Připomínky ke "Strategii boje proti sociálnímu vyloučení v oblasti školství"

Vydáno:

Snaha o inkluzivní vzdělávání je velmi dobrá, ale navržená opatření nejsou v souladu s ekonomickými, prostorovými a personálními podmínkami škol.

Připomínky ke „Strategii boje proti sociálnímu vyloučení v oblasti školství“
PaedDr.
Pavel
Schneider
vedoucí odboru školství a sportu Středočeského kraje
V materiálu není popsáno, jak budou financováni asistenti pedagoga a další nutná podpůrná opatření
(nižší počet žáků ve třídě, speciální pomůcky, náročnější organizace školy ...). Materiál Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) a vlády
Reforma financování regionálního školství
vůbec neřeší integraci. Podle přípravy rozpočtu na rok 2012 to spíše vypadá na omezení prostředků pro asistenty pedagogů apod.
Transformace, resp. zrušení základních škol praktických
je z těchto důvodů rizikový krok, který může vést k ohrožení vzdělávání jak dětí zdravých, tak dětí se specifickými potřebami. Vzhledem k počtu dětí navštěvujících základní školu praktickou (okolo 5 %) by po jejich zrušení přišli do každé třídy základní školy asi dva žáci se speciálními potřebami.
Základní školy praktické jsou i stavebně jinak koncipované
(malé třídy, speciální třídy, relaxační třídy) než školy základní a mají většinou jiného zřizovatele.
Základní školy praktické jsou zřizovány většinou kraji
– jejími žáky jsou děti z velmi širokého okolí školy, ne tedy z jedné obce nebo města. Navrhované převedení zřizovatelství pod obce přinese problémy.
Důsledné uplatnění koncepce může vést k tomu, že i
děti s velmi výrazným postižením budou nuceni opustit základní školu praktickou a vzdělávat se v hlavním vzdělávacím proudu – což jim může v důsledku uškodit a snížit jejich reálný vzdělávací výsledek.
Požadavek na
zrušení přílohy školního vzdělávacího plánu
(dále jen „ŠVP“) pro mentálně postižené žáky
musí vést ke snížení úrovně vzdělávání všech žáků, musí vést ke snížení obsahu standardů a musí se projevit i na snížení náročnosti závěrečného testování
v 6. a 9. ročníku.
To může vést k celkovému snížení úrovně vzdělávání.
Vítáme snahu o pečlivé diagnostikování a zařazování dětí do základních škol praktických a do základních škol tak, aby děti, které jsou schopny se vzdělávat podle ŠVP Základní škola, se skutečně podle tohoto ŠVP vzdělávaly.
Současná diagnostika postižení nedostatečně popisuje podmínky integrace
těchto žáků. Pedagogicko-psychologické poradny nestíhají zákonné povinnosti při vyšetřování a přešetřování žáků. Z těchto důvodů ředitelé škol velmi obtížně mohou zařazovat děti se specifickými potřebami do škol a pod ŠVP. I přes tyto problémy
již dnes není možné zařadit dítě do základní školy praktické a pod ŠVP s přílohou pro mentálně postižené bez doporučujícího vyjádření poradny a bez souhlasu rodičů.
Navrhované
zrušení pedagogicko-psychologických poraden
a převod jejich kompetencí pod jednotlivé školy je
nepřipravené a rizikové. Vytratí se samostatnost poraden a jejich odborná úroveň
– všestrannou odbornou úroveň může zajistit pouze samostatná organizace s krajskou působností. Materiál v zásadě nerozlišuje různé funkce pedagogicko-psychologické poradny, školních psychologů a školních speciálních pedagogů v systému poradenské péče.
Striktní požadavek na
zavedení přípravných ročníků pouze u základních škol a požadavek na zrušení přijímání žáků do prvních tříd základních škol praktických
nerespektuje možná místní specifika.
Zrušení středních škol s obory pro děti se specifickými potřebami,
resp. zrušení těchto oborů bez náhrady,
úplně rozloží systém péče o tyto děti s hrozbou zvýšení nezaměstnanosti a budoucí neuplatnitelnosti na trhu práce těchto dětí.
Některé návrhy (i výše popsané) jsou jistě v zásadě dobré, ale jejich uplatňování vyžaduje citlivost a opatrnost. Mohly by se např. pilotně vyzkoušet v jedné nebo několika školách, resp. městech či regionech. Podmínkou je však zajištění dostatečného finančního a dalšího zajištění.
Je skutečně dobré vzdělávat všechny děti v hlavním vzdělávacím proudu?
Nepopíráme tak tradice českého speciálního školství? Když 2 % výjimečně nadaných žáků mají své speciální školy a 5-10 % nadaných žáků navštěvuje víceletá gymnázia (současný stav až 30 % žáků je samozřejmě neúnosný) – podobný poměr funguje i u žáků se specifickými potřebami na druhé straně Gaussovy křivky.