Předškolní vzdělávání v roce 2019 v roce 150. výročí založení první mateřské školy

Vydáno:

Předškolní vzdělávání je dlouhodobě hodnoceno jako kvalitní. Zlepšují se materiální podmínky, což přispívá k podpoře kvality vzdělávání. Pedagogové lépe využívají názorně-demonstrativní a dovednostně-praktické metody vzdělávání, uvědomují se podstatu učení hrou a hravými činnostmi a nepodceňují ani spontánní a situační učení. Zkvalitnila se součinnost učitele a asistenta pedagoga při výběru vhodných pedagogických postupů, metod a pomůcek. Učitelé mateřských škol jsou si vědomi, že jejich další osobnostní rozvoj prostřednictvím celoživotního vzdělávání se musí ubírat především cestou trendů současné vzdělávací politiky.

Předškolní vzdělávání v roce 2019 v roce 150. výročí založení první mateřské školy
Mgr.
Pavla
Petrů-Kicková
Společnost pro předškolní výchovu
Předškolní vzdělávání je ale také často kritizováno za nezvládání náporu činností, které se změnami společnosti přicházejí. Celá situace vyplývá z jeho postavení ve vzdělávací soustavě ČR. Je první na řadě a být první znamená mít velký vliv, ale také vysokou odpovědnost.
Kvalita předškolního vzdělávání vychází z kurikulárního dokumentu, kterým je Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (dále „RVP PV“). Tento program vznikl (jako první z řady rámcových vzdělávacích programů) v roce 2001. Po třech letech, tedy v roce 2004, byl aktualizován v souladu s návrhem nového školského zákona a ostatními kurikulárními dokumenty. První pokus o revizi se konal v roce 2012 a měl za úkol zjednodušit terminologii. V dalších letech docházelo k doplňování v závislosti na změnách zákonů a vyhlášek – např. v souvislosti se zavedením povinného posledního ročníku předškolního vzdělávání nebo se zajištěním překrývání přímé pedagogické činnosti. V současnosti probíhá další revize, která si stanovuje tři průřezové priority: snižovat nerovnosti ve vzdělávání, podporovat kvalitu výuky a učitele jako její klíčový předpoklad a odpovědně a efektivně řídit vzdělávací systém.
Snižovat nerovnost ve vzdělávání plánuje zvýšením jeho dostupnosti a kvality, systémovým řešením vzdělávání dětí mladších 3 let a posilováním spolupráce mezi rodinou a školou. Podporovat kvalitu výuky hodlá prostřednictvím zvýšení nároku na odbornou přípravu učitele a navrhuje jako nepodkročitelnou hranici bakalářské vzdělání. A dále snížením počtu odkladů školní docházky, podporou kompenzací všech typů znevýhodnění a rozvojem všech typů nadání, a to na principu individualizace této podpory; dále rozvojem a účinným zapojováním aktivit vedoucích ke zdravému životnímu stylu do vzdělávacího procesu. A v neposlední řadě zavedením systému diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí tak, aby bylo možno vyhodnocovat úspěšnost opatření na podporu jejich vzdělávání.
Jednou z možných revizních cest je zbavit RVP PV zbytečných slov, metodických návodů a nadbytečných cílových kategorií. Některé informace v něm obsažené by se mohly stát základem metodik, které ujasní, jakými cestami je možné (ne nutné) jeho obsah naplňovat. Úkolem RVP PV by mělo být vymezit rámec a priority předškolního vzdělávání. Srovnat, co je neopomenutelné, co důležité a co nepodstatné. A v tomto rámci vytvořit prostor pro pedagogickou tvořivost a radost z práce. Pro méně tvořivé pedagogy by pak měly posloužit jako opora metodické materiály, ukazující možnosti, jak tento rámec naplnit.
V oblasti lidských zdrojů je pak prioritou vzájemná domluva mezi vzdělavateli učitelů, kontrolními orgány a vedením škol o uchopení RVP PV a požadavcích, které budou kladeny na pedagogy, aby nedocházelo k formalismům, ale aby se dokument stal skutečnou oporou a podporou při předškolním vzdělávání. A v rámci DVPP se zaměřit na vzdělávání učitelů v oblasti integrovaného vzdělávání, práci s cíli, stanovování priorit a teprve po jejich zvládnutí hledat cesty, jak do nich zařazovat například základy gramotností nebo uměleckých aktivit. Tvrzení, že mateřské školy jsou s RVP PV spokojené, určitě není přesné. Předškolní pedagogové si pouze zvykli s RVP PV pracovat, bohužel ale často formálně, obdobně tak, jako kdysi pracovali s Programem výchovné práce pro jesle a mateřské školy.
Mateřské školy připomínají, že už od svého založení byly koncipovány jako široce vzdělávací instituce, která se nezaměřuje pouze na přípravu na základní školu, ale na celý život.
