Hejného metoda jako cesta ke kritickému myšlení

Vydáno:

Hejného metoda je nejen matematika, ale hlavně filozofie. Děti mají možnost se seznámit s početními operacemi nenásilnou a hravou formou. Jsou motivovány hrou a zajímavými prostředími k přemýšlení, jak by početní operace šla provést jinak, díky čemuž každé dítě dospěje k výsledku svou vlastní cestou, cestou kritického myšlení. Zároveň Hejného metoda splňuje myšlenku "respektovat a být respektován". Počítání Hejného metodou můžeme provádět všude. Můžeme používat Montessori pomůcky, přírodniny, vyrobené pomůcky. Může se provádět na zahradě, v lese, ve třídě.

Hejného metoda jako cesta ke kritickému myšlení
Romana
Brilová,
ředitelka Mateřské školy Ondřejov
Počátek všeho...
Když jsem před dvanácti lety nastoupila do Mateřské školy Ondřejov jako učitelka nejmladších dětí, ani ve snu by mě nenapadlo, že se já, původní profesí fotografka, ponořím do práce s dětmi tak, že se stanu po letech ředitelkou mateřské školy. Je pravda, že na začátku byla přede mnou daleká cesta. Bylo nutné si doplnit nezbytné vzdělání a za tímto účelem jsem nastoupila na Střední pedagogickou školu v Berouně, kde se mi podařilo získat hluboké základy. V roce 2016 jsem absolvovala kurz pro ředitele škol a školských zařízení, prošla konkurzem a nyní studuji dobrovolně a s velkým potěšením na PedF UK obor Školský management.
Při práci s předškolními dětmi, které jsou žáky mé třídy, používám několik metod práce, jež splňují myšlenky pana Milana Hejného. Počínaje právě Hejného metodou předmatematických představ přes hru na flétnu, Stimulační program Maxík až po artefiletiku. A to není výčet všech disciplín, se kterými naše mateřská škola pracuje.
Vzdělanost a touhu po vzdělání považuji za jeden ze základních stavebních kamenů lidské společnosti po všechny generace a napříč všemi režimy. Vždyť již starý učenec Sókratés pronesl výrok: "Vím, že nic nevím." Přesně takový pocit jsem měla, když jsem nastoupila na SPgŠ v Berouně, kdy nám pan učitel výtvarné výchovy Jaroslav Janík odkrýval různá tajemství dějin výtvarného umění a filozofie. Od té doby ale uběhlo hodně vody.
Něco nového...
Před třemi lety jsem prošla čtyřdenní intenzivní školou Hejného metody pro předškolní vzdělávání. Do té doby jsem měla problémy s tím, jak děti rozvíjet v oblasti předmatematických představ. Bývalé vedení naší mateřské školy nás vedlo k tomu, abychom děti učily číslice. Učitelky nejmladších žáků byly nuceny učit děti číslice do tří, nejstarší děti pak až do deseti. Přitom znalost číslic není v souladu s psychosociálním vývojem dítěte předškolního věku. Číslice se děti mechanicky naučí, ale zdaleka to neznamená, že pochopí, co vlastně je obsahem číslic. Počítat se také děti naučí, třeba do sta, ale jen mechanicky, jako básničku. Lámala jsem si hlavu nad tím, jak učit děti efektivně rozvíjet předmatematické schopnosti, jak je naučit pracovat s obsahem číslic, jak jim vysvětlit primární početní operace a v neposlední řadě jak přesvědčit vedení, že nemáme děti učit znát číslice. Odpovědi na své otázky jsem získala na prázdninové škole Hejného metody. Celé čtyři dny jsme se seznamovali s různými prostředími a jejich návazností na vyšších stupních vzdělávání. Velmi se mi líbilo, že Hejného metoda je hravá forma práce s dětmi. Ty se učí nenásilnou formou poznávat svět matematiky včetně geometrie, svět početních operací a přírodních zákonů. Matematika je všude. I v básni, písni, jen ji umět vnímat, přizpůsobit své myšlení, pracovat s chybou. Velmi se mi osvědčilo krokování, děti tak nenásilnou formou sčítají a odečítají. Pracují s chybou a společně vnímají svět znaků a hodnot všemi smysly.
Zásobník her
Postupně jsem si vytvořila zásobník her, které používám jak frontálně, tak skupinově i individuálně. Pořídila jsem si pěnové kostky a malé barevné krychličky. Soused truhlář mi vytvořil geoboardy, což je dřevěná destička s vystouplými úchyty, na které se přidělává gumička do požadovaného geometrického tvaru. Děti nápodobou nebo vlastní fantazií vytvoří požadovaný tvar. Geoboardy s dětmi velmi ráda využívám i při skupinové práci, kdy pomocí mluvících skřipců děti pracují ve skupince, za mého dohledu a dohledu školní asistentky, a sestavují na geoboardech dané geometrické tvary. Velmi se nám osvědčily staré dřevěné kostky, ze kterých za zástěnou postavím stavbu. Skupinka dětí má pak za úkol stavbu napodobit s tím, že na tu původní se mohou jít podívat jen pětkrát. Na konci si práci samy zhodnotí. Další variantou může být, že si ve skupinách samy pro kamarády vytvoří stavbu a druhá skupina stavbu napodobí.
Ke konci roku, kdy už děti více vnímají předmatematické představy a hlavně mají zkušenost, zařazuji prostředí autobus a pavučiny. Tato prostředí jsou složitější, proto je zařazuji ke konci školního roku, kdy jsou děti již připravené více se soustředit. Při práci, a to nejen při předmatematických představách, se snažím dětem vysvětlit, že chyba je v pořádku. Děti si navzájem pomáhají, kooperují ve skupinách. Nakonec společně chybu odstraní.
Pokračování v dalších stupních vzdělávání
Děti z naší mateřské školy mají naštěstí návaznost na Hejného metodu i ve škole základní. Nicméně si myslím, že i kdyby návaznost neměly, Hejného metoda předmatematických představ znamená velký pokrok pro předškolní děti, protože se děti učí kritickému myšlení, práci s chybou, prostorové představivosti, a to vše prostřednictvím hry, fantazie, metodou pokusu a omylu.
Protože se účastním různých seminářů, jsem velmi překvapená, kolik různých metod se opírá právě o Hejného předmatematické představy. Jako příklad uvedu programy a semináře od Edulabu, Stimulační program Maxík.
Děti v dnešní době mají ohromné množství informací, různých stimulů a encyklopedických znalostí, ale orientovat se ve složitém světě ICT, různých informací a nástrah, kdy s námi manipulují různí lidé s dezinformacemi, není vůbec jednoduché ani pro dospělého člověka, natož pro malé dítě. Proto by se děti již od nejmladšího věku měly učit kritickému myšlení, kdy si budou umět samy vyhodnotit, zda informace, kterou dostaly, je opravdu správná, nebo naopak zavádějící. Nemůžeme dopustit, aby jim dospělí všechno předložili na zlatém podnose a děti všechno nečinně přijímaly. Naopak, měly by se umět ptát. Vždyť správně položená otázka je důležitější než odpověď. A když se dítě správně zeptá, učitel by měl říci: "A proč myslíš? Ty určitě přijdeš na to, proč to tak je."
Závěr
Na závěr bych ráda napsala, že když člověk to, co dělá, dělá rád, má to vždycky smysl. Poznávat nové věcí nebaví jen děti, ale i dospělé. Měli bychom se spíše my učit od dětí. Mnohdy to, co dělají a říkají, má mnohem větší poselství, než si myslíme. Vzpomeňme si třeba na Malého prince...

Související dokumenty