Jak aplikovat e-learning?

Vydáno:

E-learning (elektronické vzdělávání) je moderní alternativní metoda vzdělávání s podporou informačních a komunikačních technologií použitelná při vzdělávání dětí, žáků, studentů a zaměstnanců ve škole i mimo školu.

Jak aplikovat e-learning?
Ing.
Martin
Šikýř
Ph. D.
odborný asistent, katedra personalistiky, fakulta podnikohospodářská, Vysoká škola ekonomická v Praze
Vzdělávání s podporou informačních a komunikačních technologií, zejména multimediálních vzdělávacích programů dostupných prostřednictvím osobních počítačů a počítačových sítí, označované jako
e-learning (elektronické vzdělávání), představuje moderní alternativní metodu vzdělávání dětí, žáků, studentů a zaměstnanců ve škole i mimo školu.
Podstatou aplikace tradičních metod vzdělávání, např. instruktáže, přednášky, semináře nebo demonstrování (Řízení školy č. 10/2011), je předávání a sdílení znalostí a dovedností v rámci
procesu komunikace
mezi zdrojem (učitelem, školitelem) a příjemcem (studentem, zaměstnancem).
Podstatou aplikace e-learningu je nahrazení zdroje znalostí a dovedností (učitele, školitele) odpovídající informační a komunikační technologií, která příjemci (studentovi, zaměstnanci) zprostředkuje znalosti a dovednosti zdroje
(učitele, školitele). Právě uplatňované informační a komunikační technologie jsou často vnímány jako kritický faktor úspěšné aplikace e-learningu, ale o úspěchu e-learningu rozhoduje spíše
motivace a aktivita uživatele
(studenta, zaměstnance) než dokonalost uplatňované informační a komunikační technologie.
Jistou předností e-learningu je atraktivnost a názornost vzdělávání. Znalosti a dovednosti jsou uživatelům zprostředkovány rozmanitou a kombinovanou formou (text, obrázky, grafy, tabulky, audio, video), což zaměstnává prakticky všechny smysly a podporuje aktivní přístup k učení. Osvojené znalosti a dovednosti si uživatelé obvykle mohou okamžitě ověřit řešením testových otázek a modelových situací.
E-learning se aplikuje individuálně i skupinově, ovšem téměř vždy lze vzdělávání přizpůsobit individuálním potřebám a možnostem uživatelů. E-learning poskytuje relativní časovou a prostorovou nezávislost, kdy se uživatelé učí nezávisle na sobě, v různém čase a na různém místě, pokud je vybaveno odpovídajícími informačními a komunikačními technologiemi. A právě motivace a aktivita uživatelů spolu s náklady na pořízení potřebného technického a programového vybavení představují hlavní limity využívání e-learningu.
Náklady na pořízení příslušného
technického a programového vybavení
pro e-learning obvykle zahrnují pořízení
hardwaru
(osobních počítačů, serverů, sítí a periferních zařízení),
základního softwaru
(operačních systémů, databázových systémů, internetových prohlížečů) a
aplikačního softwaru
(multimediálního vzdělávacího programu), jehož kvalita ovlivňuje účinnost vzdělávání uživatelů.
Multimediální vzdělávací program
musí uživatelům zprostředkovat jak faktické znalosti a dovednosti z určité oblasti lidské činnosti, tak související příklady a problémy k řešení. To významně podporuje osvojení si nových znalostí a dovedností. Program musí uživatelům poskytovat průběžný přehled o tom, co vše již zvládli a co se naučili. Důležitá je okamžitá
zpětná vazba
s vysvětlením a doporučením dalšího postupu. Každý uživatel musí mít možnost vytvořit si
individuální studijní podmínky
podle vlastních potřeb a možností. Program musí umožnit
zapojení lektora, který podporuje, usměrňuje a motivuje uživatele během studia.
Pokud jde o samotné multimediální provedení vzdělávacího programu, je nutné si uvědomit, že dokonalé multimediální provedení vzdělávacího programu nezaručuje, že se uživatelé opravdu něco naučí.
Uživatele většinou učení více baví, uživatelé mívají pocit, že se hodně naučili, avšak skutečný přínos učení bývá mnohem menší.
Uživatelé si mnohdy zapamatují spíše nepodstatné skutečnosti, např. hezky vyvedený obrázek nebo zajímavý klip, ovšem smysl a účel zprostředkovávaných znalostí a dovedností jim často uniká.
Kvalitní informační a komunikační technologie tedy podporují atraktivnost a názornost vzdělávání, ale samy o sobě úspěch vzdělávání nezaručují.
Aplikace e-learningu je založena na řízeném samostudiu, tzn., že uživatelům jsou vytvořeny podmínky pro to, aby se mohli sami vzdělávat prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. Úspěch e-learningu závisí především na motivaci, aktivitě a odpovědnosti uživatelůza vlastní vzdělávání. Uživatelé musí sami chtít, což ostatně platí pro jakékoliv vzdělávání.Uživatelé musí mít dostatek vůle a odhodlání se sami něco nového naučit. Bohužel, většině uživatelů potřebná vůle a odhodlání schází. Navíc, většina uživatelů se ve skutečnosti nechce učit samostatně u počítače. Uživatelé se chtějí setkávat s jinými uživateli, poznávat je a komunikovat s nimi.
Výsledkem je uplatňování nových forem e-learningu v podobě tzv. virtuálních tříd. Ve virtuální třídě se uživatelé z různých míst v určitém čase setkávají, komunikují a spolupracují on-line prostřednictvím internetu. Účastníci virtuální třídy jsou spojeni společným zájmem se něco nového dozvědět a naučit, což dále posiluje jejich motivaci a aktivitu při samostudiu.
Přes neustále se rozšiřující možnosti informačních a komunikačních technologií, e-learning pravděpodobně zcela nenahradí tradiční formy vzdělávání, jak o tom uvažuje řada jeho propagátorů. Žádná vzdělávací metoda, včetně e-learningu, není zázračná. Každá vyžaduje kvalitní přípravu a aktivitu ze strany účastníků vzdělávání, učitelů nebo školitelů na straně jedné, studentů nebo zaměstnanců na straně druhé. Informační a komunikační technologie jistě podporují atraktivnost, názornost i efektivnost vzdělávání, důležitou roli člověka (učitele, školitele) ve vzdělávacím procesu však žádná technologie zatím nenahrazuje.
POUŽITÉ A DOPORUČENÉ ZDROJE
 
ARMSTRONG, M. Řízení lidských zdrojů. Nejnovější trendy a postupy. 10. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 789 s. ISBN 978-80-247-1407-3.
 
HRONÍK, F. Rozvoj a vzdělávání pracovníků. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 240 s. ISBN 978-80-247-1457-8.
 
VODÁK, J., KUCHARČÍKOVÁ, A. Efektivní vzdělávání zaměstnanců. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 212 s. ISBN 978-80-247-1904-7.