Hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami za využití informačních technologií

V České republice (stejně jako v několika dalších zemích Evropské unie) probíhala v uplynulých dvou letech adaptace úspěšného britského systému „INGOT -Mezinárodní certifikace, otevřené technologie“. Nosnou myšlenkou systému je usnadnit hodnocení znalostí a dovedností žáků, přispět k omezování byrokracie a zároveň zavést jednotný systém hodnocení znalostí v informačních technologiích ve vazbě na Evropský kvalifikační rámec (EQF).

Hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami za využití informačních technologií
PhDr.
Lenka
Krejčová
Ph. D.
psycholožka, katedra psychologie FF UK, DYS-centrum Praha, o. s.
Ing.
Kateřina
Nevřalová
 
Euroface Consulting, s. r. o.
Tvůrce systému a zakladatel The Learning Machine Ltd. Ian Lynch o
INGOT
říká:
„Systém využívá otevřené technologie, a umožňuje tak přenos výsledků hodnocení mezi školami a vzdělávacími organizacemi různé úrovně. Systém rozpracovává hodnoticí kritéria od úrovní úplných začátečníků až po velmi pokročilé.“
Pan Ian Lynch je registrovaným inspektorem OFSTED a hodnotitelem národních profesních kvalifikací ve Velké Británii. V České republice v letech 2009–2011 realizoval řadu seminářů a školení pro zájemce o využívání české adaptace systému INGOT. V rámci pilotáže bylo v České republice vydáno téměř 800 certifikátů INGOT různé úrovně.
Spolupráce, která začala v projektu INGOT, pokračuje od minulého roku v navazujícím projektu
SAFE – hodnocení pokroku dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.
Cílem projektu SAFE je využít existující prostředí INGOT
pro hodnocení pokroku u dětí, pro které nejsou běžné metody hodnocení vhodné.
Pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami vznikl soubor kritérií hodnocení, tzv.
P-Scales.
Tato hodnoticí stupnice existuje od roku 1998 a její používání je ve Velké Británii povinné.
Také v podmínkách našeho školství se v současné době slovo
inkluze
skloňuje ve všech pádech, je ovšem otázkou, do jaké míry si umíme představit, co to v praxi znamená a jak se v praxi máme chovat inkluzivně. Jak pracovat se žáky, kteří dosahují nižší úrovně dovedností v některých předmětech než zbytek třídy? Jak si stanovit, co je budeme učit, když je jasné, že na běžnou úroveň nedosáhnou? Jak hodnotit jejich práci? Odpovědi na podobné otázky se snaží nalézt systém P-Scales. Při práci učitelů, především v základních a mateřských školách či základních školách praktických a speciálních,
může být užitečný při tvorbě individuálních vzdělávacích plánů,
ale také při konkrétní spolupráci s rodiči žáků i se žáky samotnými. Jeho prostřednictvím si lze stanovovat dosažitelné cíle ve výuce žáků a současně mapovat jejich individuální vývoj.
P-Scales jsou rozdělena do osmi úrovní. První tři jsou obecné
a sledují základní dovednosti, které by jedinec měl zvládnout, než nastoupí přímo do vzdělávacího procesu.
Čtvrtá až osmá úroveň jsou rozděleny do dvanácti oblastí podle předmětů,
které se vyučují ve škole coby povinné předměty, volitelné předměty nebo jsou zahrnuty do tzv. průřezových témat, tj. český jazyk, matematika, prvouka, vlastivěda, informatika, cizí jazyk, dějepis, Člověk a svět práce, náboženství, rozvoj sociálních dovedností a etická výchova, tělesná výchova, výtvarná výchova a hudební výchova.
Bystrého čtenáře zajisté napadne, jak je možné adaptovat anglický materiál pro hodnocení českého jazyka, ale i dalších předmětů, když český a britský školský systém jsou tolik odlišné. V tomto směru ovšem
P-Scales nutí učitele ke zcela odlišnému způsobu přemýšlení o žácích,
než jsme z běžných škol zvyklí, a současně jsou zcela v souladu s požadavky stávající kurikulární reformy.
Každá škála je rozpracována z hlediska tzv.
očekávaných výstupů
(cílů vzdělávání) a ke každému z nich jsou přiřazena hodnoticí kritéria, podle nichž můžeme usoudit, že žák na danou úroveň již dosáhl, resp. očekávané dovednosti zvládá. Nehovoří se ovšem o tradičních školních znalostech či výukových tématech.
Cíle i jejich hodnocení jsou vyjádřeny popisem konkrétní projevů chování,
které můžeme u žáků pozorovat za předpokladu, že se v dané oblasti už orientují a daří se jim ji zvládat.
Tento přístup je plně v souladu s rozvojem tzv. klíčových kompetencí, které po nás chtějí rámcové vzdělávací programy. Současně také velmi jednoduše
nabízí vodítka pro učitele, co mohou u žáků pozorovat,
které formy chování lze pokládat za projevy pokroku a co je třeba naopak podporovat, jestliže žák dané úrovně ještě nedosáhl.
Kromě toho, že se děti učí konkrétním znalostem a dovednostem, P-Scales nabízejí možnost, jak v praxi prověřit, že si žáci určité téma skutečně osvojili. Veškeré činnosti popsané na jednotlivých úrovních P-Scales se snaží maximálně kopírovat vývojové charakteristiky. V
matematice
se proto začíná
předčíselnými představami, v jazycích
zase
