Pro nejmenovaného, byť konkrétního obyvatele Frýdku-Místku muselo být velkým překvapením, když byl letos v dubnu obviněn za výrok "Tam by sednul granát jak pr..l na prkýnko", který adresoval teplickým prvňáčkům ze ZŠ Plynární. Pravděpodobně byla udivená i žena z Tachova, která se k diskusi pod fotografií romských, arabských a asijských dětí připojila a v červenci proti ní bylo zahájeno policejní stíhání. Internetová anonymita a domnělá vzdálenost totiž uvolňují stavidla nenávisti a umožňují diskutujícím projevit se tak, jak by si v offline prostředí nikdy nedovolili. Pokud to nevědí dospělí, není těžké se dovtípit, že stejně ztracené budou i děti. Jim sice trestní stíhání nehrozí, ale neznamená to, že bychom se neměli zajímat o jejich projevy v digitálním prostředí.
Odosobněné diskuse, falešné profily či pozměněná jména tak vytvářejí příhodné podmínky pro agresivní jedince a poskytují možnost ventilovat své pocity a křivdy i těm lidem, které obvykle nikdo neposlouchá. To pak vytváří dojem, že vulgarita, nenávist, osobní útoky a urážky jsou standardní součástí všech diskusí. Nejsou, nikdy nevíte, kdo si příspěvek vyfotil a kdy ho použije proti dotyčné osobě.
Když se zabýváme nenávistnými projevy, neměli bychom ztratit ze zřetele, že:
1.
co je jednou na webu, je tam už napořád - pokud někdo zneužije vaše foto, už ho nikdy z webu nedostanete;
2.
vysokou intenzitu nenávistných projevů si může někdo vyložit jako oprávnění někoho fyzicky napadnout a může dojít k fyzickému útoku i v reálném životě;
3.
z našeho pohledu mohou být některé výroky bagatelní, ale jde o to, jak si kdo co připouští a jak potenciální urážky vnímá;
4.
ani my bychom si neměli přisazovat a oplácet nenávist nenávistí, neměli bychom se připojovat k ostatním, kteří se - byť někdy oprávněně - rozčilují nad konkrétní událostí či osobou;
5.
tolerance k nenávistným projevům může vést k jejich stupňování a vyšší slovní agresivitě; x 6. když v diskusi nikdo proti hate speech nezasáhne, agresor si mlčení většiny vykládá jako podporu a oběť jako kolektivní útok; u oběti tak roste nedůvěra ve společnost;
7.
hate speech souvisí i s kyberšikanou a oběť může mít trvalé psychické následky;
8.
nenávistné projevy mohou vést i k trestnímu stíhání.
Musíme ale zvažovat i méně dramatické možnosti. Z psaného projevu není vždy zřejmé, zda se jedná o urážku, ironii, či jen sdělení, proto bychom měli zachovat chladnou hlavu a hned do druhého "nepálit". Navíc někteří diskutující vystupují pod falešnou identitou, je jim jedno, co veřejně napíšou, či si dokonce v urážení libují. Autoři článku nebo příspěvku jsou kromě toho lidé a komentáře diskutujících je mohou mrzet stejně, jako by mrzely dítě samotné.
Bránit se hate speech můžete tím, že:
-
přistoupíte k prevenci - zabezpečíte profil omezením sdílených informací a vezmete na vědomí, že někdo z vašich přátel je z opačného názorového spektra;
-
na příspěvek nereagujete a ignorujete ho;
-
průběžně kontrolujete nastavení, protože FB často mění pravidla;
-
pokud jste správci skupiny či stránky, rovnou nenávistný obsah mažete a uživatele blokujete, popř. si přítele vyřadíte ze seznamu;
-
upozorníte administrátory na nenávistné projevy;
-
nahlašujete příspěvky či komentáře - čím více lidí komentář nahlásí, tím rychleji se odstraní;
-
v krajním případě podáte podnět u PČR či civilní žalobu;
-
se necháte zapomenout ve vyhledávači (poradí ICT správce či informatik).
Na úrovni školy či třídy lze projevům hate speech předcházet tak, že se jejich zákaz stane součástí školního řádu či jiných interních etických kodexů. Ty by neměly platit jen pro děti, ale i pro dospělé. S tématem se dá velmi dobře pracovat i ve třídě. Naučte dítě neřídit se jen pocity a emocemi a společně s ním hledejte data, která předsudky vyvracejí či potvrzují. Zajímejte se, co na internetu děti dělají, a otevřeně s nimi o tom mluvte. Proberte s nimi, jak se mohou samy bránit útoku.
Nenávist na síti může být klasifikována i jako trestný čin podle trestního zákoníku a trestního řádu. Ve facebookových diskusích lze najít plejádu nenávistných příspěvků a s dětmi následně řešit, za který z nich by mohly skončit u soudu. Patří sem:
-
§ 184 Pomluva,
-
§ 352 Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci,
-
§ 353 Nebezpečné vyhrožování,
-
§ 354 Nebezpečné pronásledování,
-
§ 355 Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob,
-
§ 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práva a svobod,
-
§ 357 Šíření poplašené zprávy,
-
§ 364 Podněcování k trestnému činu,
-
§ 365 Schvalování trestného činu,
-
§ 403 Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka,
-
§ 404 Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka,
-
§ 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.
Nenávistné projevy mohou rovněž naplňovat některý ze znaků přestupků proti občanskému soužití vyjmenovaných v § 7 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích:
-
přestupku se dopustí ten (ať už fyzická, nebo právnická osoba), kdo jinému ublíží na cti tím, že ho zesměšní nebo ho jiným způsobem hrubě urazí [odst. 1 a 2, písm. a)];
-
přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně naruší občanské soužití tím, že jinému vyhrožuje újmou na zdraví nebo se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání [odst. 1 písm. c); bez úmyslu odst. 2 písm. b)];
-
přestupku se dále dopustí ten, kdo způsobí jinému újmu pro jeho příslušnost k národnostní menšině nebo pro jeho etnický původ, pro jeho rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru, náboženství, věk, zdravotní postižení, pro jeho politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnost v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích nebo jiných sdruženích, pro jeho sociální původ, majetek, rod, zdravotní stav anebo pro jeho rodinný stav [odst. 3 písm. b)].
O nenávistných projevech na internetu se můžete informovat i v pražském Multikulturním centru či v organizaci In Iustitia.