Čtenáři z Kameňáčku

Napsat, jak by se měla rozvíjet čtenářská pregramotnost ve školkách, je jedna věc. Vidět, zažít a vyzkoušet vše v praxi je úplně něco jiného. O základních aktivitách, které v mateřských školách úspěšně budují čtenářské chování dětí, a tím pádem dávají dobrý základ pro pozdější školní vzdělávání a rozvoj čtenářské gramotnosti, jsme psali ve Speciálu pro MŠ 1/2018, nyní bych vám ráda zprostředkovala ono vidění, zážitek a doufám i chuť si vše vyzkoušet. Přijměte pozvání do MŠ Kameňáček v Kamenném Újezdu u Rokycan.

Ředitelka školky Monika Dudová se rozvoji čtenářství věnuje již řadu let, kromě své dřívější učitelské praxe na základní škole vedla a stále vede čtenářský klub pro starší děti a spolu se svou bývalou kolegyní Ivanou Sixtovou pořádají pravidelné měsíční akce pro pedagogy v Centru kolegiální podpory Nové školy, o. p. s., které funguje pro zájemce o rozvoj dětského čtenářství při ZŠ Jižní Předměstí v Rokycanech. Je tedy pravděpodobné, že své mnohaleté zkušenosti z oblasti Monika uplatňuje i ve vedení mateřské školky. Volba místa pro naši návštěvu je tedy zřejmá.

Školka Kameňáček s jedinou heterogenní třídou se od těch ostatních liší především svou novotou, načíná teprve druhý rok svého provozu. Velká světlá místnost s výhledem na zahradu, barevné koberce, nový nábytek i hračky. Rozhlížím se po čtenářském koutku, knihovničkách, které jsou na dosah všem dětem. "Čtenářský koutek je zatím jen mé přání," říká Monika Dudová a vysvětluje, proč pro knihy jednoduše nevyužijí nízké regály v herně. "Udělali jsme zkušenost, že knihy musí být odděleny od hraček, jinak děti neví, jak se k nim chovat, používají je jako stavebnice. Proto jsme prozatím knížky z regálů dali do krabice, která stojí odděleně. Čtenářský koutek bude muset mít alespoň mentálně oddělený prostor, děti by měly vědět, že je to území, kde se chovají jinak - čtenářsky, dělají jiné věci než s hračkami. Myslím, že by stačil koberec, který bude tou hranicí, oddělený regál, polštáře a ideálně gauč." Monika ukazuje místo v rohu, které je dobře přístupné, ale mimo centrum herny.

Dnešní řízenou aktivitou bude dílna čtení. Děti ji v Kameňáčku zažívají minimálně jednou za dva týdny, a protože je teprve začátek školního roku a nových dětí tu není málo, bude to pro velkou část z nich stále ještě nezvyklá aktivita. Přesto vše plyne přirozeně, v relativním klidu. Stejně jako jiné řízené aktivity začíná i dílna čtení v kruhu na koberci. Evokační aktivita je tak trochu detektivní a děti evidentně baví. V kapsáři je schovaný smajlík, knížka a látkový králík Muchlinka, pro všechny přítomné jasné znamení, že se bude dělat něco s knížkami. Monika souhlasí, bere si Mateřídoušku se slovy: "Tak já si vezmu knížku." Děti pohotově reagují na skrytou výzvu a argumentují, proč toto není knížka. Na řadu tedy přichází známá krabice, nyní ji střeží králík Muchlinka, v kruhu zatím probíhá rozhovor o tom, co by kdo chtěl číst. Nejprve ale padne otázka na tělo: "Je tady někdo, kdo neumí číst?" Zvedne se několik nesmělých rukou. Monika ukazuje obrázky jedné knížky a vyzývá děti, aby je "četly". Pro nikoho to není těžké. "Tak takto čteme ve školce,"vysvětluje. Zdá se, že děti vědí, co si chtějí prohlížet, na doplňující otázku "proč?" jim také nedělá problém odpovědět. Z jejich odpovědí zároveň zjišťuji, že i malé děti nejsou ve výběru knih zcela svobodné, slova tříleté holčičky, že si chce číst o princeznách, protože je holka, jsou přece jen mírně znepokojivá.