základními řečovými dovednostmi
a pochopením symbolů či značek, které s učením čtení a psaní úzce souvisejí.
Děti bez speciálních vzdělávacích potřeb těmito znalostmi zpravidla disponují již před nástupem do školy, proto nás třeba ani nenapadne jim věnovat pozornost. Rovněž v prvouce či vlastivědě se začíná na úrovni poznávání každodenního světa kolem sebe, bez něhož by nebylo možné hovořit o tom, co nás také obklopuje, ale momentálně to nevidíme, musíme vyjít ze zkušeností, které máme. Jestliže je však děti postrádají, nemají na čem stavět a je pochopitelné, že jim učení nejde.
Od učitele se přitom očekává, že se sám pokusí
stanovit aktuální vývojovou úroveň žáků a od ní pokračovat ve stanovování dalších vývojových úkolů.
Mnohdy se nejedná o využití hodnoticích kritérií ve všech vyučovacích předmětech, ani se neočekává, že budou žáci postupovat od nejnižších úrovní, lze ovšem využít konkrétní předměty, v nichž čelí obtížím.
Dokážeme si například představit
využití oblasti českého jazyka
(konkrétně čtení a psaní, neboť hlavní předměty jsou členěny ještě do dalších složek, které se v rámci nich vyučují)
pro žáky s dyslexií, matematiky pro žáky s dyskalkulií,
sociálních dovedností pro žáky s poruchami autistického spektra nebo složky řeči v českém jazyce pro žáky s dysfázií či jinými formami narušené komunikační schopnosti. Ostatní předměty přitom žáci mohou zvládat velmi dobře a podporu formou P-Scales nemusejí potřebovat. Nebo je možné využít různých úrovní v rámci P-Scales v jednotlivých zvolených předmětech pro konkrétního žáka a současně některé předměty vůbec podle P-Scales nehodnotit, protože to není nutné.
Při práci s P-Scales
nelze postupovat mechanicky a bezmyšlenkovitě,
vyžadují od učitelů kvalitní diagnostické, didaktické i speciálně pedagogické dovednosti, avšak současně mají velmi srozumitelnou strukturu a dávají jim do ruky nástroj, díky němuž se při práci se žáky mohou snáze orientovat. Rozhodně si nekladou za cíl nahradit komplexní speciálně pedagogické či psychologické vyšetření, ale
nabízejí podklad pro kontinuální
a ve škole nesmírně potřebnou
pedagogickou diagnostiku,
která probíhá v přirozeném prostředí žáků, při jejich každodenním pozorování a práci s nimi.
P-Scales lze bezpochyby velmi účinně využívat při tvorbě
individuálních vzdělávacích plánů,
které nepředstavují jen bezvýznamný cár papíru, ale spíše konkrétní návody na postupy a vyučovací metody používané se žáky. Současně však P-Scales vznikla coby
podnět ke spolupráci se žáky i jejich rodiči.
Původní záměr hodnoticích kritérií totiž mířil především k dětem.
Autoři P-Scales očekávají, že učitelé budou se žáky i jejich rodiči hovořit o tom, co od žáků očekávají, co se nyní budou společně učit, co mohou také rodiče s dětmi doma cíleně trénovat. Z těchto důvodů je jejich součástí také
systém certifikace,
který umožňuje učitelům vložit údaje o žácích a nechat jim vystavit „certifikát“, že dané úrovně již dosáhli a mohou směle pokračovat dál.
Z pohledu českého školství nám možná mohou podobné postupy připadat zvláštní nebo úsměvné. Je ovšem dobré si uvědomit, že žáci se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách v některých oblastech nemohou zcela dohnat své spolužáky. Budeme-li jako východisko hodnocení brát běžné projevy žáků ve třídě, někteří budou stále pod průměrem, zaostávat, budou vědět, že nezvládají. Za takových okolností nemůžeme očekávat, že žáci budou dávat najevo zájem o školní práci. Pokud jim ovšem
stanovíme cíle, které jsou pro ně dosažitelné,
a navíc oni i rodiče vědí, k čemu aktuálně směřujeme, byl mnohem větší šance, že udržíme jejich motivaci na potřebné výši. Certifikáty nám dají možnost průběžného výrazně formativního individuálního hodnocení.
Že je nutné oprostit se od snahy přirovnat P-Scales k běžně používaným nástrojům hodnocení, dokládá i praktický příklad
Základní školy v Havlíčkově ulici v Opavě.
Jde o školu pro zrakově postižené žáky a žáky s vadami řeči. Ve školním roce 2011/2012 se zde rozhodli P-Scales vyzkoušet v praxi. Učitelé zapojili do procesu hodnocení samotné žáky a jejich rodiče při stanovování výchozí úrovně hodnocení. Předmětem testování byl obsah jednotlivých kritérií, nastavení úrovní, ale také míra motivace vydávání certifikátů pro děti. V červnu 2012 si zde děti spolu s vysvědčením odnesly také certifikáty různých úrovní.
Pro další informace o celém systému hodnoticích kritérií odkazujeme na kde je k dispozici také podrobnější příručka pro uživatele. V České republice P-Scales lokalizovala firma
Euroface Consulting
ve spolupráci s psychology a speciálními pedagogy, kteří korigovali adaptaci P-Scales pro naše podmínky. Po kontaktování uvedené firmy lze také získat možnost registrace pro učitele, aby mohli do systému vstoupit a aktivně ho využívat, včetně vydávání certifikátů. Vzhledem k faktu, že celý projekt byl realizován v rámci Evropské unie, je využití P-Scales nabízeno zdarma.

