Zavedení povinného posledního roku před vstupem do základní školy

Oba jsou mladí, a tak patrně nemají zkušenosti s tím, že přestože docházka do posledního ročníku mateřské školy byla v ČSSR téměř stoprocentní. Přitom nikdy nebyla povinná; pravda, byla silně doporučovaná, až i trochu vymáhaná, nicméně rodičovskou veřejností stejně jako dnes velmi dobře akceptovaná. Ale připusťme, že se toto očekávání pana ministra skutečně naplní a dojde ke snížení odkladů. Počet odkladů však určitě neklesne u těch, kteří dítě do mateřské školy pravidelně vodí již dnes a pracují s ním rovněž doma. Ti žádají o odklad z důvodů, které tímto opatřením nepominou. Takže zásadní otázka zní: V demokratické společnosti by stát neměl reglementovat spořádané občany více, než je nezbytně nutné k zajištění chodu společnosti.

Za nějakou dobu by ministr financí mohl přijít s analogickým nápadem, že občané České republiky budou mít vázané veškeré příjmy, aby se tak nedostali do dluhů, protože je nesporný fakt, že existují spoluobčané, kterým dluhy likvidují životní rozvoj, trpí jimi rodina, jejich děti apod. Úředníci by nám mohli vydávat povolení na nákup zboží za více než pět set korun, a tak zavládne spokojenost. Navíc vymizí kořistníci, kteří tyto nešťastníky odírají nekřesťanskými úroky, výrazně se omezí působení exekutorů atd.

Co přinese toto opatření ve školství? Tak jako je dnes povolen odklad zahájení povinné docházky do základní školy, je velká pravděpodobnost, že rodiče budou moci žádat o odklad zahájení povinné docházky do mateřské školy. Bude moci dítě po tomto odkladu za rok nastoupit do první třídy, nebo bude muset absolvovat poslední rok mateřské školy? A když tento rok neabsolvuje, budou rodiče žádat o přeskočení ročníku, aby mohlo nastoupit do první třídy?

Bude umožněno domácí vzdělávání v předškolním období? Budou se vytvářet jednotné přijímací testy do první třídy? Budou moci rodiče, kteří si nepřejí, aby jejich dítě navštěvovalo povinnou mateřskou školu, a nezažádají si o odklad, omlouvat celoroční absenci sami?

Nechci toto opatření karikovat, ale osobně je pokládám za nerozumné. Jediný možný přínos spatřuji v tom, že budeme moci byrokratům do Štrasburku nahlásit další vstřícné opatření ve vzdělávání Romů (případně dalších skupin obyvatelstva, které ovšem Štrasburk nezajímají). Neměli bychom také zapomínat na to, že stát tím na sebe bere odpovědnost za větší díl edukace dětí.Vzhledem k tomu, že se mu úplně nedaří ani v základním vzdělávání, neměl by si brát větší sousto.

Existuje však také jiný způsob uvažování, který bych si dovolil nabídnout. Pokud jedinec funguje zhruba v souladu s existujícími společenskými, a zejména právními normami, plní povinnosti uložené zákony, a snažil se ho jakkoli dirigovat. Pokud dojde ke střetu, a tedy k problému (jedinec poruší předpisy, například neplatí nájem, není s to splácet půjčku, dítě není dostatečně připravené na školu, má neomluvené absence, ve škole má neustálé výbuchy vzteku), měla by společnost vyzvat jedince (v případě dětí rodiče), aby problém řešil, a současně mu nabídnout pomoc. Pokud problém vyřeší sám, platí výše uvedené. Pokud se mu nedaří, měl by být povinen strpět silnější (společnosti). Platí to zejména pro situace, kdy jedinec čerpá veřejné prostředky - byť v případě vzdělávání je mu toto čerpání uloženo zákonem.

Jestliže tedy kupříkladu není dítě dostatečně připravováno na vstup do základní školy a současně vykazuje evidentní známky nepřipravenosti (patlá, má chabý slovník, chatrné hygienické a společenské návyky, špatně drží tužku, nemá ani minimální vědomosti o světě), pak by měla být rodičům dána (například pravidelně docházet na logopedii). Pokud budou projevovat přiměřenou aktivitu a bude docházet alespoň k dílčímu zlepšování, není důvod, aby cokoli měnili na svém způsobu života. Jestli se snaží a nejsou výsledky, je na státu, aby ještě víc odborně pomohl. Jestliže se rodiče ani nesnaží, měli by strpět zásah státu -například jít do poradny, na logopedii, k odbornému lékaři, posílat dítě do mateřské školy apod.

Platí to i pro řešení dalších problémů spojených se vzděláním. Učitelé si stěžují, že rodiče odmítají navštívit odborníka (například pedagogicko-psychologickou poradnu), když má dítě problémy. Podobný problém nastane, když už někam dojdou, že nepřinesou škole odborný nález. Všichni neustále opakujeme, že bez souhlasu rodičů nelze prakticky nic. Přitom je nám jasné, že tato varianta je nevýhodná pro učitele, pro vzdělávání žáka (učitel hraje na náhodu), koneckonců pro všechny zúčastněné.

Bohužel i na tento problém má pan ministr jednoduché úřednické řešení. Navrhuje dát do pasáž, že poradna vyšetří dítě i a ve všech případech bude muset poslat vyjádření do školy. A bude po problému! Jenže to by znamenalo likvidaci té části poradenství, ve které je podstatná

Věřím, že povinný poslední rok před vstupem do základní školy ani vyšetření dítěte bez souhlasu rodičů a automatické zasílání zpráv do školy jako nerozumná opatření nebudou schválena.