchům. Jak říká pediatr M. Gregora, "nejraději bych viděl skupinu šesti dětí na stromě, které si myjí ruce jednou denně". Nejen z hlediska výchovy, ale i vývoje imunity dítěte je to nejvhodnější vzdělávací činnost. Odbourala by vadné držení těla, dětskou migrénu, alergické rýmy i chronickou zácpu, což jsou, podle M. Gregory, nejčastější a nejtypičtější zdravotní potíže malých dětí.
Mateřské školy ze své samotné podstaty připravují dítě na život, nikoli na školu nebo profesi. A nejen pro opakující se upozorňování na to, že současná škola vzdělává děti pro profese, o kterých nemá ani ponětí. Podle H. Košťálové totiž končí období hierarchické kariéry, tzv. stoupání po žebříčku úspěšnosti, a začíná období kariéry kaleidoskopické, která, přeskupením barevných kamínků, umožní vznik nové, zajímavější kvality.
Ze všech shora uvedených důvodů by mateřské školy rády připravovaly dítě, kterému to jeho psychosomatický vývoj, aktuálně dobrý zdravotní stav a připravenost vstoupit do jiného než rodinného světa umožní. Dvouleté děti i přesto, že je budeme posuzovat individuálně, na takový přechod z vývojového hlediska být připraveny nemohou.

Související dokumenty