Související dokumenty

Pracovní situace

Určení formy, obsahu a pravidel používání žákovské knížky
Zpracovávání osobních údajů v podobě výsledků vzdělávání
Kritéria hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání na školní rok 2014/2015
Akreditace vzdělávacích programů v systému DVPP
Podmínky hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení
Zákon o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem v souvislostech
Aktualizace školního řádu základní školy na základě právních předpisů (2020/2022)
Vzdělávání dětí, žáků, studentů z Ukrajiny
Metodická informace pro školská poradenská zařízení
Metodika k hodnocení žáků v základních školách dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Metodika k hodnocení žáků ve středních školách a konzervatořích dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Metodika k hodnocení studentů ve vyšších odborných školách dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Rok na střední škole v zahraničí z právního pohledu
Novela vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných (2. část)
Procvičování, domácí úkoly
Možné potíže plynoucí z intelektového nadání
Individuální vzdělávací plány a plány pedagogické podpory pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami
Mediální vzdělávání
Nenávist na internetu se dá řešit včasnou prevencí, ale i aktivitami ve třídě
Nastavení strategie výuky na dálku

Poradna

Výuka plavání a omluvenky
Výuka Aj
Nehodnocení
Ukončení předškolního vzdělávání
Výkaz práce
Povinné předškolní vzdělávání
Náhrada druhého cizího jazyka
Poskytnutí informací třetí osobě
Rozsah a obsah hodnocení žáka
Hodnocení v náhradním termínu
Hodnocení za 1. pololetí - nehodnocen