Kvalita řízení mateřských škol se přímo odvíjí od zájmu, nebo spíše nezájmu o pozici ředitele/ky mateřské školy. Do konkurzních řízení na tuto funkci se podle ČŠI hlásí jeden, nebo dokonce žádný uchazeč. Důvodem je vysoká míra zodpovědnosti spojená s okleštěnými pravomocemi, doplněná nízkým finančním ohodnocením (některé ředitelky MŠ jsou stále jen v 10. platové třídě). Kvalita řízení přímo souvisí s personálním zajištěním. Jistě i z toho důvodu došlo, podle ČŠI, ve čtvrtině mateřských škol k jejímu zhoršení.
Všechny ředitelky mateřských škol by měly být zařazeny do 11. platové třídy. Vysokoškolské vzdělání pro ředitelky mateřských škol musí být podmínkou.
Přeplněné třídy mateřských škol, v nichž 28 dětí není výjimkou, spíše pravidlem, by mohla pomoci řešit změna financování z dítěte na třídu a odučené hodiny.
Mateřské školy požadují úpravu školského zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve smyslu doplnění důvodů pro nepřijetí k předškolnímu vzdělávání, kterými jsou nevhodné vzdělávací (organizační, materiální, personální) podmínky a bezpečnostní rizika pro výchovně-vzdělávací péči o děti mladší 3 let.
Inkluzivní předškolní vzdělávání probíhalo v mateřských školách dávno před účinností zákona přirozenou formou. Do základní školy přicházejí děti, které jsou již diagnostikované. V mateřské škole je diagnostika dítěte otázkou dlouhodobějšího pozorování. Například při nástupu dítěte do mateřské školy probíhá adaptační období, které trvá zpravidla dva měsíce, někdy i déle, zvláště když je dítě opakovaně nemocné. Pokud má dítě v tomto období problémy, je třeba jej pozorovat delší dobu, aby pedagog mohl zodpovědně rozhodnout, zda se jedná o problémy adaptační, nebo o specifické vzdělávací potřeby.
Proto se školky staly prvním záchytným zařízením, které má relevantní diagnostické informace o dítěti a může okamžitě intervenovat v jeho prospěch např. plánem pedagogické podpory. Značné procento, třetí nejvyšší po poruchách autistického spektra a narušené komunikaci, podpůrných opatření – 19,6 (údaj ČŠI prosinec 2018), které odborná pedagogicko-psychologická pracoviště přidělují dětem v mateřských školách, je především pro poruchy chování.
Mateřské školy navrhují, aby vzdělávání asistentů pedagoga mělo státem garantovanou úroveň a věnovalo se především oblasti poruch chování. V odborné přípravě asistentů pedagoga by se měla pozornost zaměřit na práci s rodinou, na změnu jejich výchovných návyků. Tzv. volná výchova, která dítě nesaturuje láskou a nedává mu jistotu v hranicích, vede ke špatným modelům chování a nevhodným návykům, které dítěti znemožňují vřazení do společnosti.
Poslední povinný ročník předškolního vzdělávání neboli původně dobrý záměr, který se úplně minul účinkem. Stát deklaruje, že předškolní vzdělávání je nejpodstatnější a nejdůležitější vstupní devizou na pomyslné startovní čáře vzdělávacího procesu každého jedince. Proto zavedl jeho povinnost v posledním roce před zahájením školní docházky, aby kompenzoval případné sociální nerovnosti. Dětem, které by mohly být ohroženy školním neúspěchem, ale jeden povinný předškolní rok nestačí. Zvláště proto, že kvůli poměrně vysoké nemocnosti, po odečtu vedlejších prázdnin a omluvenek z rodinných důvodů, může mít takový rok 8 i méně měsíců.
Jak ukázaly zápisy 2017, které poprvé přijímaly předškoláky do posledního povinného ročníku předškolního vzdělávání (PPRPV), někteří z rodičů nesplnili svou povinnost a k zápisu s dětmi nepřišli. Většina mateřských škol, kterým zřizovatel stanovil spádovou oblast, znala přesné počty a jména dětí, které se k zápisu nedostavily. Někteří zřizovatelé požadovali, aby mateřské školy samy aktivně vyhledávaly, oslovovaly a vysvětlovaly rodičům jejich povinnosti. Zkušenosti mateřských škol s průběhem a výsledky předškolního vzdělávání dětí, které byly dohledány a zapsány, je jednoznačná – do mateřských škol nedocházejí.
Mateřské školy doporučují jasné rozdělení kompetencí. Veškerá povinnost vyhledávat děti spadající do této povinnosti, informovat zákonné zástupce o prospěšnosti předškolního vzdělávání a kontrolovat plnění je na straně státu, nikoli mateřských škol. Individuální předškolní vzdělávání musí mít jasná pravidla, kdo smí vzdělávat a kdo má a jak kontrolovat. Kontrola nemůže spočívat v tom, že se k ní zákonný zástupce jen dostaví.
Mateřské školy navrhují zrušit písemné omlouvání povinně vzdělávaných předškoláků. Pro kontrolu plnění jejich povinnosti postačuje přehled docházky, kde jsou v poznámce uvedeny důvody nepřítomnosti.

Související dokumenty