Společnost (a především zaměstnavatelé i státní pokladna) m
á
eminentní z
á
jem na tom, aby zejména v obdob
ích
ekonomické konjunktury byly tuzemské zdroje pracovn
í
ch sil využity na maximální míru, tedy aby pracovali všichni pr
á
ceschopn
í
jedinci. Kde jsou rezervy? Jednoznačně v žen
á
ch (výjimečně i v mužích) na rodičovské dovolen
é. Jenže v případě docházky do zaměstnání je žena nucena k tomu, aby sladila ještě víc rolí důležitých pro rozvoj (přežití) rodiny, dětí v této rodině i samotné ženy a v posledku i společnosti. I když se situace v této společnosti proměňuje ve prospěch větší a spravedlivější dělby práce mezi ženu a muže, pořád jde pro velkou část žen o více souběžných plných nebo alespoň dílčích úvazků. V současné hospodářské situaci patrně nebude poptávka po pracovních silách tak výrazná, to však neznamená, že problém zmizel definitivně.
Každý zaměstnavatel má zároveň zájem na tom, aby pracovník podával dobré výkony, aby nebyl nemocný, aby nefluktuoval. Dnes už víme, že k tomu je krajně důležité, aby byl spokojený, aby měl „čistou hlavu“, byl zdravý a mohl se plně věnovat práci. Spokojenost se však neodvíjí jen od podmínek a vztahů na pracovišti, ale velmi často i od těch v soukromém životě. V případě, že zaměstnanci mají děti, je třeba zajistit, aby jako rodiče neměli pocit, že jim svým zaměstnáním ubližují. Proto také očekávají od kteréhokoli individuálního pečovatele nebo kolektivního zařízení, že o ně bu