Monika si s dětmi opakuje jednoduchá pravidla pro dílnu čtení - každý bude mít své místo, svou knížku, nechceme se rušit, a než Muchlinka zazvoní, budeme si číst. A je čas na výběr knížky, knihy jsou rozložené uprostřed kruhu, děti je chvíli obhlížejí a na pokyn si hromadně vybírají. Z odstupu se zdá, že se možná i trochu perou a hádají, po minutě ale k mému překvapení každý v klidu odchází na jiné místo v herně s vlastní knihou a vůbec není třeba zásahu dospělého. Monika i druhá paní učitelka Dana si také vybírají každá svou knížku, usazují se mezi dětmi na zemi a spolu s nimi si čtou. Sedm minut ticha. Sem tam pobrukování. Sedm minut čtení. Občas někdo ukazuje něco v knize druhému, jinde se čte přes rameno. Leporela, ač v různých stavebních pozicích, jsou také evidentně čtena. Muchlinka zvoní konec čtení. Je čas sdílet přečtené.

Úkolem dnešního sdílení je pojmenovat téma knížky - o čem je?O čem jsem četl, četla? Sdílení má tři fáze a děti i přes projíždějící traktůrek těsně za okny školky zvládají všechny. Nejprve Monika vyzývá, ať se postaví ten, kdo četl o traktorech (kupodivu nikdo), o strašidlech, o princeznách, o... děti dokladují svá tvrzení ukázkou obrázků. Překvapením je tvrzení dvouleté Michalky, že četla o houbách, její kniha je totiž o mravencích. Stejně ale jako všichni před ní je schopná předložit důkaz - na jednom obrázku je skutečně malá houba. Z koberce se děti s knížkami přesouvají ke stolečkům, zde si konečně mohou povídat mezi sebou. Monika nechává hovory plynout, zasahuje jen, aby dala další návrh k činnosti, když je některý stůl příliš pasivní - můžete si ukazovat obrázky, zkuste si knížky vzájemně vyměnit apod. Úplným závěrem je opět kruh, Muchlinka jde z ruky do ruky jako symbol toho, kdo má slovo. Děti říkají, o čem četly, nyní samostatně. Jde jim to poměrně lehce, zřejmě i proto, že jako první velice jednoduše modelově představila svou knihu Monika. Ke konci sdílení jsou děti už neklidné. Přesto je zde ještě jedna aktivita, překvapivě zklidňující - děti si chvilku listují, říkají tomu "učíme se chovat správně ke knížkám". Pak postupně ukládají knížky do krabice. Celá dílna čtení trvala bezmála 45 min.

Denní program běží dál, knížky a čtení zůstává zpřítomněno. Cvičí se na témata knih, recitují básničky z leporel. Až budou děti po obědě usínat, budou si brát kromě plyšáků do postele také knihy. Po společném předčítání pak paní učitelky individuálně podporují děti, které neusnou, aby se zabavily právě knihou. Hodně dětí si i proto nosí své knížky z domu. Ale i jinak je každé přinesené knížce ve školce věnována alespoň chvilka, někdy společná, někdy jen v rozhovoru dítěte s učitelkou.

Kromě čtenářského koutku by si Monika pro školku přála především dostatek nových knih. Krabici zatím doplňuje a obměňuje sama a z darů rodičů. Dovede si ale představit ještě lepší knihy pro čtenářské aktivity. Na otázku, co je pro ni v rozvoji čtenářské pregramotnosti stěžejní, jednoznačně odpovídá, že čtenářské chování. "Kniha by pro děti měla být běžná, ale cenná věc, se kterou umí zacházet a dokážou v ní najít radost. Nemělo by být pro ně zátěží trávit nějaký čas s knihou, naopak. A také by si měly umět vybrat k prohlížení takovou knihu, která je bude bavit. Myslím, že se nám to daří. Důkazem pro mne jsou i předškoláci, kteří vyžadují náročnější čtenářské úkoly. Pokud je to možné, pracujeme s nimi i zvlášť, zde se zaměřujeme také na čtenářské strategie."

Děti ve školce jsou různé, některé mají čtenářskou podporu doma, jiné ne. Monika doufá, že se díky důrazu na čtenářství ve vzdělávacích aktivitách stane téma důležitým i pro rodiče. Již nyní chodí někteří z nich do školky předčítat. "Určitě je zájmem nás všech, aby děti znaly mnoho důvodů, proč vzít knížku do ruky, i když ještě neumí číst," uzavírá Monika Dudová.